11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 16.6.2013

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 16.6.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z 2. knihy Samuelovy. (IC)   2 Sam  12,7-10.13:

 

Pokání Krále Davida, o němž nás úryvek z 2. knihy Samuelovy zpravuje, je závěrečnou etapou historie jeho hříchu a Boží milosti, který ho vede k pokání a ke konečnému ospravedlnění. Davidovo pokání je hluboké. Jeho srdce je plné lítosti. K této pokorné tváři přichází Hospodinovo odpuštění, vysvobozující Davida ze smrti:“Nezemřeš“.

 

1. ČTENÍ 2 Sam 12,7-10.13: Nátan řekl Davidovi: "Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových  synů. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, a udělals ji svou ženou."  David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!"

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům.  (IC)    Gal  2,16.19-21:

List apoštola Pavla Galaťanům  nabízí souhrn „Pavlova evangelia“, které je svědectvím jeho života víry, charakterizovaný proniknutím Ducha svatého do člověka. Jedná se o nový život ve víře, mající svůj původ ve křtu, který znamená vymanit se z vlivu Zákona, žít pro Boha a být jemu zasvěceni.  Člověk je pak před Bohem ospravedlněn  jeho milostí a je schopen jednat ne ze skutků Zákona, ale z víry ve spásu, kterou nám přinesl Ježíš Kristus.

 

2. ČTENÍ Gal 2,16.19-21: Bratři!  Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého. Vždy skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře   v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  7,36-8,3:

 

Z Lukášova evangelia vyslechneme vyprávění o hříšnici, v jejímž srdci Ježíš nalezl  otevřenost k přijetí odpuštění. Obrátila se, v lásce se před Božím Synem sklonila, bylo jí odpuštěno, byla ospravedlněna  a mohla započít s čistým srdcem nový život.  

 

EVANGELIUM Lk 7,36-8,3: Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: "Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jakého druhu je ta žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice!" Ježíš mu na to řekl: "Šimone, rád bych ti něco pověděl." On na to: "Jen mluv, Mistře!" "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?" Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, komu odpustil více." Řekl mu: "Správně jsi usoudil." Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umyti nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo být jí odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje. Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: "Kdo je to, že i hříchy odpouští?" On však řekl ženě: "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!" Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst   o Božím království. Bylo s ním dvanáct (apoštolů) a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

- 1124-

 

Milost a ospravedlnění

 

je téma 359 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení Gal 2,16.11-21 a Katechismus katolické církve (KKC) 2017-2029.                                                         

 

Osnova:

a) ospravedlnění

b) díky Boží milosti

c) zásluha

Úvod.

Člověk jako tvor povolaný k životu v nebeské blaženosti je zraněný hříchem a má zapotřebí Boží spásy. Boží pomoc je mu poskytována v Kristu prostřednictvím zákona, který člověka řídí a milostí, která ho posiluje. Milost Ducha svatého má moc nás ospravedlnit, to je očistit nás od našich hříchů a udělit nám „ospravedlnění“, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista (Řím 3,22) a skrze křest (Řím 6,3-4). Ospravedlnění obdrží  člověk bez vlastní zásluhy jako dar Boží milosti.

Ospravedlnění.

 

Milostí Ducha svatého je nám udělena Boží spravedlnost. Tím, že nás Duch vírou a křtem spojuje s utrpením a zmrtvýchvstáním Krista, činí nás účastnými jeho života (2017). Ospravedlnění jako obrácení představuje dvě hlediska. Člověk se pod vlivem milosti obrací k Bohu a odvrací se od hříchu, a tak přijímá odpuštění a spravedlnost shůry (2018).  Ospravedlnění zahrnuje odpuštění hříchů, posvěcení a obnovu vnitřního člověka (2019). Ospravedlnění nám bylo zaslouženo Kristovým utrpením a je nám uděleno křtem. Ospravedlněním nás uvádí v soulad se spravedlností Boží, která nás činí spravedlivými. Jeho cílem je oslava Boha a Krista a dar věčného života. Je svrchovaným dílem Božího milosrdenství (2020).

 

Díky Boží milosti.

Milost je pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpovídali na naše povolání stát se jeho adoptivními dětmi. Uvádí nás do vnitřního života Nejsvětější Trojice (2021). Boží iniciativa v díle milosti předchází, připravuje a vyvolává svobodnou odpověď člověka. Milost odpovídá na hluboké touhy lidské svobody; vybízí ji, aby s ní spolupracovala, a zdokonaluje ji (2022). Posvěcující milost je nezasloužený dar, kterým nám Bůh dává svůj život; je vlita Duchem svatým do naší duše, aby ji uzdravila z hříchu a posvětila ji (2023). Posvěcující milost nás činí „bohumilými“. „Charismata“, zvláštní milosti Ducha svatého, jsou zaměřena na posvěcující milost a jejich cílem je obecné dobro církve. Bůh působí i prostřednictvím různých aktuálních (pomáhajících) milostí, které se liší od habituální (trvalé) milosti, která je v nás stále (2024).

 

 

 

 

- 1125-

Zásluha.

 

Před Bohem nemáme zásluhu, leda jako důsledek svobodného Božího plánu nechat člověka spolupracovat na díle své milosti. Zásluhu je na prvním místě nutno připisovat Boží milosti, na druhém místě spolupráci člověka. Zásluha člověka tím opět patří Bohu (2025). V síle našeho adoptivního synovství nám může milost Ducha svatého udělit opravdovou zásluhu jako důsledek nezasloužené Boží spravedlnosti. Láska je v nás hlavním pramenem zásluh před Bohem (2026). Nikdo si nemůže zasloužit první milost, která je na počátku obrácení. Pod vlivem Ducha svatého si můžeme zasloužit pro sebe i pro druhé všechny milosti potřebné            k dosažení věčného života, jakož i potřebná hmotná dobra (2027).

Na závěr

„K plnému křesťanskému životu a dokonalé lásce jsou povoláni všichni křesťané.“ (2. vat. koncil). „Křesťanská dokonalost má jen jedinou hranici: totiž, že je bez hranic.“ (Sv. Řehoř); (2028).

„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě (Mt 16,24); (2029).

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

Comments