1.Neděle Postní - 17.2.2013

1. NEDĚLE POSTNÍ - 17.2.2013


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy. (IC)   Dt  26,4-10:

 

Čtení z páté knihy Mojžíšovy obsahuje popis jádra každoročního bohoslužebného úkonu Izraele ve vztahu k právě ukončené sklizni – dožínek.  Je současně vyznáním hluboké víry té části národa, který stále odolává mnoha pokušením ke hříchu a jako projev pokání a díkůvzdání za vše co Bůh pro spásu svého lidu vykonal, obětuje Bohu část toho, co od něj lid obdržel.  

 

1. ČTENÍ Dt 26,4-10: Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:  Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (IC)    Řím  10,8-13:

 

Podle listu apoštola Pavla Římanům Bůh zanechal nám všem, kteří v něho věříme,  své Slovo, abychom si  snáze mohli uvědomit celou tíhu a omezenost naší existence, poznamenané hříchem. Při četbě Písma se naše  svědomí stává citlivější a pomáhá nám lépe žít podle Božích záměrů. Naše duše, vystavená nástrahám pokušení, pak cítí k hříchu nenávist a klade odpor proti němu.

 

2. ČTENÍ Řím 10,8-13:  Bratři! Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme. Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.  

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  4,1-13:

 

V Lukášově evangeliu apoštol zaznamenává, jak  podlý satan marně útočí  na Ježíše nejprudšími a nejrafinovanějšími způsoby  pokušení.  Ježíš  zde bojuje  za nás a svým vítězstvím umožňuje, abychom vítězili i my. Ježíš dobře ví, že jsme jen slabí lidé, jejichž vlastní síly neobstojí před zlým. Spasitel však dá sílu každému, kdo o ni prosí. Satan nemůže člověka přemoci, pokud s tím člověk nesouhlasí. Pokušitel nemá moc ovládnout vůli nebo donutit člověka k hříchu. To, že Kristus zvítězil, i nám  dává odvahu, abychom statečně proti pokušení a hříchu, satanu vzdorovali.

 

EVANGELIUM Lk 4,1-13:  Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“ Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

- 1069-

Pokušení

 

je  téma 341 na dnešní katechetickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění dnešního evangelia Lk 4,1-13 a Katechismus katolické církve (KKC) 2846-2849;  YOUCAT 525.                                                         

 

Osnova:

a) neuveď nás do pokušení

b) rozlišování, vnitřní boj, bdělost a rozhodnost srdce

c) Ježíš vítězí nad pokušitelem v síle modlitby

 

Úvod.

"Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu" (Gen 3,15). Boží rozsudek vynesený nad satanem po pádu člověka do hříchu byl současně proroctvím, které ukazuje na velký zápas probíhající po všechny věky až do konce času, jehož se zúčastní všechna lidská pokolení, která budou na zemi žít. Satanovo nepřátelství proti lidem vyvolává skutečnost, že lidé jsou díky Kristu předmětem Boží lásky a milosrdenství. Satan by rád zmařil Boží plán záchrany člověka, rád by zneuctil Boha tím, že znetvoří a poskvrní jeho dílo. Rád by způsobil zármutek v nebi a zemi naplnil bídou a zkázou. Nepřátelství satana vyvolává v člověku milost, kterou Kristus vkládá do lidského srdce. Bez této milosti a obnovující síly by člověk zůstal satanovým zajatcem, sluhou vždy ochotným vykonávat jeho rozkazy. Moc, kterou dává Kristus, umožňuje člověku, aby odolal tyranovi a uchvatiteli. Na tom, kdo si oškliví hřích, místo aby jej miloval, kdo odolává a vítězí nad pokušením k vášním, které ho chtějí ovládnout, na takovém člověku se projevuje působení síly, která přichází jen od Boha.

 

Neuveď nás do pokušení.

 

Každý, kdo není vědomě následovníkem Ježíše Krista, je vlastně služebníkem satana. V neproměněném srdci vládne láska k hříchu, sklon hovět hříchu a omlouvat ho. Naproti tomu obnovené srdce cítí k hříchu nenávist a odhodlaný odpor proti němu. Když křesťané vyhledávají společnost bezbožných a nevěřících lidí, vystavují se pokušení. Satan se před nimi ukrývá a přikrývá jim oči rouškou klamu. Nejsou pak schopni rozeznat, že taková společnost jim může jen škodit. Mezitím se ovšem stále více přizpůsobují světu povahou, svými slovy i činy, a stávají se stále více a více zaslepenější.

 

„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé“ (Mt 26,41).

 

YOUCAT otázka 525: Co znamená: „Neuveď nás v pokušení?

Odpověď: Protože jsme každou denní i noční hodinu ohrožováni hříchem a tím, že Bohu řekneme ne, nechce nás ponechat bez ochrany napospas pokušení (2846).

 

Rozlišování, vnitřní boj, bdělost a rozhodnost srdce.

 

Satan sbírá všechny své síly a vrhá se plně do boje. Proč nenaráží na větší odpor? Proč jsou bojovníci Ježíše Krista tak malátní a lhostejní?

- 1070-

Protože nejsou dostatečně spojeni s Kristem, protože se tak málo nechají vést Duchem svatým. Nedokážou rozlišovat mezi zkouškou a pokušením, které vede ke hříchu a ke smrti (2847). Hřích jim nepřipadá odporný a hrozný jako jejich Mistru. Nevystupují proti němu tak rozhodně a odhodlaně, jak to činil Kristus. Neuvědomují si hroznou špatnost a zhoubnost hříchu, nechápou povahu knížete temna a jeho moc. Cítí malý odpor proti satanu a jeho dílu, protože nevědí o jeho moci a zlobě a o obrovském rozsahu jeho boje proti Kristu a Kristově církvi. V tom se mýlí mnoho lidí. Neuvědomují si, že jejich nepřítel je mocný vojevůdce, který ovládá mysl zlých andělů a podle dobře promyšlených plánů obratnými tahy vede válku proti Kristu, aby znemožnil záchranu lidí. Mezi vyznavači křesťanství, dokonce mezi služebníky evangelia se málo mluví o satanovi, snad jen s výjimkou okrajových zmínek            z kazatelny. Přehlížejí důkazy jeho soustavné činnosti a jeho úspěchy. Neberou vážně varování o jeho prohnanosti. Zdá se, jako by úplně ignorovali, že existuje (2848).

 

Ježíš vítězí nad pokušitelem v síle modlitby.

 

Satan útočil na Ježíše Krista nejprudšími a nejrafinovanějšími pokušeními. Pán Ježíš však jeho útok odrazil. Bojoval za nás, svým vítězstvím umožnil, abychom zvítězili i my. Ježíš dobře ví, že jsme jen slabí lidé, jejichž vlastní síly neobstojí před zlým. Spasitel však dá sílu každému, kdo o ni prosí. Satan nemůže člověka přemoci, pokud s tím člověk nesouhlasí. Pokušitel nemá moc ovládnout vůli nebo donutit člověka k hříchu. Satan může týrat, nemůže však poskvrnit. Může přivodit úzkost, nemůže však znečistit. To, že Kristus zvítězil, by nám  mělo dát odvahu, abychom statečně proti hříchu a satanu bojovali. Kristus nás učí důvěřovat Bohu a prosbami v síle modlitby se dovolávat v okamžicích zkoušek Boží pomoci a ochrany (2849).

 

Máme v boji se zlem šanci obstát? Jistěže máme. Ale přinejmenším za dvou podmínek. Za prvé: Když budeme hledat moudrost u Boha. Řečeno slovy Písma: „Žít z každého slova, které vychází z Božích úst“ (Mt 4,4). Druhá podmínka spočívá  v jasném vědomí, že jsme skrze křest už teď „Bohem přijati za vlastní“. Že jsme královské děti. Je to i nejvlastnější náplň postní doby pro nás, křesťany: obnova důstojnosti křesťana, pokřtěného člověka, Božího dítěte – tedy obnova našeho křtu, obnova Božího dětství. Tím se stáváme schopnějšími všemu pokušení odolat.

Na závěr

Po celá staletí až do naší doby zaznívá Boží varování: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil." (1 Pt 5,8) "Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům" (Ef 6,11). Od doby Adama až po naše časy dělá náš velký nepřítel všechno proto, aby utlačoval a ničil. Svádí nás k pokušením konat zlo a oddávat se vášním.  Nyní se satan připravuje na závěrečné tažení proti pravé církvi. Všichni, kdo chtějí následovat Pána Ježíše, se dostanou do sporu s tímto nelítostným nepřítelem. Čím důsledněji se křesťan řídí Božími požadavky, tím jistěji se stává cílem satanových útoků. Všichni, kdo aktivně pracují pro Boží věc, kdo se snaží odhalit klam nepřítele a ukázat lidem Krista, budou moci vydat svědectví jako apoštol Pavel, že slouží Pánu v pokoře ducha, v mnohých slzách a pokušeních.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1071 –

Comments