minikomentáře:Řím. 8,5-8,34 od 2.ledna

2/2

Řím 8,5-8

5. Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Duch, o věci duchovní. 6. Snahy lidí tělesných vedou ke smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. 7. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. 8. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. --------------------

 

Požitkářství těla všeho druhu svědčí o tom, že nejvyšší hodnotou pro člověka nejsou věci duchovní a věčné, ale jen hmotné a dočasné. Požitky těla nikdy člověku nedají trvalou radost a pokoj. Jen co je z Boha, může dát věčné štěstí.

 

3/2

Řím 8,9-13

9. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. 10. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. 11. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. 12. Nuže bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. 13. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. ----------------------- 

 

Přebývá v nás Duch svatý. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Křtem jsme přijali tuto milost i výsadu. A Duch svatý v nás může činit zázraky. Proto se mu otevřeme a nechejme se jím vést.

 

4/2

Řím 8,14-17

14. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. 15. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: »Abba, Otče!« 16. Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. 17. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.  -------------------- 

 

Pokusme se někdy modlit jen jedním slovem: Otče! Zkusme do tohoto oslovení dát všechny své myšlenky, touhy, potřeby, prosby, ale i radosti a štěstí. To oslovení „Otče!“ nás může postupně učit modlitbě srdce, kde slova nehrají takovou roli.

 

5/2

Řím 8,18-23

18. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. 19. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. 20. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, 21. že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. 22. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. 23. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.  -------------

 

Neznáme odpovědi na všechny otázky. Zvláště nás trápí, že neznáme důvody toho či onoho utrpení. Zvláště je-li nespravedlivě způsobené člověkem. Neznáme vždy odpovědi, ale víme jistě, že budoucí sláva, kterou nám nabízí Bůh je nesmírně velká.

 

6/2

Řím 8,24-27

24. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? 25. Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí. 26. Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, 27. a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.  ------------

 

Naděje patří mezi tři božské ctnosti. Je nesmírně důležitá pro náš duchovní život. Naděje nám nikdy neuzavře budoucnost. S nadějí se člověk může vždy dívat dál, i když neví, co vše ho ještě může potkat. Neztrácejme naději. Prosme o naději.

 

7/2

Řím 8,28-30

28. Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. 29. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. 30. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.  ------------------

 

Opravdu nám vše může napomáhat k dobrému, protože vše dokáže Bůh proměnit, aby to přineslo užitek. Dokonce i naše pády, ze kterých znovu a znovu vstáváme. Některé věci nejdou vrátit zpět, ale můžeme je nechat proměnit Bohem. I to je důvod k naději.

 

8/2

Řím 8,31-34

31. Co k tomu řekneme? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32. Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? 33. Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! 34. Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!  ---------------- 

 

Dochází nám, co pro nás udělal Otec? Neušetřil vlastního Syna. Vydal ho do rukou hříšníků. Když si toto uvědomíme, nemůžeme pochybovat o tom, že nás Bůh nemá rád. Co bychom ještě po Bohu chtěli, aby nás přesvědčil?

 

 

 

Comments