Liturgická hudba – jak zpívat

 

Kterak kultivovaně zpívat na kůru při mši svaté

 

 

 

3. Při zpěvu duchovních písní se nikdy nesmí křičet, je pouze možné na vhodných místech zpívat fortissimo.

 

4. Síla a rychlost zpěvu je kompromisem mezi úmyslem autora písně, hrou doprovodu v dané chvíli a možnostmi pěvců.

 

5. Každý zpěvák musí být na zpěv předem připraven. Bez náležité přípravy zpívají buďto ignoranti a amatéři, nebo nejdokonalejší pěvci, u nichž přípravu nahrazuje značná dávka talentu a množství času strávené cvičením jindy.

 

6. Co se nezná perfektně nazpaměť, musí být zpíváno z not. I když pěvec neumí noty bezvadně číst, musí z nich vypozorovat alespoň pohyb melodie, prodlužování a zkracování délek tónů a především přečíst správně text písně. Je velkou opovážlivostí zpívat dobrovolně bez not a špatně.

 

7. Nelze-li jinak, musí pěvec rychle zhlédnout neosvojený notový zápis, vytvořit si v mysli hrubý obraz melodie, uspokojivě intonačně určit nástupový tón, uvědomit si základní tóninu, rytmus a metrum písně. Základem správné intonace je pohotové poznání a provedení melodických hudebních intervalů. Při zpěvu je třeba maximálně využít jak hudební paměť a zapamatovat si zvuk co nejvíce tónů písně, tak současně relativní hudební sluch a vnitřním hmatem co nejpřesněji vytvářet hudební intervaly.

 

8. Pravý umělecký pěvecký projev se pozná podle dokonalého zvládnutí intonace, rytmu, dynamiky a tempa písně; nad tím vším ale musí zazářit výraz a  vkusné, podmaňující, krásné, živé, pravdivé, chápající, hlasové provedení. Vhodné střídání intenzity, napětí a uvolnění, zrychlení a zpomalení, zesílení a zeslabení zpěvu vytváří umělecký projev. Kdo však nevkládá do zpěvu srdce, zpívá zbytečně.

 

9. Zpěv unisona osvěcuje nedostatky, které při sborovém zpěvu zastírají různé hlasy. Při unisonu musí být absolutní jednota v intonaci, tempu a dynamice. Pěvec, který z unisona jakkoli vybočuje, unisono nezkrášluje, ale kazí. Sjednotit je třeba i výslovnost, nádechy, rychlost nasazování tónů a zejména barvu hlasu. Kdo se nepřizpůsobí ostatním, nedokáže a nemůže zpívat unisono.

 

10. Prý kdo dobře zpívá, dvakrát se modlí. Je-li to pravda, pak ten, kdo před Bohem mlčí, modlí se třikrát. Není to záplava slov a zvuků, co od nás Bůh hlavně očekává. Nejsme to my, kdo zpěvem Bohu něco dává, ale je to Bůh, který dává hudbu a zpěv nám. Když jsme v tichosti, pak můžeme uslyšet Boží hlas, zachytit Jeho tón. Je úkolem každého pěvce nejprve uslyšet krásu hudby mlčky a pak ji věrně a umně napodobit, rozvíjet, tvořit.