Liturgická hudba – jak zpívat
Kterak kultivovaně zpívat na kůru při mši svaté
1. Dokonalá intonace a přesný rytmus jsou
nejdůležitějšími základy zpěvu.
2. Pouze pečlivá, správná, zvučná výslovnost samohlásek i
souhlásek povyšuje zpěv nad přesné tóny nástrojů.
3. Při zpěvu duchovních písní se nikdy nesmí křičet, je
pouze možné na vhodných místech zpívat fortissimo.
4. Síla a rychlost zpěvu je kompromisem mezi úmyslem
autora písně, hrou doprovodu v dané chvíli a možnostmi pěvců.
5. Každý zpěvák musí být na zpěv předem připraven. Bez
náležité přípravy zpívají buďto ignoranti a amatéři, nebo nejdokonalejší pěvci,
u nichž přípravu nahrazuje značná dávka talentu a množství času strávené
cvičením jindy.
6. Co se nezná perfektně nazpaměť, musí být zpíváno z
not. I když pěvec neumí noty bezvadně číst, musí z nich vypozorovat alespoň
pohyb melodie, prodlužování a zkracování délek tónů a především přečíst správně
text písně. Je velkou opovážlivostí zpívat dobrovolně bez not a špatně.
7. Nelze-li jinak, musí pěvec rychle zhlédnout neosvojený
notový zápis, vytvořit si v mysli hrubý obraz melodie, uspokojivě intonačně
určit nástupový tón, uvědomit si základní tóninu, rytmus a metrum písně.
Základem správné intonace je pohotové poznání a provedení melodických hudebních
intervalů. Při zpěvu je třeba maximálně využít jak hudební paměť a zapamatovat
si zvuk co nejvíce tónů písně, tak současně relativní hudební sluch a vnitřním
hmatem co nejpřesněji vytvářet hudební intervaly.
8. Pravý umělecký pěvecký projev se pozná podle
dokonalého zvládnutí intonace, rytmu, dynamiky a tempa písně; nad tím vším ale
musí zazářit výraz a vkusné,
podmaňující, krásné, živé, pravdivé, chápající, hlasové provedení. Vhodné
střídání intenzity, napětí a uvolnění, zrychlení a zpomalení, zesílení a
zeslabení zpěvu vytváří umělecký projev. Kdo však nevkládá do zpěvu srdce,
zpívá zbytečně.
9. Zpěv unisona osvěcuje nedostatky, které při sborovém
zpěvu zastírají různé hlasy. Při unisonu musí být absolutní jednota v intonaci,
tempu a dynamice. Pěvec, který z unisona jakkoli vybočuje, unisono nezkrášluje,
ale kazí. Sjednotit je třeba i výslovnost, nádechy, rychlost nasazování tónů a
zejména barvu hlasu. Kdo se nepřizpůsobí ostatním, nedokáže a nemůže zpívat
unisono.
10. Prý kdo dobře zpívá, dvakrát se modlí. Je-li to
pravda, pak ten, kdo před Bohem mlčí, modlí se třikrát. Není to záplava slov a
zvuků, co od nás Bůh hlavně očekává. Nejsme to my, kdo zpěvem Bohu něco dává,
ale je to Bůh, který dává hudbu a zpěv nám. Když jsme v tichosti, pak můžeme uslyšet
Boží hlas, zachytit Jeho tón. Je úkolem každého pěvce nejprve uslyšet krásu
hudby mlčky a pak ji věrně a umně napodobit, rozvíjet, tvořit.