Křesťanský chrám

Od samého počátku se křesťané v neděli (den vzkříšeného Krista) scházeli k modlitbě, naslouchali Božímu Slovu a přijímali Eucharistii. Avšak tato místa nebyla nějakým zvláštním způsobem zasvěcena ani vyčleněna z běžného užívání, protože byla zároveň používána i ke světským účelům.

Ke změně došlo v roce 313, kdy se císař Konstantin rozhodl pro křesťanskou víru – a z vděčnosti k Nejsvětějšímu Spasiteli daroval Lateránský palác, aby se v budově zde nově postavené mohli křesťané scházet k veřejné bohoslužbě. Chrám slavnostně konsekroval papež Silvestr.

Lateránská bazilika je tedy prvním křesťanským chrámem v Římě – a zároveň na celém světě. Na jejím průčelí můžeme číst nápis: ‚Tato bazilika je matkou a hlavou všech kostelů v Římě a na celém světě.‘

Takové jsou důvody, proč v celé církvi dnes slavíme tuto slavnost. Rovněž ovšem stojí za to zmínit, jaké místo má v naší víře chrám jako takový. V prvé řadě musíme vědět o změně, kterou s chrámem provedl sám Ježíš: odňal mu důležitost a učil apoštoly novému pohledu. V Jeruzalémě byl totiž chrám „který si Bůh vyvolil za své sídlo“ – jak svědčí Bible. Pro pořádnou účinnost modlitby stálo tedy za to putovat ze všech koutů světa právě do Jeruzaléma. V jeruzalémském chrámě byl Bůh zvlášť přítomen – proto tam modlitby měly zvláštní sílu.

Ježíš ale ohlásil, že bude změna. Ženě v Samaří u Jákobovy studny řekl: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Boha ani na této hoře, ani v Jeruzalémě, ale opravdoví Boží ctitelé budou ho uctívat v Duchu a v pravdě.“ (Janovo evangelium 4,20–24) Vzato do důsledku – to privilegované místo, místo přebývání Boha zde na zemi – řekli bychom to místo se zvláštním režimem užívání – to místo nezmizelo, jen ho najdeme jinde. Od křtu jsem já, tedy přesněji moje tělo, chrámem. Chrámem Božím, chrámem Ducha svatého.

Mohu se modlit, a to pro můj život i pro moje tělo znamená něco zcela nového. Začít se modlit neznamená pouze promluvit, aby mě Bůh slyšel. Modlitbou jsem já proměněn. Nejsem už jenom tvorem – ale jsem chrámem. Každý živý tvor není automaticky chrámem Božím. Modlitbou jsem skutečně posvěcován – jako chrám. A víme, jak je posvěcení modlitbou často cítit v chrámu z kamene. I nás Duch svatý takto pozvedá a proměňuje.

Chrám, hledáme-li v Bibli i další místa, kde se o něm mluví, zpátky tedy dává pochopit kdo jsem já jako člověk – a jakou hodnotu má moje tělo. K modlitbě mi už neslouží chrám v Jeruzalémě – ale modlit se mohu kdykoliv. Netíží-li mě hřích, jsem chrámem Ducha svatého. Pak jsem opravdu světlem.

Velmi krásné a důležité vysvětlení o chrámu našeho těla podává apoštol Pavel v Prvním listě Korinťanům 3,16–17: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy.“ A tentýž list 6,18–20. „Varujte se smilstva. Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, se netýká jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá? Nepatříte sami sobě. Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto oslavujte Boha svým tělem.“

Pokud jsem pokřtěný, mohu svému tělu dát větší důstojnost, než je garantována chartou lidských práv. Výkupné, které za mě Ježíš zaplatil v okamžiku smrti na kříži, je vyčištěním chrámu – při křtu Ježíš z mého srdce vyhnal všechno zlo. A jako na Ježíše při jeho křtu v Jordánu sestoupil Duch svatý, tak i já jsem ve křtu dostal dar Ducha svatého – Duch svatý sestoupil do mého těla – do chrámu mého těla. Modlím-li se v chrámu svého těla, je moje tělo chrámem – to znamená moje tělo je místem Božím na tomto světě.

Další možností jak popsat spojitost chrámu a mého těla, je podívat se na Ježíše. „Na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže.“ „Kristus Velekněz, neprošel chrámem zhotoveným lidskýma rukama, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“ List Židům 9,11–12 V chrámu těla se tedy jenom nemodlíme. V chrámu těla je také přinášena Ježíšova oběť za naši záchranu. Pro spojení s Ježíšem od křtu je také chrám mého těla místem, kde je přinášena Ježíšova oběť – a kde se nachází sláva vítězství života.

Comments