Na cestě k Bohu - svědectví dějin

a) Etnologie dokazuje, že všechny národy, zvláště na nízkém stupni vývoje, mají náboženství. Není to důkaz primitivnosti, ale stáří, jejich představy o Bohu jsou blízké představám monoteismu Bible.
b) Souhlas kultur a národů v otázce existence Boha lze jedině vysvětlit jakousi náležitostí k přirozenosti člověka. Je nemožné, aby se celé lidstvo v touze po nekonečném, po náboženském smyslu existence mýlilo. (Iz 45,1.4—6, 1 Sol 1,1—5; Mt 22,15-21)


Drazí bratři a sestry,
třetí neděle v říjnu je tradičně ve znamení misií. Konáme sbírky na misie a modlíme se za ty nejpotřebnější na celém světě. Nabízí se rozjímání nad misijním posláním církve, které se realizuje od doby, kdy ji Pán ustanovil a odkdy se rozšířila do celého světa. A tady bychom mohli navázat na téma, které je dnes dáno v rámci programu „Učící se církev“. Jde o jakýsi pokus k poznání, že všichni lidé byli stvořeni Bohem a mají směřovat k jedinému pravému Bohu. Idea Boha je dána všemu stvoření a poznáváme, jakými cestami se od nejstarších dob ubíralo toto hledání a zápasy. Etnografové zkoumají a poznávají, že všechny národy včetně těch nejstarších a nejprimitivnějších uchovávaly vždy jakousi ideu přesažnosti, kterou lze nazvat božstvy nebo zbožšťováním úkazů, předmětů, věcí a všeho, čemu byl přisuzován magický význam. Vnitřním projevem každého člověka včetně toho nejprimitivnějšího je klanění, kult, posvátná úcta.

V dobách před Zjevením pravého Boha, jak je známe ze Starého a poté z Nového zákona, se setkáváme jak s projevy, které jsou výrazem nejhlubšího primitivismu, tak současně i s ideami stále platnými a živými. Jsou to totiž projevy, které jsou — řečeno filosoficky — „perenis“ — věčně platné. Souvisí to s nesmrtelnou duší člověka, „která je nepokojná, dokud nespočine v Bohu“, jak to vyjádřil svatý Augustin. To ovšem předpokládá rozum a vůli, obdarování, které Bůh vložil do každého člověka, který je vrcholem stvoření. Ve vývojové linii lidství nalézáme ovšem na počátku projevy, které jsou spíše emotivním vyjádřením v duchu např. totemismu, fetišismu a hlavně animismu. Vidíme, že dosud existuje nemálo kmenů, např. v Africe, které se dosud na této úrovni ocitají.

Z odkazů dávných mytologií, egyptské, kde byl výrazný kult nejen zvířat, ale i nebeských těles uctívaných člověkem, přes aztécké drastické krvavé projevy, zbožštění a personifikaci osob v řecké a římské mytologii, se postupně dostáváme k judaismu a posléze ke křesťanství s ideou jednoho Boha. Etnologický neboli historický důkaz, o kterém se dnes zmiňujeme, vychází z všeobecného přesvědčení lidstva o existenci Boží, nebo v dobách ještě starších z idey zbožštění a klanění se všemu, co se vymykalo tehdejšímu stupni poznání. Je ale zajímavé, že i u těchto nejprimitivnějších národů, které lze ještě dnes v určitém stupni sondovat, jak tomu bylo např. nedávno při objevení kmene v brazilském pralese, se udržují pevné svazky s projevy vzájemnosti, manželské věrnosti a společenství. I ty nejprimitivnější národy uchovávají jakousi, třebas zvláštní ideu Boha, a to velmi čistou, jak ve svých pracích ukazuje například známý etnograf P. Schmidt...

Dějiny náboženství ukazují, že toto přesvědčení patřilo vždy k lidství. Tento fakt však není vysvětlitelný bez přímého působení Boha na lidské poznání, a to buď osvíceným rozumem, nebo působením na smysly skrze Zjevení. Primitivní náboženství byla ve znamení strachu, člověk pociťoval obrovskou sílu a moc někoho nebo něčeho, co nedokázal pojmenovat. Proto přirozeně nastává usmiřování, drastické oběti a snaha naklonit si božstva. Pozoruhodná je ale také podobnost ve vyjádření primitivních náboženství ve své původní kultické podobě ve vztahu k monoteismu Bible. Idea jediného Boha se posléze štěpí v polyteistické projevy zbožšťování až neslýchaných projevů, které si nedokázal tehdejší člověk vysvětlit. Bylo by ale naivní domnívat se, že tento primitivismus je již dávnou minulostí. Chci se při této příležitosti zmínit o existenci projevů, které se dnes vyskytují v jakýchsi módních podobách novodobých návratů k pohanství. Velký zájem o mytologie starých národů: jen si třeba uvědomme, kolik lidí se zabývá mytologiemi a kulty všeho druhu. Chtěl bych uvést aspoň jeden velmi neblahý příklad takového ovlivnění vládců tzv. „třetí říše“. Ale co říci třeba k naprosto iracionální glorifikaci například Harryho Pottera?

Od věčnosti totiž existuje jeden Bůh, nejvyšší bytost, která je sama od sebe, známý je termín „ens per se“. Je to bytost neohraničená, duchovní, nekonečná, všemohoucí, s dalšími atributy, které vedou ke klanění a úctě. Jedině on je hoden úcty a klanění. Odmítl-li ale člověk Boha, nepoznal-li ho, je veden k falešným kultickým projevům. K nejabsurdnějším patří klanění člověku, ať už v mumifikované, kamenné, zlaté či jiné podobě, což také není jen odkaz minulosti. Tam, kde chybí i toto, klaní se člověk sám sobě, hovoří o svém vlastním božstvu v jakékoliv falešné podobě ducha New Age a ocitá se v bludném kruhu, který se vzdaluje spáse. Velký filosof Immanuel Kant má na svém hrobě vytesáno: „Dvě věci mne uvádějí v úžas: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Primitivní člověk s nábožensky přesažným cítěním padl na zem a klaněl se, vytvářel a pěstoval svůj kult, který procházel vývojem až k čistému křesťanství zjevenému samotným Bohem. My na této cestě máme pokračovat. Objevujeme stále něco nového, žasneme nad úžasným dílem Božím a tam, kde je čisté srdce, tuto ideu žijeme. Dáváme přirozeně to, co je Boží, Bohu a císařovo císaři, protože tak je to správné, dané a nepodléhající žádným módním či jiným projevům. Jde totiž o hodnoty „perenis“, věčně platné a trvalé, protože jsou od Boha, který je věčný a pravý od věků na věky. Amen.


P. Petr Dokládal
Comments