Slavnost Svatého Cyrila a Metoděje -5.7.2010

SLAVNOST SVATÉHO CYRILA A METODĚJE  – pondělí  - 5.7.2010

 

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. ( V)   Iz 61,1-3a:

 

Verše z knihy proroka Izaiáše byly vybrány, abychom jim naslouchali při dnešní slavnosti svatého Cyrila a Metoděje  k oslavě jejich zásluh  pro vznik naší národní  kultury a vzdělanosti  v souvislosti s jejich misijním posláním hlásat evangelium  na počátku období šíření křesťanství  na Moravě.

 

 PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 -3a: Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.


Komentář ke 2. čtení z druhého  listu Pavla Korinťanům.  (V)  2 Kor  4,1-2. 5-7:

Misie soluňských bratří Cyrila a Metoděje  koncem 9. století na Moravě měla veliký úspěch. Setkali se s velikou odezvou ze strany velkomoravského panovníka i slovanského lidu. Jejich duchovnost, osobní příklad křesťanského života, smýšlení a    v neposlední řadě používání lidu srozumitelného slovanského jazyka při bohoslužbách získala podporu lidu v přijetí křesťanství a opuštění pohanských zvyků a pověr.  Slova apoštola Pavla  jakoby vyvěrala i z jejich srdcí oddaných Kristu.

 

DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 -2. 5-7: Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme   v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  (V)  Lk 10,1-9:

 

Svatý Cyril a Metoděj  byli těmi pravými následovníky Ježíšových učedníků,  jak o nich píše i dnešní Lukášovo evangelium. Pán je ustanovil, aby lidu srozumitelně tlumočili jeho slovo do celého světa. Jejich dílo se stalo mostem mezi východními i západními křesťanskými světy, kdy se naše země  koncem 1. tisíciletí ocitly v průsečíku zájmů tehdejších evropských mocností.

 

EVANGELIUM Lk 10, 1-9: Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' "

 

 

 

 

 

 

- 543-

Počátky křesťanství na Velké Moravě  

 

je téma dnešní dějepisné homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 168.                                                                

 

Osnova:

 

a) latinské křesťanství (franská, iroskotská misie)

b) Rastislav povolává byzantskou misii na Moravu (jeho politický plán v rámci plánu Mikuláše I. o obnově sirmijské diecéze)

 

Úvod.

Našim předkům na Moravě a v Čechách  se dostalo prvních zvěstí o křesťanském Bohu  někdy na sklonku 8. století. Co bylo předtím je z největší částí zahaleno rouškou pověstí a bájí. Naše země se poprvé ocitly v průsečíku zájmů tehdejších evropských mocností  a  christianizace byla jedním z osvědčených  prostředků, a to dokonce hlavním, k dosažení kulturní asimilace.  Církevní misie byly odedávna jedním z nejúčinnějších prostředků diplomacie, jakkoli sledovaly především náboženské cíle.

 

Latinské křesťanství (franská, iroskotská misie).

 

Prvními hlasateli evangelia u českých i moravských kmenů byli kněží z Bavor. V Bavorsku se ujalo křesťanství působením mnichů iroskotských v století 7. a v první polovině století 8., kdy tam byla založena biskupství franského episkopátu v Salcburku, Pasově a Řezně. Kněží těchto diecézí brzy rozvinuli horlivou misionářskou činnost i mezi sousedním obyvatelstvem slovanským.  „Počátky  křesťanství v Čechách“ je název tématu loňské dějepisné homilie 115 ke slavnosti sv. Václava (viz.).

 

Dnes se spíše věnujeme situaci na Velké Moravě. Soudobá situace na tomto území byla z hlediska církevní správy poněkud komplikovaná. Působili zde duchovní         z Vlach, Řecka a Němec a zvláště pasovské biskupství tu vykonávalo i jakousi duchovní správu. Podle některých údajů  byli Moravané  r. 831 křtěni pasovským biskupem, nazývaným apoštolem Moravanů. První moravské křesťany lze však očekávat ještě dříve v souvislosti s přijímáním křesťanství na státní úrovni              v sousedním slovinském Korutansku a také s činností iroskotských misií, jejichž liturgickým zvyklostem odpovídají stavební prvky některých staromoravských kostelů. Pasovskému biskupství lze přiznat velké zásluhy na počátcích christianizace, na povýšení křesťanství na státní náboženství za panovníka Moravy Mojmíra.

 

Rastislav povolává byzantskou misii na Moravu (jeho politický plán v rámci plánu Mikuláše I. o obnově sirmijské diecéze).

Koncem roku 850 nastal náhlý zvrat. Velká Morava  setřásla franskou svrchovanost a osamostatnila se i církevně. Pasovské duchovenstvo muselo Moravu opustit.

 

- 544-

Nástupce Mojmírův moravský kníže Rastislav  chtěl učinit svůj národ zcela samostatným a nezávislým a nechtěl trpět pasovské duchovenstvo, jež zdůrazňovalo nadřazenost říše východofranské a učilo lidi k poslušnosti k ní. Obrátil se proto koncem roku v roce 862 do Byzance k císaři Michalovi  se žádostí o vyslání misionářů. Císař  jeho žádosti vyhověl a rozhodl   misii vyslat.  V její čelo postavil byzantského učence  Konstantina, který se v podobných úkolech již několikrát osvědčil, a jeho bratra Metoděje. Počátky působení Cyrila a Metoděje  na Moravě“ byly popsány v tématu 36(viz.)

Vyslání misionářů na Velkou Moravu nebylo z hlediska byzantské církve nijak mimořádnou událostí. Přijetí víry z Byzance vtahovalo nově pokřtěné národy do sféry byzantského kulturního vlivu. A protože císař byl podle byzantské politické teorie náměstkem Krista na zemi, znamenalo přijetí křesťanství z Byzance i uznání jeho svrchovanosti nad pokřtěnými národy.

Poměry, v nichž se Konstantin a Metoděj na Moravě ocitli, byly složité. Bavorští i italští kněží, kteří tam už po několik desetiletí působili, považovali tuto zemi za svou zákonnou doménu a na byzantské misionáře pohlíželi jako na vetřelce.  Rozpory byly navíc umocňovány hlubokými kulturními rozdíly mezi oběma skupinami duchovenstva. Latinští kněží sloužili bohoslužby přirozeně podle západního ritu a byli pobouřeni zvyklostmi, které nově příchozí zaváděli a které se značně lišily od jejich praxe.  Především však jejich odpor budilo užívání slovanského jazyka.  

Kníže Rastislav činnost byzantské misie uvítal a podporoval, ovšem jeho původního a hlavního cíle — zřízení samostatné moravské diecéze a církevní nezávislosti na východofranské říši — tím dosaženo nebylo.  Právě v této době došlo mezi Byzancí a římskou kurií k hluboké roztržce, v níž se projevily dlouho se už prohlubující rozdíly mezi latinskou a řeckou církví, otevřeně nyní vyhrocené sporem o to, zda má římský papež právo zasahovat do záležitostí jiných patriarchátů.

Bylo jedním z paradoxů,  že oba bratři dosáhli posléze uskutečnění svých cílů nikoli v Byzanci, kam se Rastislav se svou žádostí o zřízení moravské diecéze původně obrátil a kam oni sami přirozeně tíhli, ale naopak u římské kurie, která se dříve ostře postavila proti moravskému knížeti ve prospěch franských zájmů a jež až do té doby byla s konstantinopolským patriarchou ve sporu. Ostatně asi to byla právě obava, aby se Panonie a s ní i další slovanské oblasti na sever od Dunaje nedostaly pod pravomoc konstantinopolského patriarchátu, Mikuláše I., aby jeho misionáře povolal do Říma.

U jeho nástupce Hadriána II. si Konstantin si zřejmě dokázal v Římě získat velké uznání . V každém případě papež učinil zcela ojedinělé a veškeré tehdejší praxi se vymykající rozhodnutí: schválil zavedení slovanského jazyka do církevní praxe a dokonce dal v několika předních římských kostelech celebrovat slovanskou liturgii. Pro Konstantina to znamenalo velký morální úspěch a uznání jeho kulturního díla.

Na jaře 869 papež  Hadrián II. jmenoval Metoděje arcibiskupem pro Panonii a Moravu a zvláštním apoštolským legátem pro všechny slovanské země. Papež chtěl tímto aktem obnovit někdejší sirmijskou arcidiecézi vyvrácenou v 6. stol. vpády barbarů, a dosáhnout tak znova přímou vlastní jurisdikci nad oblastí staré římské prefektury Illyricum.

- 545-

To se mu však nepodařilo pro odpor bavorského episkopátu i východofranského krále. Ti viděli — zcela oprávněně — ve vytvoření církevní samostatnosti těchto oblastí i základ jejich politické nezávislosti, což bylo v protikladu s jejich mocenskými zájmy.

Morava byla vojensky okupována a kníže Rastislav zajat a oslepen; Metoděj sám byl postaven před soud bavorských biskupů a uvězněn v jednom švábském klášteře. Teprve když Rastislavův nástupce Svatopluk franské okupační síly            z Moravy vyhnal a obnovil její samostatnost.  Nový papež Jan VIII. prosadil, že Metoděj byl z vězení propuštěn a mohl se skutečně ujmout církevní správy Velké Moravy. Metoděj byl  potvrzen v úřadu moravského arcibiskupa a výslovně byl opakován souhlas s užíváním slovanského jazyka v liturgii v celé jeho arcidiecézi, samozřejmě při současném užívání liturgie latinské. Tím bylo dosaženo všechno, co Rastislav původně žádal od byzantského císaře, a ve skutečnosti ještě mnohem více.

Závěr.

 

Jenom dvě desetiletí po Metodějově smrti byla Velkomoravská říše vyvrácena maďarskými nájezdy, s ní zanikla i organizace moravské církve a ohlasy moci velkomoravského vládce se dochovaly jen ve zmínkách pozdějších legend a kronik napsaných ve zcela jiném prostředí. Co však cyrilometodějskou misii přetrvalo a zajistilo jí trvalé místo v dějinách lidstva, bylo její dílo kulturní.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 546-

 

Comments