1.Adventní neděle - 2.12.2012

1. NEDĚLE ADVENTNÍ - 2.12.2012

 

 Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše (IC)   Jer  33,14-16:

 

Dnešní čtení jsou poselstvím důvěry v Hospodinovy přísliby záchrany jeho lidu a směřují k posílení naděje v příchod konečné Boží spravedlnosti. Krátký  úryvek z Jeremiášových proroctví potvrzuje, že čas realizace Božího plánu se blíží.  Bůh hodlá povolat Davidova potomka, Mesiáše, svého Syna - Ježíše Krista, Krále, jehož programem je připravit pro svůj lid novou zemi, nové království, jehož základem bude právo a spravedlnost pro všechny.  

 

1. ČTENÍ Jer 33,14-16: Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet    v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Soluňanům .  (IC)    1 Sol  3, 12-4,2:

Výzvy, o kterých čteme z listů svatého Pavla, musíme pojímat ve světle toužebného očekávání křesťanů všech národů v druhý příchod Ježíše Krista. Apoštol chápe křesťanský život jako neustálý růst a prohlubování víry, naděje a lásky ke Kristu, poněvadž ví, že tyto Božské ctnosti jsou základními prvky svatosti  a pravou formou křesťanského očekávání Kristova příchodu.

 

2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2: Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému     i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.  Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu,      a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  21, 25-28.34-36:

    

Jak uslyšíme z Lukášova evangelia, Ježíš na  svůj druhý příchod učedníky připravoval. Nesdělil jim sice přesný čas a podrobnosti, které budou tuto slavnou událost doprovázet, ale přiblížil jim poměry, v jakých se v té době všeobecného vzkříšení a očekávaného posledního soudu na konci času světa ocitnou a jaká znamení budou jeho příchod doprovázet. Poskytnul jim všechna vysvětlení, aby jeho příchod neočekávali s bázní a strachem, ale s vědomím, že jich čeká osvobození z moci smrti a zla.  

 

EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36: Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.  Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

 

 

 

- 1027–

Konec světa

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 327  s odkazem na znění  evangelia Lk 21,25-28 a Katechismus katolické církve (KKC) 1042-1050.                                                          

 

Osnova:

a) naděje na nové nebe a novou zemi

b) zánik a dovršení

c) očekávání a připravenost

 

Úvod.

Pojmenování adventní doby pochází z latinského slova adventus - česky příchod. Celý náš život směřuje k osobnímu setkání s Kristem. Je to však také očekávání toho, co teprve přijde, až se naplní dny našeho pozemského putování a branou smrti vejdeme do věčnosti. Setkání, jehož čas neznáme, ale na které chceme být stále připraveni. A je to rovněž společné očekávání celé církve, která s jistotou, založenou na jeho vlastních slovech, očekává slavný druhý příchod Ježíše Krista na konci věků. Uskutečnění tohoto Kristova příslibu bude konečným naplněním všech našich očekávání. Až se Pán Ježíš znovu vrátí ve slávě, ozáří nás jeho jas. Pravda otevřeně vystoupí na denní světlo. Poznáme konečný smysl stvoření, pochopíme podivuhodné Boží cesty k naší spáse.

 

Naděje na nové nebe a novou zemi. (Viz též téma 288).

 

Podle Bible čeká ty, kteří přežijí konec našeho hříchem poznamenaného světa, něco nesrovnatelně lepšího. Na konci času dojde Boží království své plnosti (1042). Konec tohoto světa je totiž spojen s návratem Ježíše Krista, který si přijde pro svůj  lid. Pro ty, kteří mu patří, stvoří Bůh nové nebe a nádhernou novou zemi (1043).

 

 „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím“(Iz 65,17).

Bude to svět, kde nebude žádná stopa zla. Už žádné utrpení, žádné nemoci, žádná nespravedlnost, žádná bolest, žádná smrt. Bude to svět, kde budeme moci žít plnohodnotným a naplňujícím životem bez konce. V úžasné radosti, kterou si nedovedeme představit, obklopení láskou, v nádherném prostředí, spolu s ostatními zachráněnými a také s naším Stvořitelem a Vykupitelem, který tam bude s námi, se svými dětmi.

 

„Potom jsem spatřil nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely a ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo ozdobeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: ‚Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí; nebude už ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co bylo dříve, pominulo.‘ A ten, který seděl na trůně, řekl: ‚Hle – všechno tvořím nové!‘“ (Zj 21,1-5 ; 1044).

 

- 1028-

Zánik a dovršení.

 

Dokonání světa a dějin jako celku nebude výsledkem nějakého skrytého vývoje, ale svrchovaným projevem Boží moci a lásky, bude to Kristův závěr díla spásy, dokonání Kristova díla posvěcení. Pokračováním vzkříšení po posledním soudu je věčný život ve slávě. Ale co bude s tímto světem, s touto zemí, s celým vesmírem?

Ten den Páně přijde jako zloděj, a tehdy nebesa prudce s rachotem pominou, živly se žárem stráví a země i všechno na ní bude souzeno… Ale my čekáme – jak to on slíbil – nebesa nová a zemi novou, kde by měla svůj domov spravedlnost“ (2 Petr 3,10-13; 1046, 1047).

Hřích prvních lidí vnesl do harmonie stvoření disharmonii. V popisech mesiánské doby je zachycena obnova narušené harmonie stvoření. Na konci světa však  bude obnoven rajský soulad mezi všemi tvory (1045; Iz 11,6-9; Iz 35,5-7). Nový zákon přejímá Izaiášův text a vztahuje ho k obnově, která se uskuteční v poslední etapě Božího království, jež zahájí konec starého světa a začátek nové éry.

Očekávání a připravenost.

 

Mnohé z nás v očekávání příchodu Krista – soudce ovládnou obavy, strach, nebo bázeň, což  ovšem není totéž, co strach nebo úzkost. Je to spíš "úcta před tajemstvím". Zde je to úcta před tajemstvím síly, která vyzařuje z Ježíše z Nazareta - z jeho jistoty, z jeho klidu, z jeho pokoje, z jeho svobody od strachu. Uprostřed nás stojí  Ježíš – Trojjedinný Bůh - , vyzývající k víře. K víře, která se nesnáší se strachem, která strach překonává: Proč se bojíte? Což nemáte víru?“ (Marek 4,40). Proč a čeho se vlastně člověk obává, když se řekne: „Naplnil se čas, přiblížilo se Boží království?“ (Marek 1,15). To není oznámení konce světa. Očekávání nové země nás nesmí oslabit, nýbrž spíše povzbudit ( 1049).

 

Do naší blízkosti přichází Ježíš Kristus. Ten, kdo člověka bezmezně miluje. Ten, kdo je také cílem našeho života, kdo je naplněním všeho, za čím jdeme a po čem toužíme. On Bohu Otci  odevzdá  všechny dobré plody našeho přičinění. Očištěné,  ozářené a přetvořené od každé skvrny. Pak bude Bůh „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28), ve věčném životě (1050).

Na závěr

„Neznáme čas, kdy dospěje ke svému konci země a lidstvo, ani způsob přeměny vesmíru. Tento viditelný svět zohyzděný hříchem sice pomine, ale dostává se nám poučení, že Bůh připravuje nový příbytek, novou zemi, ve které přebývá spravedlnost a její blaženost naplní a převýší všechny touhy lidského srdce po pokoji. Tehdy bude přemožena smrt, Boží synové budou v Kristu vzkříšeni a to, co bylo zaseto ve slabosti a porušitelnosti, obleče neporušitelnost; zůstane však láska a její dílo, a všechno tvorstvo, které Bůh stvořil pro člověka, bude osvobozeno       z otročení nicotnosti…“ (2. vat. koncil - GS 39; 1048).

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1029–

Comments