Mikomentáře: Řím 1,18 - 2,16

29/12

Řím 1,18-20a

18. Bůh dává z nebe jasně najevo svůj hněv při každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří svou nespravedlností překážejí pravdě. 19. Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh (sám) zjevil. 20. Co je totiž u něho neviditelné - jeho věčná moc a jeho božské bytí - to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil.  --------------- 

Boha lze poznat rozumem z jeho působení ve světě. Kdyby člověk nebyl zahleděný jen do sebe, ale otevřel se pro věci, které ho přesahují, tak by ve svém srdci Boha objevil. A pak by se mu otevřela dobrodružná cesta většího a většího poznání Boha skrze Písmo svaté.

 

30/12

Řím 1,20b-25

Proto je nelze omluvit. 21. Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. 22. Mysleli, že jsou mudrci, a zatím se stali blázny, 23. když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. 24. Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tělo. 25. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klaněli se mu místo Stvořiteli. Ten ať je velebený navěky! Amen.  ----------------  

 

Pavel mluví úplně jasně. Jestliže nebudeme hledat Boha, zabředneme jen do světských věcí a ty nás nepřivedou k věčné blaženosti. Jak hluboko člověk mnohdy klesne, než objeví zbytečnost svého pachtění. Jen v Bohu je pravý smysl života.

 

31/12

Řím 1,26-27

26. Proto je Bůh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozený styk za protipřirozený 27. a podobně i muži nechali přirozeného styku se ženou a vzplanuli náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži, a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění.  ----------------- 

 

Dokud se lidstvo bude vysmívat Božím přikázáním a pohrdat Boží moudrostí a řádem, tak to půjde s lidstvem z kopce. Církev vždy bude hájit Boha a jeho řád. Jestliže je něco proti přirozenosti, tak to vždy tak bude nazývat, i kdyby si lidé uzákonili, že je to normální.

 

1/1

Řím 1,28-32

28. A protože se nesnažili poznat Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů, takže se dopouštěli věcí ošklivých. 29. Jsou plní kdejaké špatnosti a ničemnosti, chamtivosti a zloby, jsou samá závist, vražda, nesvár, lest, zlomyslnost. Pomlouvají, 30. na cti utrhají, Boha mají v nenávisti, urážejí druhé, jsou nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, vzpurní vůči rodičům,  31. tupí, věrolomní, bezcitní, nemilosrdní. 32. Oni sice znají Boží ustanovení, že zasluhuje smrti ten, kdo se dopouští takových věcí. Přesto však nejenže to dělají sami, nýbrž i schvalují, když to dělají druzí.  ------------------- 

 

Zlo se vtírá do našeho života v různých podobách. Pokud nebudeme opatrní, tak si k nám Zlý cestu najde i tou nejnepatrnější skulinkou. Možná bychom si někdy měli vzít tento Pavlův „katalog“ hříchů jako podklad pro zpytování svědomí.

 

2/1

Řím 2,1-4

1. Člověče, ať jsi kdokoli, nemáš výmluvu, jestliže ze sebe děláš soudce! Tím totiž, že soudíš druhého, sám sebe odsuzuješ. 2. A my víme, že Boží soud právem postihne ty, kdo takové věci dělají. 3. Soudíš ty, kdo něco takového páchají, a myslíš si, že unikneš Božímu soudu, ačkoli sám děláš totéž? 4. Či pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, trpělivosti a shovívavosti? Copak nevíš, že tě Boží dobrota chce tak přivést k pokání?  --------------------- 

 

Boží dobrota nás chce přivést k pokání. Často na nás dopadá spravedlivý Boží trest za naše hříchy. Ale i tyto tresty jsou projevem Boží dobroty a chtějí nás přivést k pokání. Bůh je Otec, který i kárá své děti. Neurážejme se na Boha, že je někdy tak přísný.  On to s námi vždy myslí dobře.

 

3/1

Řím 2,5-11

5. Ale ty si ve své zatvrzelosti a se svým nekajícím srdcem hromadíš tresty pro onen den hněvu, kdy se ukáže, jak spravedlivě soudí Bůh, 6. který odplatí každému podle jeho skutků: 7. věčným životem těm, kdo jsou v dobrém díle vytrvalí a usilují o to, aby došli slávy, cti a nesmrtelnosti; 8. ale jeho prudký hněv dopadne na lidi sobecké a na ty, kdo jsou nevnímaví k pravdě, ale vnímaví ke špatnosti. 9. Na každého člověka, který páchá zlo, přijde soužení a protivenství: nejdříve na žida, potom i na pohana. 10. Ale každému, kdo koná dobro, se dostane slávy, cti a pokoje, nejdříve židovi, potom i pohanovi. 11. Bůh totiž nehledí na to, co kdo je.   -----------------------  

 

Někdy se říká, že se lidé dříve více báli pekla než dnes. Kněží možná někdy mluví o hrůznosti pekla, ale možná by měli více mluvit, že nebezpečí padnout do pekla skutečně ohrožuje každou lidskou duši a proto musíme horlivě usilovat o svou spásu.

 

4/1

Řím 2,12-16

12. Ti, kdo zhřešili, ale Zákona neznali, bez Zákona všichni propadnou záhubě. Všichni však, kdo Zákon měli a zhřešili, budou odsouzeni na základě Zákona. 13. V Božích očích jsou spravedliví ne ti, kdo zákon slyší, ale ti budou uznáni za spravedlivé, kdo zákon plní. 14. Když totiž pohané, kteří Zákon nemají, z přirozeného popudu dělají to, co zákon nařizuje, jsou sami sobě zákonem, ačkoli Zákon nemají. 15. Tím jen ukazují, že obsah zákona mají vepsaný ve svém srdci. O tom u nich vydává svědectví také jejich svědomí: (jsou to) úsudky, které se mezi sebou obviňují nebo obhajují. 16. (To se ukáže) v den, kdy Bůh - podle mého evangelia - bude skrze Ježíše Krista soudit, co je v lidech skryto.  -----------------------  

 

Možná se v Pavlově textu o zákonu a Zákonu ztrácíme. Bůh nám vtiskl do srdce přirozený zákon, podle kterého máme jednat. Tento zákon pak byl slavnostně vyjádřen v Desateru, Mojžíšově Zákonu. Někdy je naše srdce zaslepené a špatně se nám v něm čte přirozený zákon, ale právě proto nám Bůh dal skrze Mojžíše Zákon – Desatero.

Comments