minikomentáře: Řím 8,35-10,4

9/2

Řím 8,35-39

35. Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? 36. Stojí přece v Písmu: 'Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.' 37. Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. 38. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, 39. ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.  ---------------------

 

Když slyším slova: „Bůh na mě zapomněl, vůbec ho necítím.“ Vzpomenu si na přislib Boží: „Může matka zapomenout na své nemluvně. I kdyby ona zapomněla, já přesto na tebe nezapomenu praví Hospodin“ Odloučit od Boha se hříchem můžeme snad jen my, ale On se od nás nemůže odloučit po celou dobu našeho života, protože si nás zamiloval.

 

 

10/2

Řím 9,1-8

1. Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: 2. velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. 3. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. 4. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. 5. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen. 6. To však (neznamená), že by slovo Boží přestalo proto platit. Neboť nejsou Izraelité všichni, kdo od Izraele pocházejí; 7. i když to jsou potomci Abrahámovi, nejsou všichni jeho děti, nýbrž jen 'z Izáka ti vzejde potomstvo'. 8. To znamená: ne (všecky tvoje) přirozené děti jsou také děti Boží, nýbrž jen ty, které se narodily na základě zaslíbení, jsou pokládány za (pravé) potomstvo.  -------------------------

 

Ať si každý věří čemu chce. Já mu neberu jeho víru a on ať mi nebere moji. Pro sv. Pavla, však bylo velkou vnitřní bolestí, že židé nepřijali Krista. Mohou být rodiče v nebi šťastní, když vidí své děti trpět ve věčném zavržení?Můžeme být my klidní, když jsme dostali příkaz: „Miluj bližního jako sám sebe?“

 

11/2

Řím 9,9-13

9. A ono zaslíbení zní takto: 'V tomto čase (napřesrok) přijdu, a Sára bude mít syna'. 10. A bylo tomu tak nejen u ní, ale i u Rebeky. Měla děti s jedním a týmž mužem, s naším praotcem Izákem. 11. Neboť děti se ještě ani nenarodily, ani ještě neudělaly nic dobrého ani špatného. Aby se však zdůraznila svoboda Božího rozhodnutí o vyvolení 12. nezávisle na skutcích, ale závislého na něm, který povolává, bylo jí (Rebece) řečeno: 'Starší bude sloužit mladšímu'. 13. Ve shodě s tím stojí v Písmu: 'Jakubovi jsem projevil svou lásku, Ezaua jsem si však nevšiml'.  -----------------------

 

To, že patříme do církve, že máme otevřený přístup k Otci, že jsou nám ve svátosti smíření odpouštěny hříchy, že nás vede Duch svatý, není výsledek naší snahy, ani dobré výchovy rodičů, ale je to přímý důsledek toho, že nás Bůh vyvolil, abychom patřili mezi jeho děti. Možná by se hodilo za to dnes v modlitbě vděčně poděkovat.

 

 

12/2

Řím 9,14-18

14. Co tedy řekneme? Je to od Boha nespravedlivé? Naprosto ne! 15. Mojžíšovi řekl: 'Projevím svou přízeň, komu ji chci projevit, a slituji se nad tím, nad kým se chci slitovat'. 16. Nezávisí (to) tedy na tom, že někdo chce nebo že někdo běží; závisí to na Božím smilování. 17. Písmo totiž říká faraónovi: 'Právě kvůli tomu jsem tě zachoval, abych na tobě ukázal svou moc, aby se tak rozhlásilo moje jméno po celé zemi'. 18. Tak projevuje svou přízeň, komu chce, a koho chce, nechává v zatvrzelosti.  ------------------

 

 

Bůh přece ví, jak každý člověk dopadne, tak proč poslal na svět zlé lidi. Nebylo by jednoduší, aby tu byli jen ti dobří.  Jednoduší by to bylo, otázkou je, jestli by jsme tu pak byli my sami. I ti zlí jsou mezi námi proto, aby se na nich ukázala velká Boží moc, jako na faraonovi.

 

13/2

Řím 9,19-26

19. Dáš mi tedy námitku: »Pročpak potom ještě něco vytýká? Neboť kdo se může vzepřít jeho vůli?« - 20. Ale, člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Copak může říci výrobek mistrovi: »Proč jsi mě udělal zrovna takto?« 21. Či nemá hrnčíř moc nad svou hlínou, aby udělal z téže hmoty jednu nádobu k účelům vznešeným, jinou zase k účelům úplně všedním? 22. A co, jestliže chtěl Bůh ukázat svůj hněv a projevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel lidi hodné jeho hněvu, zralé k záhubě? 23. A také, aby projevil poklady své božské dobroty vůči těm lidem, které zahrnul milosrdenstvím a předem připravil ke slávě? 24. Tímto způsobem povolal i nás, a to nejen ze židů, nýbrž i z pohanů, 25. jak říká u Ozeáše: 'Z těch, kdo nebyli mým lidem, udělám svůj lid, a z té, kterou jsem nemiloval, udělám svou milovanou. 26. Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha.'  ---------------------------

 

K Božímu povolání patří i naše spolupráce. Zkouškami nás Bůh připravuje ke slávě. Ti, kteří nespolupracují jdou k záhubě, ti, kteří spolupracují, přijímají Boží milost, aby všechny zkoušky trpělivě vydrželi. Bůh nikdy nedává větší zkoušku, než je člověk schopen snést.  Když sešle zkoušku, dá i sílu tuto zkoušku zvládnout.

 

14/2

Řím 9,37-33

27. O Izraeli pak Izaiáš s důrazem prohlašuje: 'I kdyby bylo Izraelitů jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. 28. Neboť Pán dokonale a rychle provede na zemi to, co řekl.' 29. A Izaiáš už dříve předpověděl: 'Kdyby Pán zástupů nebyl nám ponechal naživu (zbytek) potomstva, bylo by to s námi dopadlo jako se Sodomou, podobně jako s Gomorou.' 30. Co tedy řekneme? Že pohané, kteří o ospravedlnění neusilovali, ospravedlnění dostali, totiž ospravedlnění na základě víry. 31. Izraelité však, kteří se o spravedlnost ze Zákona snažili, k (cíli) Zákona nedospěli. 32. A proč (se to stalo)? Protože (o to usilovali) ne na základě víry, ale jako by to šlo na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, 33. jak to stojí v Písmu: 'Hle, kladu na Sión kámen úrazu a skálu pohoršení. Kdo však v něj uvěří, nedojde hanby'.  -------------------

 

Kdosi řekl, že správně vidíme jen srdcem. Skutky musí vždy vycházet z nitra, z víry člověka. Samy o sobě nemají velkou váhu. A skutečná, živá víra se projevuje skutky, jinak je mrtvá. Kristovo evangelium nekompromisně odhaluje nitro každého člověka, proto je kamenem, na který se naráží. Je dán k pádu i povstání mnohých….

 

 

15/2

Řím 10,1-4

1. Bratři, toužím po tom ve svém srdci a snažně prosím za ně Boha, aby došli spásy. 2. A svědčím o nich, že mají horlivost pro Boha, ale je to horlivost bez hlubšího poznání. 3. Upadli do omylu při usuzování, jak Bůh ospravedlňuje, a chtěli k tomu dojít sami, a proto se nepodřídili Božímu způsobu ospravedlnění. 4. Vždyť cíl Zákona je Kristus, aby (v něm) dostal ospravedlnění každý, kdo věří.  --------------------------- 

 

 

Svatý Pavel mohl plným právem na židy zanevřít, po tom všem, co mu udělali. Dnes se od něj můžeme učit, co to znamená pravý ekumenismus. Objevit to dobré, co v člověku je. Dokázat pochopit, proč lidé reagují špatně a především je vložit do své modlitby. To se netýká jen ekumenismu, ale i docela obyčejných vztahů s mou manželkou, manželem, nadřízeným, či podřízeným.

Comments