Minikomentáře: Rím 3,27 - 5,5

12/1

Řím 3,27-31

27. Kde je tedy (nějaké právo k) vychloubání? Je vyloučeno. Kterým zákonem? Snad (zákonem) skutků? Ne, ale zákonem víry.  28. Jsme totiž přesvědčeni, že člověk je ospravedlňován skrze víru, beze skutků předepsaných Zákonem (Mojžíšovým). 29. Nebo je Bůh jenom pro židy? Není také pro pohany? Jistě i pro pohany. 30. Vždyť je (přece) jenom jeden Bůh a ten židy ospravedlní na základě víry, pohany skrze víru. 31. Prohlašujeme tím Zákon za bezcenný? Naprosto ne! Spíše naopak: Zákon potvrzujeme.   --------------------------

 

Když věřím nějakému člověku,  je to na základě zkušenosti, kterou s ním mám. Zkušenost lze získat setkáním, které vyžaduje čas. Kolik času dnes věnuji Bohu, abych s nim udělal živou zkušenost a posílil svou víru?

 

13/1

Řím 4,1-5

1. Jak to tedy řekneme? Čeho dosáhl Abrahám, náš tělesný praotec?  2. Kdyby totiž Abrahám dosáhl ospravedlnění na základě toho, co vykonal, měl by se proč chlubit, ale ne před Bohem. 3. Vždyť co říká Písmo? 'Abrahám Bohu uvěřil, a bylo mu to uznáno za spravedlnost.' 4. Kdo pracuje, tomu se přece mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. 5. Kdo nekoná (skutky Zákona), ale věří tomu, který ospravedlňuje hříšníka, tomu se ta víra uznává za spravedlnost.   ----------------------- 

 

Budu dnes večer ukazovat Bohu, co jsem pro něho vykonal, nebo jak  jsem mu důvěřoval?

 

14/1

Řím 4,6-8

6. Tak už David blahoslaví člověka, kterému Bůh - nezávisle na skutcích - přičítá něco za spravedlnost: 7. 'Blaze těm, kterým jsou špatnosti odpuštěny a jejich hříchy jsou přikryty. 8. Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.'   ----------------------- 

 

Žít ve vnitřním pokoji a pracovat v důvěře před Boží tváří po celý život, je výsledkem pravidelné Svátosti smíření s Bohem. Proč bych se měl zříkat radostného života už zde na zemi, který se mi tak snadno nabízí?

 

15/1

Řím 4,9-12

9. Nuže, vztahuje se toto blahoslavenství jenom na židy, či také na pohany? Pravíme totiž: 'Abrahámovi byla víra uznána za spravedlnost.' 10. Za jakých okolností se mu toho dostalo? Byl už tehdy obřezán, či ještě neobřezán? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před obřízkou! 11. A to znamení, totiž obřízku, přijal jako potvrzení toho, že byl ospravedlněn na základě víry, a to ještě v době před obřízkou. Tak měl být otcem všech, kdo věří, ačkoli jsou neobřezáni, aby i jim to bylo uznáno za spravedlnost. 12. Ale on se měl stát otcem i těch obřezaných, kteří nejenže jsou obřezáni, ale také jdou ve stopách té víry, kterou měl náš otec Abrahám už v době před obřízkou.   ------------------------- 

 

Viditelným znamením vyvolenosti Božího lidu byla u žídů obřízka. U křesťanů by tímto viditelným znamením měla být láska k bližnímu.

 

16/1

Řím 4,13-17

13. Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. 14. Kdyby se však dědici měli stát jen ti, kdo mají Zákon, víra by neměla cenu a zaslíbení by nebylo k ničemu. 15. Zákon totiž svolává jen hněv; kde však není žádný zákon, není ani přestoupení. 16. A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem - 17. jak stojí v Písmu: 'Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' - před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není.    ---------------------  

 

To, že je kolem nás příroda ví všichni lidé, ale ne každý se z ní dokáže radovat. To , že je nad námi Bůh tuší také všichni lidé, ale zdaleka ne všichni ho hledají celým svým srdcem.

 

 

17/1

Řím 4,18-25

18. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tak četné bude tvé potomstvo!' 19. A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. 20. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. 21. Byl pevně přesvědčen, že (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. 22. A proto 'mu to bylo uznááno za spravedlnost'. 23. Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, že 'mu to bylo uznáno', 24. nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. 25. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.  --------------------  

 

Kdybychom chtěli jednou větou vyjádřit to, co činí člověka blízkým Bohu, mohli bychom to zkusit třeba takto: Věř proti zkušenosti a miluj proti skutečnosti.

 

18/1

Řím 5,1-5

1. Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. 2. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. 3. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. 4. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. 5. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.  ----------------  

 

Život ve víře v Ježíše Krista přináší člověku dvě velké odměny:

1)      Zde na zemi  je to pokoj v srdci ve všech událostech života.

2)      Naděje na věčnou slávu u Boha, která se zvlášť upevňuje v souženích a těžkostech.

 

 

Comments