Minikomentáře : EF 3,13-4,24

30/3
Ef 3,13-16
13. Proto vás prosím, abyste neochabovali pro ta moje soužení, (která snáším) pro vás. Naopak, můžete se tím chlubit! 14. Proto klekám na kolena před Otcem, 15. od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi, (a prosím ho): 16. ať vám ze své bohaté božské slávy dá to, že ve vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk,  -----------------
 
Každý z nás žije i vnitřním životem, do kterého vidíme jen my sami. Často ani nejbližší neví, co vše se odehrává v našem nitru. Pavel nás vybízí, abychom tento vnitřní život posilovali Duchem svatým. Bůh sám nejlépe ví, co potřebuje a jak máme žít. Dary Ducha nám v tom pomáhají.
 
31/3
Ef 3,17-21
17. aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce 18. byli schopni pochopit - jako všichni křesťané - celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, 19. poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích (darů). 20. Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, 21. tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem po všechna pokolení na věčné věky. Amen.  --------------------
 
V okamžiku svatého přijímání v nás Kristus přebývá bytostně. Ale i po zbytek dne je v nás Kristus přítomný. A to skrze víru. Vždyť víra nám pomáhá neustále si uvědomovat jeho blízkost a dobrotu. Tehdy je víra živá, když zakoušíme Ježíšovu přítomnost v nás.
 
1/4
Ef 4,1-6
1. Povzbuzuji vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: 2. buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce 3. a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. 4. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. 5. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. 6. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.  -----------------
 
Pavel je ve vězení a přesto povzbuzuje. Ano, je možné povzbuzovat i ve složitých životních situacích. Ale jen tehdy, když v nás přebývá Bůh a my zakoušíme vnitřní pokoj. Třeba i ve velkých těžkostech.
 
2/4
Ef 4,7-10
7. Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. 8. Proto se praví: 'Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.' 9. Když však 'vystoupil', znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. 10. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.  ---------------------
 
Kolik nám Bůh dal darů, záleží na jeho svobodné vůli. Někdo má darů více a někdo méně. Ale ono není rozhodující, kolik mám já darů, ale to, že dohromady jako církev jich máme skutečně velmi mnoho.
 
3/4
Ef 4,11-13
11. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, 12. aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, 13. dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost.  ------------------
 
Dělá Kristovo tělo v naší farnosti pokroky? Jsme vůbec jednotní? Jsme zralí ve víře? Ne? Tak co děláme pro vzájemné jednotu? Co obětujeme pro růst ve víře?
 
4/4
Ef 4,14-16
14. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. 15. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. 16. Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce. ---------------------------
 
Musíme mít důvěru k Bohu jako děti mají k rodičům. Ale nesmíme zůstat dětmi v nauce víry, když se máme chovat jako dospělí, kteří jsou zodpovědní za svoji spásu i spásu druhých.
 
 
5/4
Ef 4,17-24
17. Říkám vám a zapřísahám vás ve (jménu) Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. 18. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. 19. Jsou totiž otupělí, a tak se oddávají prostopášnosti a hovějí vší možné nečistotě a chamtivosti. 20. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! 21. Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, 22. že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. 23. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce 24. a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího (vzoru) jako skutečně spravedlivý a svatý.  -------------------------
 
Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jak jednoduchá rada a současně příkaz. A my to pořád nechápeme. Bojíme se odlišovat. Bojíme se s Ježíšem „vstoupit do Jeruzaléme“, protože víme, že spolu s Kristem budeme trpět.
Comments