Minikomentáře: 1 Tim 4,8 - 6,16

11/5

1 Tim 4,8-16

8. Cvičení tělesné je užitečné k máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou (odměnu) v životě tomto i v budoucím. 9. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. 10. A když my na to vynakládáme všecky své síly a o to zápasíme, je to proto, že jsme založili svou naději na živém Bohu. On je spasitel všech lidí, a zvláště věřících. 11. To nařizuj a tomu vyučuj! 12. Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. 13. Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. 14. Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. 15. Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. 16. Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.  -----------------------

 

Kolikrát rodiče pro své děti dávají přednost nepovinnému předmětu sportovní hry před hodinami náboženské výchovy. Přitom tím prvním navštěvovaným nepovinným předmětem každého pokřtěného dítěte musí být náboženství. Je pravda, že vše ostatní také rozvíjí dětskou osobnost v tomto pozemském životě. Ale víra je důležitá pro pozemský život i věčný život.

 

12/5

1 Tim 5,1-8

1. Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším mužům jak bratrům, 2. starším ženám jako matkám, mladším ženám jako sestrám s naprostou čistotou. 3. Podporuj vdovy, jsou-li skutečně opuštěné. 4. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, (ti) především si musí zvyknout, že mají plnit svoje povinnosti vůči vlastní rodině a (starým) rodičům splácet přijatá dobrodiní. Tak se to líbí Bohu. 5. Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se vytrvale modlí a prosí. 6. Ale když myslí jenom na rozkoše, je zaživa mrtvá. 7. Důrazně jim také připomínej, aby se chovaly bezúhonně. 8. Když se někdo nestará o svoje (lidi), a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.  ---------------

 

Děti a vnuci mají povinnost postarat se o své staré rodiče a prarodiče. Jestliže se společnost naučí opomíjet své nemohoucí příbuzné, tak se zhroutí a bolestně se jí to vrátí. Nehledě na to, jak říká sv. Pavel, že kdo se nestará o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan!

 

13/5

1 Tim 5,9-16

9. Mezi vdovy smí být do seznamu přijímána jen taková, které je aspoň šedesát let, byla vdána jen jednou 10. a je chvalně známa dobrými skutky: vychovala svoje děti, byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. 11. Mladší vdovy však odmítej. Když se v nich totiž ozve žádostivost nehodná Krista, chtějí se vdávat. 12. Tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušují dřívější závazek. 13. K tomu si ještě zvykají zahálčivě obcházet po domech; ale nejen že jsou zahálčivé, ale i klevetivé, starají se o věci, do kterých jim nic není, a mluví řeči, jaké se nepatří. 14. Proto chci, aby se mladší vdovy (zase) vdávaly, rodily děti a vedly domácnost, aby tak nedávaly (našim) protivníkům žádnou příležitost k pomluvám. 15. Některé z nich se už dokonce octly na scestí a (propadly) satanovi. 16. Má-li některá věřící žena (u sebe) vdovy, ať se stará o jejich vydržování; církevní obec se tím nemá zatěžovat, aby mohla pomáhat vdovám skutečně osamělým.  -------------------

 

Vypadá to, že společenství vdov bylo v prvotní církvi prožíváno jako zasvěcený stav, do kterého byli vybírány jen některé vdovy, podle určitých pravidel. V současné církvi toto zasvěcení vdov již není. Ale obecně prospěšná pravidla platí stále.

 

14/5

1 Tim 5,17-25

17. Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. 18. Písmo přece praví: 'Býkovi, když mlátí, nedáš náhubek' a 'Dělník má právo na svou mzdu'. 19. Žalobu proti duchovnímu nepřijímej, leda když (se opírá) o výpověď dvou nebo tří svědků. 20. Ty však, kdo žijí špatně, kárej přede všemi, aby i ostatní dostali strach. 21. Zapřísahám tě při Bohu, při Kristu Ježíši a při vyvolených andělích: zachovávej tato (pravidla) bez předsudků a nic nedělej ze stranickosti. 22. Na nikoho nevkládej ukvapeně ruce. Nesmíš mít účast na cizích hříších. Uchovej se čistý. 23. Nepij už jen vodu, ale ber si také trochu vína kvůli svému žaludku, a když tak často stůněš. 24. U některých lidí jsou jejich hříchy zjevné, a to ještě před vyšetřením, u jiných vycházejí najevo až potom. 25. Stejně tak i dobré skutky jsou nabíledni; a třebaže je tomu někdy jinak, nemůže se to natrvalo ukrýt. -------------------

 

Pestrost Pavlových rad ukazuje i na jeho lidský rozměr pohledu na duchovní službu kněží a biskupů. Kněz, i když má podíl na božských skutečnostech, zůstává člověkem a proto i základní lidská pravidla chování nutně patří k jeho službě.

 

 

15/5

1 Tim 6,1-5

1. Všichni, kdo nosí otrocké jařmo, ať se chovají ke svým pánům se vší možnou uctivostí, aby se nemluvilo špatně o Bohu a jeho nauce. 2. Ti pak, kdo jsou u pánů věřících, ať je nemají v menší vážnosti jen proto, že to jsou bratři. Naopak: tím ochotněji ať jim slouží, protože jsou to věřící, Boží přátelé, kteří vděčně přijímají jejich služby. Tak vyučuj a povzbuzuj! 3. Učí-li někdo jinak a nedrží se zdravých slov Pána Ježíše Krista a učení shodného se zbožností, 4. je nafoukaný, ničemu nerozumí, je to chorobný šťoural a hádá se o slovíčka. Z toho pak povstává jen nevraživost, sváry, urážky, zlomyslné podezřívání 5. a ustavičné třenice mezi lidmi zkaženými, kteří ztratili smysl pro pravdu a domnívají se, že zbožnost je pramenem zisku. --------------

 

Je to obecná zkušenost. Kdo se odloučí od pravdy Ježíše Krista, první věc, kterou dělá, je to, že se hádá o slovíčka a nauku a z toho pak vyrůstá nevraživost. Je těžké diskutovat s takovým člověkem. Potřebnější je, abychom takového člověka nepřestali mít rádi a v modlitbě ho svěřovali dobrému Pastýři, který hledá zatoulané duše.

 

 

16/5

1 Tim 6,6-12

6. Zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; 7. nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. 8. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni. 9. Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. 10. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí. 11. Ale ty, Boží muži, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. 12. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.  --------------------

 

Pořád kolem sebe slyšíme, jak jsou lidé nespokojeni s tím, kolik mají peněz. Pavel říká, máš-li co jíst a do čeho se obléci, buď spokojený. Možná bychom mohli ještě přidat: máš-li kde bydlet. Zkusme se zamyslet, jestli si neotravuje svůj život tím, že jsme stále nespokojení a přitom máme co jíst, co na sebe a kde bydlet.

 

17/5

1 Tim 6,13-16

13. Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: 14. Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 15. Ten (příchod) nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. 16. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu (patří) čest a věčná moc! Amen.  --------------------

 

Na křesťanství je krásné i to, že pořád můžeme očekávat něco víc. Máme víru, známe Ježíše, žijeme z darů Ducha svatého. Máme tedy vše potřebné ke spáse. Přesto nás čeká ještě něco dalšího – na věčnosti uvidíme Boha v nepřístupném světle. Něco tak nádherného si neumíme představit, ale to nás čeká. Aleluja.

Comments