Co je to milost?

Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 423. Co je to milost, která ospravedlňuje?

Milost je nezasloužený Boží dar. Milostí nás Bůh pozvedá k účasti na svém životě a uschopňuje nás jednat z lásky k němu. Nazývá se milostí habituální (=trvalý stav), posvěcující, nebo zbožšťující. Je nadpřirozená, protože zcela závisí na nezasloužené iniciativě Boha a přesahuje schopnosti rozumu a síly člověka. Přesahuje tedy naši lidskou zkušenost.

Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 424. Jaké jsou další druhy milosti?

Vedle habituální milosti rozlišujeme: aktuální, nebo-li pomáhající milosti (=příležitostné dary); svátostné milosti (=dary vlastní jednotlivým svátostem); zvláštní milosti, nebo-li charismata, jejichž účelem je společné dobro církve; mezi charismata patří milosti stavu – ty provázejí životní povinnosti a služby v církvi.

Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 425. Jaký je vztah mezi milostí a svobodou člověka?

Milost předchází, připravuje a vyvolává svobodnou odpověď člověka. Odpovídá na hluboké touhy lidské svobody, zve ji ke spolupráci a vede ji k dokonalosti.

Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 428. Jsou všichni povoláni ke křesťanské svatosti?

Všichni věřící jsou povoláni ke křesťanské svatosti. Ta je plností křesťanského života a dokonalé lásky a uskutečňuje se v důvěrném spojení s Kristem, a v něm s Bohem v Nejsvětější Trojici. Cesta křesťana ke svatosti prochází křížem a bude dovršena v konečném vzkříšení spravedlivých, kdy Bůh bude všechno ve všem.

Téma: Účinnost milosti. Milost jako Boží přízeň a nezasloužená pomoc, stálý dar, trvalá a nadpřirozená dispozice. Milostí máme účast na Božím životě.

Služebníci, jak jsem o nich slyšeli v evangeliu: dostali úkol, nebo bylo rozdílení hřiven testem a chytákem, nebo dostali dar? Pokud si myslíme, že jim byla zadána práce a dostali úkol – nejspíš se nám nebude líbit, jak to s nimi nakonec dopadlo. Test ani chyták to nebyl – Bůh si s námi nehraje jak s morčaty v akváriu, Bůh nás má rád! Takže zbývá třetí možnost: ano, Bůh obdarovává. Začátek evangelního příběhu je o obdarování.

Hřivny jsou nadpřirozené hodnoty a dispozice, kterými jsem obdarování. Je to: víra, láska, naděje, síla, radost, … To jsou ‚věci‘, které nejdou schovat. Buď je používám, anebo je nemám. Nic mezi tím. Vždyť si to představit dovedeme: když neprojevím žádnou víru, když nebudu statečně s láskou pomáhat – ztrácím i to, co mám.

Z Ježíšova příkladu víme, že se nemusíme zastavit ani před tou největší překážkou oběti. Vždyť Ježíš řekl: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo. Odumře-li však, přinese mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí ho. Kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.“ Janovo evangelium 12,24–25

Blahoslavenství mluví o tomtéž: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Co neodložím, to dostávám.

A francouzský autor Georges Bernanos říká: „Život mě naučil, že v tomto světě nedojde útěchy, kdo sám jiné neutěšoval. Nenajde radost, kdo ji sám nerozdával. Mezi námi lidmi je to jen výměna. Jediný Bůh je dárcem všeho!“

Slovem ‚milost‘ popisujeme to, oč jde v dnešním úryvku evangelia. Pod slovem milost ovšem rozumíme dvojí věc. Je to podobné, jako se slovem ‚počasí‘ – jednak je pořád. Už jste viděli den, kdy by nebylo počasí? Taky ovšem říkáme: „Dneska je ale počasí, to loni touhle dobou nebylo.“

Milost je nezasloužený Boží dar. Milostí nás Bůh pozvedá k účasti na svém životě a uschopňuje nás jednat z lásky k němu. Pokud jde o milost, kterou nám Bůh poskytuje tak, že ji máme pořád – té říkáme milost posvěcující. Můžeme o ni přijít smrtelným hříchem – ale když my se proti Bohu nepostavíme, Bůh pro svoji věrnost a lásku je dárcem milosti posvěcující.

Milost posvěcující jsme poprvé přijali ve svátosti křtu. Opět se do stavu milosti posvěcující vracíme každou svátostí smíření. Samotný křest je chvílí, kdy zemřelo zlo. O okamžiku tohoto Božího obdarování ve chvíli křtu platí: „Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu a za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.“ List Římanům 6,8–11 Tento život s Kristem je milostí posvěcující. Milost znamená, že máme účast na Božím životě. Velikou mírou – my si do představit nedokážeme.

Druhá možnost, jak mluvit o Boží milosti: dary, které dostáváme do určitých situací života. Může jít o tyto milosti: aktuální, nebo-li pomáhající milosti – dary Boží pomoci pro situaci, ve které se nacházíme. V základu je Boží láska k nám a skutečnost, že Bůh o nás ví.

Důležitým Božím obdarováním jsou charismata – milosti, jejichž účelem je společné dobro církve; mezi charismata patří milosti stavu – ty provázejí životní povinnosti a služby v církvi. Tedy například: milost síly k životu v manželství pro ty, kteří žijí v manželství; dar rady a pomoci pro ty, kdo vykonávají povolání s velkou odpovědností, atd.

Když se vrátíme k obrazu hřiven z dnešního úryvku evangelia: je nevhodné hřivnu zakopat – jakože z nemístné skromnosti „já vlastně nic nemám“. Vždyť jsem dary od Boha nedostal kvůli sobě – ale kvůli druhým – abych je používal. Tady pro skromnost a upejpavost není místo. Navíc i hospodaření s dary patří k mému zpytování svědomí: v každé mši svaté vyznáváme, že ‚nekonám, co mám konat‘. Tím se myslí: je mým hříchem, že jsem nevykonal dobro, které jsem mohl vykonat.

Modlitba: Bože, všechny naše skutky svým vnuknutím předcházej a milostí provázej, ať vše u tebe začíná a tebou končí. Amen.
Comments