Via Matris

Pobožnost Via Matris si můžete tady stahnout ve formátu PDF a brožurky A5: Via Matris

Bolestná cesta Matky Boží

  Zobrazuje sedm Mariiných utrpení a je paralelou ke Křížové cestě.

  Tato modlitba není ve skutečnosti dílem řádu servitů (Služebníků Panny Marie), ale právě oni ji upravili do současné podoby a modlí se ji už    po staletí.

 

 1. Simeonovo proroctví

 Jak strašlivý šok zažilo Mariino srdce, když uslyšela ta bolestná slova, ve kterých svatý Simeon předpověděl hořké utrpení a smrt jejího nejmilejšího Ježíše! Právě v tu chvíli si totiž uvědomila všechny urážky, rány a trýznění, které Vykupitele jednou čekají z rukou bezbožníků. Avšak její duši probodl ještě ostřejší meč. Bylo to pomyšlení na nevděk člověka vůči jejímu milovanému Synu. Vzpomeňme na to nyní, neboť kvůli svým hříchům, pro svou nevděčnost jsme nešťastní. Padněme tedy k nohám Matky Trpitele a prosme s lítostí:

Panno milovaná, která jsi s bolestí v duši musela přihlížet, jak jsem já hříšník urážel Krev Tvého drahého Syna, vypros mi prosím, pro své zraněné srdce, abych propříště lépe odpovídal na Boží milosrdenství, měl užitek z Jeho požehnání, nepromarnil Jeho osvícení a inspiraci a zařadil se tak mezi ty požehnané, kteří jsou vykoupeni hořkým utrpením Ježíše. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

 2. Útěk do Egypta

 Vzpomeňme na bolest, kterou Maria prožívala, když anděl varoval Josefa a ona musela uprchnout, aby zachránila své milované Dítě před vraždou nařízenou Herodem. Jaká muka prožívala, když utíkala z Judska, aby ji nezastihli vojáci krutého krále! Jak hluboce strádala na dlouhé cestě! Jaké utrpení snášela ve vyhnanství, jaký zármutek v zemi pohanů!

Vzpomeňme však také na to, jak často obnovujeme Mariin hořký žal, když svými hříchy nutíme jejího Syna uprchnout z našich srdcí. Projevme proto lítost, obraťme se k Ní a pokorně prosme:

Nejmilejší Matko, jen jedenkrát Tě Herodes přinutil uprchnout s Tvým Ježíšem, utéci před krveprolitím, které nařídil. Zato já svého Vykupitele i Tebe tak často vyháním ze svého srdce tím, že do něj přijímám hřích, odporný Tobě i mému milujícímu Pánu. V slzách a zkroušený prosím pokorně o odpuštění. Smiluj se, drahá Paní, smiluj se! A já Ti slibuji, že v budoucnu, s Boží pomocí, bude má duše patřit výhradně mému Spasiteli a Tobě. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

3. Ztráta Ježíše v chrámě

 Jak hrozný byl Mariin žal, když viděla, že ztratila svého milovaného Syna! A co víc, když Ho pilně hledala mezi svými příbuznými a přáteli, nenašla po něm sebemenší stopy. V jejím hledání Ji nezastavila žádná překážka, únava ani nebezpečí. Neprodleně se vrátila do Jeruzaléma a tři dlouhé bolestné dny Ho hledala.

Jak jsi zbloudilá, ó, má duše, která tak často ztrácíš Ježíše pro své hříchy a nevěnuješ žádnou pozornost tomu, abys Ho hned našla. Je snad pro tebe vzácný dar božské lásky tak bezvýznamný? Zaplačme pro svoji slepotu, obraťme se ke své žalostíplné Matce a s výčitkami svědomí Ji prosme:

Panno trpící, vypros mi, ať se od Tebe naučím hledat Ježíše, kterého jsem ztratil, když jsem naslouchal svým vášním a zlým návrhům Ďábla. Vypros, ať Ježíše znovu naleznu a mohu s Nevěstou opakovat: „Hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím.“ Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

4. Marie se setkává s Ježíšem na křížové cestě

 Pojďte, vy hříšní, jen se podívejte, jestli dokážete snést tak smutný pohled. Tato Matka, tak něžná a milující, se setkává se svým milovaným Synem. Setkává se s Ním uprostřed zástupu bezbožníků, kteří Jej vlečou vstříc kruté smrti. Posetý ranami, zbičovaný, trním korunovaný a zkrvavený nese svůj těžký Kříž.

Ach, vzpomeň, má duše, na bolest požehnané Panny, která vidí Syna takto trpět! Kdo by nezaplakal při pohledu na její žal? Kdo byl ale příčinou takového trápení? Byl jsem to já. Svými hříchy jsem tak krutě zraňoval srdce své zarmoucené Matky! A přesto necítím pohnutí, jsem jako kámen, ačkoliv by mé srdce mělo puknout pro moji nevděčnost.

Panno nejsvětější, prosím o odpuštění za bolest, kterou jsem Ti způsobil. Vím a vyznávám, že si to nezasloužím, protože jsem to já, kvůli kterému byl Tvůj Ježíš tolik trýzněn; přesto Tě prosím: pamatuj, že jsi Matkou milosrdenství. Smiluj se tedy nade mnou a já slibuji, že už budu svému Vykupiteli věrný a že se budu snažit utišit všechnu bolest, kterou jsem způsobil Tvému trpícímu srdci. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

5. Ježíš umírá na kříži

 Pohleď, zbožná duše, na Kalvárii, na níž byly zbudovány dva obětní oltáře: první na Těle Ježíšově, druhý v srdci Mariině. Jak smutný je pohled na tuto drahou Matku tonoucí v moři žalu, která vidí svého milovaného Syna, krev své krve, krutě přibitého na kříž!

Ach, vždyť každý úder kladiva, každé prásknutí biče, které dopadly na Spasitelovo Tělo, padly také do duše zdrcené Panny! Když stála u paty Kříže, probodnuta mečem bolesti, obracela k Němu své oči, dokud neviděla, že už odevzdal duši svému věčnému Otci, že už nežije. Cítila, jakoby její duše odešla s tou Ježíšovou...

Matko Trpitele, která jsi neopustila Kalvárii, dokud jsi nevypila svůj kalich žalu do poslední kapky, jak jsem pomýlený, že tak často odmítám nést svůj kříž a všemožně se vyhýbám drobným starostem, které na mne Pán ve své laskavosti sesílá. Vypros mi, prosím, abych jasně viděl hodnotu utrpení a abych byl schopen, když už ne volat se sv. Františkem Xaverským: "Ať více trpím, můj Bože! Ó, více!", tak alespoň pokorně snášet své kříže a zkoušky. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

 6. Maria přijímá mrtvé Tělo Ježíšovo

 Vzpomeňme na hořký žal, který drásal duši Panny Marie, když na svém klíně viděla mrtvé tělo svého drahého Ježíše, zbrocené krví, celé rozedrané  hlubokými ranami. Ó, žalostná Matko, kdo by Tě nelitoval? Čí srdce by se neobměkčilo nad utrpením, které by pohnulo i kamenem? Vzpomeňme na Jana, který se nemohl utišit, na Magdalénu a další Marii v hlubokém pohnutí, i na Nikodéma, který jen stěží unesl svou bolest.

Dokážu snad já nezaplakat uprostřed takového žalu? Jsem tak nevděčný a zatvrzelý!

Dovol, drahá Matko, aby mé srdce probodl ten stejný meč, který probodl Tvou duši plnou bolesti. Dovol, aby se mé srdce obměkčilo a litovalo všech svých těžkých hříchů, které byly příčinou Tvého krutého utrpení. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

 

 7. Ježíš je uložen do hrobu.

 Vzpomeňme na nářek, který vytryskl  z hloubi Mariina smutného srdce, když viděla svého milovaného Ježíše ležet v hrobě. Jaký zármutek prožívala, když viděla kámen, určený k uzavření posvěceného hrobu. Naposledy pohlédla na neživé Tělo svého Syna a jen stěží dokázala odtrhnout oči od zejících ran. A když byl kámen přivalen ke dveřím hrobky, jako by jí vyrvali srdce z těla!

Matko nanejvýš zdrcená, která jsi sice odešla od hrobu, ale své srdce jsi zanechala u svého jediného Pokladu, vypros nám, aby tam naše láska a touha směla setrvat s Tebou. Naše srdce musí přetékat láskou ke Spasiteli, který prolil krev za naše spasení.  Musíme milovat Tebe, která jsi pro nás tolik vytrpěla. Při všem svém bolu dovol, aby vzpomínka na tvé utrpení byla provždy uložena v naší mysli, aby naše srdce hořela láskou k Bohu a k Tobě, předobrá Matko, která jsi z celé své duše naříkala pro Ježíšovo utrpení. Neboť Jeho je čest, sláva a díky na věky věků. Amen.

 Zdrávas Maria.

Panno bolestná, oroduj za nás.

  Po rozjímání sedmi Mariiných bolestí se 3x pomodleme Zdrávas jako výraz úcty k slzám naší požehnané Paní.

Comments