minikomentáře od 26. Řím 6,15-8,4

26/1

Řím 6,15-18

15. Co z toho plyne? Smíme snad hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Bůh uchovej! 16. Což nevíte, že musíte jako otroci poslouchat toho, komu se k službám za otroky propůjčíte? Ať už hříchu - a to vede k smrti - anebo budete poslouchat (Boha) - a to vede ke spravedlnosti. 17. Ale díky Bohu! Byli jste sice otroky hříchu, ale pak jste ze srdce začali poslouchat životní pravidla (křesťanské) nauky, jak jste do nich byli uvedeni. 18. Byli jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služeb spravedlnosti.  ----------------------- 

 

Dar svobody  - největší dar, nejvážnější. Volba jednání i s důsledky svých činů. Svoboda k dobru, ne k tomu, abych chválil zlo a na zlu postavil život. Hřích je destruktivní k pachateli i k okolí, vyhání z ráje.

 

27/1

Řím 6,19-23

19. Pro vaši lidskou slabost užiji příkladu z obyčejného života: Kdysi jste dávali svoje údy do služeb nečistoty a nevázanosti, takže jste vedli život nezřízený. Teď zase dejte svoje údy do služeb spravedlnosti, abyste vedli život svatý. 20. Dokud jste byli oddáni hříchu, necítili jste se vázáni předpisy mravního zákona. 21. Jakýpak jste měli tehdy užitek z těch věcí? Takový, že se za to teď stydíte. Na konci těch věcí je smrt. 22. Nyní však jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služby Bohu. A užitek z toho je vaše posvěcení a nakonec věčný život. 23. Neboť odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.  ---------------------- 

 

Jednooký mezi slepými králem - to známe a přesto si zakládáme na své malosti  a utíkáme od Boha, ale Bůh dává velikost člověku. Jsme jeho obrazem. Ne bůh se musí změnit, ale my se proměňujme k božímu obrazu.

 

28/1

Řím 7,1-6

1. Víte přece dobře, bratři - vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon - že zákon má nad člověkem moc jen tak dlouho, dokud (člověk) žije. 2. Tak je vdaná žena zákonem poutána k mužovi jen po tu dobu, dokud on je naživu. Když však muž umře, je uvolněna od zákona, který ji k mužovi vázal. 3. Proto, když by za života svého muže chtěla patřit jinému muži, budou jí říkat cizoložnice. Když jí však muž umře, ten zákon ji už neváže. Není už tedy cizoložnicí, oddá-li se jinému muži. 4. Tak i vy jste pro Zákon mrtvi, moji bratři, a to skrze Kristovo tělo. Proto teď náležíte jinému, tomu, který vstal z mrtvých, abychom přinášeli ovoce Bohu. 5. Dokud jsme totiž byli tělesní, projevovaly se v nás hříšné vášně probuzené Zákonem, takže jsme přinášeli ovoce pro smrt. 6. Nyní však jsme Zákona zproštěni, protože jsme mrtvi pro Zákon, kterým jsme byli vázáni. Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.  -----------------------

 

Dokud žijeme má nad námi moc zákon, ale láska je nad zákon i nad každý příkaz. Láska se neptá musím? Láska vše vydrží a jako jediná z ctností zůstává navěky.

 

 

29/1

Řím 7,7-13

7. Co tedy řekneme? Je Zákon totožný s hříchem? Naprosto ne! Kdyby však nebylo Zákona, nebyl bych poznal, co to je hřích. Nevěděl bych, co je to žádostivost, kdyby Zákon nebyl řekl: 'Nepožádáš!' 8. Právě přikázání sloužilo hříchu za podnět a probudilo ve mně všecky možné žádosti. Vždyť kde není zákon, tam je hřích mrtev. 9. Kdysi jsem žil bez Zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10. ale já jsem umřel. A tak se ukázalo, že přikázání, které mi mělo být k životu, přivedlo mě k smrti. 11. Neboť hřích použil přikázání jako podnětu, svedl mě a způsobil mi tím smrt. 12. A tak Zákon je zajisté svatý, i přikázání je svaté, správné a dobré. 13. Stala se mi tedy dobrá věc příčinou smrti? To jistě ne! Ale (způsobil to) hřích, aby se stal zjevným jako hřích; tím, co je dobré, přivodil mi smrt. Tak se hřích projevil v celé své hříšnosti, a to skrze přikázání.  ----------------

 

Stále se motáme v onom pradávném pokušení - budete jako Bůh. Do toho mi, Bože, nemluv, já sám. Volejme spíše, když vidím tragedii hříšných skutků - Bože starej se o mne, nespouštěj mne z dohledu.

 

30/1

Řím 7,14-20

14. Víme přece, že Zákon je duchovní; já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 15. Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. 16. Když tedy dělám to, co nechci, dávám tím za pravdu Zákonu, že je dobrý. 17. Ale pak už to nedělám já, nýbrž hřích, který ve mně sídlí. 18. Jsem si vědom, že ve mně, to je v mém tě-le, dobro nesídlí. Vůli sice mám, ale dobro vykonat nedovedu. 19. Neboť nekonám dobro, které chci, nýbrž dělám zlo, které nechci. 20. Jestliže tedy konám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který sídlí ve mně.  ---------------------

 

Křtem byl smyt dědičný hřích, ale porušitelnost zůstává. Ježíš zvítězil.

 

31/1

Řím 7,21-25

21. Shledávám tedy, že je to jako pravidlo: třebaže chci dělat dobro, vyjde mi z toho zlo. 22. Jako člověk vnitřní radostně souhlasím s Božím zákonem. 23. Pozoruji však, že je v mých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mého rozumu a dělá ze mě zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech. 24. Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? 25. Díky Bohu! (Je to možné) skrze Ježíše Krista, našeho Pána. A tak tedy tentýž já rozumem sloužím zákonu Božímu, tělem však zákonu hříchu.  ----------------------

 

Bohu díky-  tedy s Vítězem vykročme ke každému dni dostali jsme jej k posvěcení sebe a světa. Dokončení božího plánu stvoření

 

1/2

Řím 8,1-4

1. Pro ty, kdo jsou spojeni s Kristem Ježíšem, není tedy nyní žádné odsouzení, 2. vždyť zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. 3. Neboť na co Zákon nestačil, protože byl bezmocný kvůli tělu, (to vykonal Bůh): poslal svého Syna, aby hřích zničil; a on vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, (Bůh) pak na jeho těle hřích odsoudil k zničení. 4. Tak se na nás mělo splnit všecko, co Zákon předpisuje, protože nežijeme podle těla, ale podle Ducha.  ----------------------  

 

Ve všem podobný kromě hříchu - odhoď hřích a co k němu vede, znovu a znovu. Probuď se spáči a Kristus tě osvítí.

 

Comments