Minikomentáře: 2 Kor 11,16-12,21

15/12

2 Kor 11,16-21a

16. Opakuji: ať mě nikdo nepokládá za člověka bez rozumu. A i kdyby, vezměte mě už jako člověka nerozumného, abych se i já mohl trochu pochlubit. 17. Co říkám, není podle Pánova vzoru, ale (říkám to) jako nerozumný, když se takovými věcmi chlubím. 18. Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. 19. Vy přece ve své rozumnosti ochotně snášíte nerozumné. 20. Necháváte si líbit, když vás někdo zotročuje, když vás vysává, když vás obírá, když se k vám chová povýšeně, když vás bitím umlčuje. 21. S hanbou musím říci, že (v tomhle) jsme opravdu byli slabí.  ----------------------- 

 

Pavel chce psát nerozumně, aby adresáti pochopili, jak snadno se člověk nechá zlákat lidskými a světskými hodnotami. Mnohdy potřebujeme někoho, kdo nám „zvláštním“ jednáním otevře oči, protože my si libujeme ve své slepotě.

 

16/12

2 Kor 11,21b-27

Ať už si kdo zakládá na čemkoli - to mluvím jako nerozumný - na tom si mohu zakládat i já. 22. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! 23. Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. 24. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, 25. třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. 26. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. 27. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení.  ------------------- 

 

Pavlova služba byla plná strastí, přesto se tím neohání jako zásluhou, díky které by si zasloužil více důvěry od svých čtenářů listu. A my bychom tak často a rádi zviditelňovali své zásluhy, aby nás lidé obdivovali, chválili a děkovali. Více spoléhejme na Boží milost než na své zásluhy.

 

17/12

2 Kor 11,28-33

28. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. 29. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne? 30. Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí. 31. Bůh a Otec Pána Ježíše - který je velebený navěky - ví, že nelžu. 32. V Damašku místodržitel krále Arety dal město Damašek hlídat, aby se mě zmocnil. 33. Ale byl jsem spuštěn v koši otvorem v hradbách, a tak jsem jeho rukám unikl.  ---------------------- 

 

Chlubit se slabostí je zvláštní úkol křesťana. Ale je to jedna z nejlepších cest, jak objevit a žít z moci Boží. Ale nepleťme si slabost s hříchem, abychom si nezačali říkat, že je třeba hřešit, aby se na mne ukázala Boží moc.

 

18/12

2 Kor 12,1-6

1. Když už to chlubení musí být - ač to není k ničemu - přejdu k viděním a zjevením od Pána. 2. Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. 3. A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje - zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh - 4. a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. 5. Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. 6. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, anebo než co o mně slyší.  ------------------------------ 

 

Vidění a zjevení je od Pána. A Pán ho dává podle své vůle, komu chce. To je jeho svobodné rozhodnutí motivované láskou a prozřetelností. Byl by to velký dar v našem životě, ale nezapomeňme, že skrze každou svátost se setkáváme přímo s Bohem.

 

19/12

2 Kor 12,7-10

7. Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mně nezmocňovala pýcha. 8. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. 9. Ale on mi řekl: »Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.« Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. 10. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti (a snáším to) pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.  ---------------------------- 

 

My nevíme, co bylo tím ostnem satanovým v životě sv. Pavla. Ale jsme-li vnímaví, tak i ve svém životě můžeme zakoušet, jakými zvláštními cestami si nás Bůh vede ke svatosti. Často i kolem propasti našeho hříchu.

 

20/12

2 Kor 12,11-15

11. Tak jsem se stal nemoudrým; vy jste mě k tomu přinutili. Mou obhajobu jste vlastně měli dělat vy. Já přece nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly, třebaže sám nejsem nic. 12. Mohli jste však (na mně) poznat u vás (rozlišovací) známky apoštola: krajní trpělivost, znamení, zázraky a mocné skutky. 13. V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církevním obcím? Snad v tom, že já jsem vám na obtíž nepřipadl. Odpusťte mi tu křivdu. 14. Jsem připraven, že k vám půjdu. Už to bude potřetí. (Ani tentokrát) vám nebudu na obtíž. Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem. 15. A já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. (Zasloužím si tedy,) abyste vy měli mě rádi méně?  ------------------------- 

 

Slov sv. Pavla jsou hodně emotivní. Ale projevuje se v nich veliká láska pastýře, kterému záleží na spáse lidí. Zkusme se takto dívat na emoce kněží. Často se v nich odráží (nebo i skrývá) touha dobře sloužit i přes své chyby.

 

21/12

2 Kor 12,16-21

16. Ale budiž! Já sám jsem vám na obtíž nepřipadl. Ale jsem prý chytrák a lapil jsem vás lstí: 17. vykořisťoval jsem vás pomocí někoho z těch, které jsem k vám poslal! 18. Vybídl jsem Tita a s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Vykořisťoval vás snad Titus? Copak jsme se oba nechovali úplně stejně? Copak jsme (nejednali) podle stejných zásad? 19. Dlouho si už asi myslíte, že se před vámi chceme obhajovat. (Ne!) Mluvíme před Bohem spojeni s Kristem. Všecko to má sloužit, milovaní, k vašemu duchovnímu prospěchu. 20. Jednu obavu mám! Až k vám přijdu, abych vás nenalezl v tom stavu, v jakém bych nechtěl, a vy abyste neshledali, že já jsem vůči vám takový, jakého si mě nepřejete. (To by se stalo,) kdyby se ukázal svár, žárlivost, hněvy, nevraživosti, pomluvy, donašečství, nadutosti, bouření. 21. (Bojím se,) aby mě můj Bůh, až přijdu, zase u vás nepokořil a já abych nemusel naříkat nad mnohými, kteří se už dříve provinili, ale nedali se na pokání (a nelitovali, že hřešili) nečistotou, smilstvím a prostopášností.  ----------------------------- 

 

Často jsme souzeni lidskými měřítky. A často máme zkušenosti, že i sebelepší a pravdivější obhajoba nepřinese čekané řešení situace. Lidský soud je totiž mnohdy nespravedlivý. Někdy je možná lepší místo obhajoby se ještě více dát do služeb Boha a lidí, i když narážíme na překážky.

Comments