Rozjímání sv. Faustýny

Zde si můžete rozjímání svaté sestry Faustýny stahnout ve formátu PDF (sešitek A5).

Nekonečná Boží dobrota ve stvoření andělů.

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory, vždyť sám v sobě plností lásky, ale ze svého bezedného milosrdenství povoláváš k bytí tvory a dáváš jim účast na svém věčném štěstí a na svém věčném vnitř­ním Božím životě, jímž žiješ, jeden Bůh ve třech osobách. Ve svém bezedném milosrdenství jsi stvořil andělské du­chy a připustil jsi je ke své lásce, ke své Boží důvěrnosti. Uschopnil jsi je k věčnému milování; třebaže jsi je, Pane, obdařil tak štědře leskem krásy a lásky, přesto nic neubylo z Tvé plnosti, ó Bože, a také Ti jejich krása a láska nic nepřidala, neboť Ty sám v sobě jsi všechno. A když jsi jim dal účast na svém štěstí a dovoluješ jim, aby byli a milovali Tě, je to jen propast Tvého milosrdenství. Je to Tvá nepro­niknutelná dobrota, za kterou Tě oslavují bez konce, koříce se u nohou Tvého majestátu a zpívajíce své věčné hymny: - Svatý, Svatý, Svatý...

 

Buď veleben ve Svaté Trojici jediný, milosrdný Bože,

neproniknutelný, nezměřitelný, nepochopitelně veliký.

Andělé noříce se do Tebe, jejich mysl Tě uchopit nemůže,

a tak opakují své: „Svatý", bez konce, navěky.

 

Buď oslaven, milosrdný Stvořiteli a Pane náš,

všemohoucí a plný slitování, nezměrný.

Abychom Tě milovali - nás k bytí povoláváš,

zpívajíce „Svatý" - náš hymnus věčný.

 

Buď požehnán, milosrdný Bože, Lásko věčná,

Ty převyšuješ nebe a hvězdné světy.

Tak Tě oslavuje říše duchů čistá,

svým věčným hymnem - třikrát Svatý.

 

A patříc na Tebe tváří v tvář, Bože,

vidím, žes mohl při stvoření dát jiným tvorům přednost.

Proto se před Tebou kořím v hluboké pokoře,

neboť dobře vidím, že z pouhého milosrdenství je ta milost.

 

Jeden z nejkrásnějších duchů Tvé milosrdenství neuznává,

strhuje s sebou další, pýchou zaslepen.

A z tak krásného anděla se satan stává

a z výšin nebe v mžiku je do pekla svržen.

 

Tu duchové věrní zvolali: Čest milosrdenství Božímu.

A šťastně obstáli ve zkoušce ohněm.

Čest Ježíšovi, Kristu poníženému,

čest jeho Matce, čisté, pokorné Panně.

 

Po tomto boji se ti čistí duchové ponořili do oceánu božství,

rozjímajíce a velebíce hlubiny milosrdenství jeho,

utápějí se v jeho kráse a velikém jasu,

poznávajíce trojičnost osob, ale jednotu božství.

 

Nekonečná Boží dobrota ve stvoření lidí

Bože, jenž jsi ze svého milosrdenství ráčil povolat z ni­coty k bytí lidstvo. Štědře jsi je obdaroval v řádu přiro­zeném i milostí. Avšak jako by to Tvé dobrotě nesta­čilo. - Ty nám, Pane, ve svém milosrdenství dáváš věčný život. Připouštíš nás do svého věčného štěstí a dá­váš nám účast na svém vnitřním životě a děláš to jen ze svého milosrdenství. Dáváš nám svou milost jen proto, že jsi dobrý a plný lásky. Vůbec jsme Ti ke Tvému štěstí nebyli potřební, ale Ty, Pane, se chceš rozdělit o vlastní štěstí s námi. Avšak člověk ve zkoušce neobstál; mohl bys ho potrestat jako anděly věčným zavržením, ale tu se projevilo Tvé milosrdenství a Tvé nitro bylo pohnuto ve­likou lítostí a přislíbil jsi sám napravit naši spásu. Je to nepochopitelná propast Tvého slitování, že jsi nás nepo­trestal, jak jsme si zasloužili; buď velebeno Tvé milosr­denství, ó Pane; po celé věky je budeme oslavovat. A andělé žasli nad velikostí milosrdenství, které jsi lidem pro­jevil...

 

Náš milosrdný Bože, buď veleben,

náš všemocný Pane a Stvořiteli.

S nejhlubší pokorou Ti úctu vzdáváme,

když jsme se do oceánu Tvého božství ponořili.

 

Člověk však v hodině zkoušky neobstál,
            úkladem Zlého nezůstal věrný Tobě.
Ztratil milost a dary a jen pláč mu zůstal,

slzy, trápení, bolest, hořkost - dokud nespočine v hrobě.

 

Ale Tys, milosrdný Bože, lidstvu zahynout nedal

a přislíbil jsi Vykupitele.

Nedovoluješ zoufat, i když je velká zloba naše,

a posíláš své proroky lidu Izraele.

 

Avšak lidstvo k Tobě volá dnem i nocí,

z propasti bídy, hříchů, různých utrpení.

Slyš nářek a slzy, Ty, v nebi kralující,

Bože velkého milosrdenství, Bože slitování.

 

Co člověk zavinil, napravit s to není,

vždyť Bůh a člověk jsou odděleni propastí nekonečnou.

ze své bídy člověk volá: Sešli nám smilování.

Hospodin však mlčí... a staletí plynou.

 

Ale touha všeho lidstva sílí,

po tom, který jim byl přislíbený.

Přijď, Beránku Boží, a sejmi z nás hříchy,
            přijď, osvěť naše temnoty jak paprsek světelný.

 

A lidstvo k Tobě volá bez ustání, pánů Pane,

k Tvému velikému milosrdenství, k slitovnosti Tvé.

Nech se, veliký Hospodine, námi uprosit,

rozpomeň se na svou dobrotu a odpusť nám vše zlé.

 

Nekonečná Boží dobrota v seslání nám svého jednorozeného Syna

Bože, který jsi člověka po pádu nezatratil, ale ve svém milosrdenství jsi mu odpustil, odpustil jsi božsky, to zna­mená, nejen žes mu odpustil vinu, ale dal jsi mu veškerou milost. Milosrdenství Tě pohnulo, žes k nám sám ráčil sestoupit a pozdvihnout nás z naší ubohosti. Bůh sestoupí na zemi, Pán pánů, poníží se Nesmrtelný. Avšak kam, Pane, sestoupíš, snad do Šalomounovy svatyně? - Nebo poručíš postavit pro sebe nový příbytek, do něhož bys sestoupil? - Ó Pane, jaký příbytek Ti uděláme, když celá země je Ti podnoží? - Sám sis připravil příbytek -svatou Pannu. Její neposkvrněné nitro je Ti příbytkem a stává se nepochopitelný zázrak Tvého milosrdenství, ó Pane. Slovo se stává tělem - Bůh přebývá s námi, Boží Slovo - vtělené Milosrdenství. Svým ponížením jsi nás pozdvihl k svému božství; je to hojnost Tvé lásky, je to propast Tvého milosrdenství, nad touto marnotratností Tvé lásky žasnou nebesa, nyní se nikdo nebojí přiblížit se k Tobě. Jsi Bohem milosrdenství, slitováváš se nad ubohostí, jsi naším Bohem a my Tvým lidem. Jsi naším Otcem a my skrze milost Tvými dětmi, nechť je oslavo­váno Tvé milosrdenství, žes k nám ráčil sestoupit.

 

Buď veleben, milosrdný Bože,

že ses ráčil z nebe na tuto zem ponížit.

Velebíme Tě v hluboké pokoře,

žes celý rod lidský ráčil povýšit.

 

Nesmírný, převeliký v milosrdenství svém,

z lásky k nám přijímáš tělo,

z Panny neposkvrněné, hříchem nikdy netknuté,

neboť tak se Ti před věky zalíbilo.

 

Panna svatá, ta lilie bílá,

první všemohoucnost Tvého milosrdenství velebí.

Její čisté Srdce se pro příchod Slova otevírá,

věří slovům Božího posla a v důvěře se utvrdí.

 

Užaslo nebe, že se Bůh stal člověkem,

že na zemi je srdce hodné Boha samého.

Proč ne se serafem, ale proč se spojuješ, Pane, s hříšníkem?

Ó, vždyť to je tajemství milosrdenství Tvého,

i přes čisté nitro života panenského.

 

Ó tajemství milosrdenství Božího, ó Bože slitovnosti,

Tys ráčil opustit trůn nebe

a snížil se do naší bídy, do lidské ubohosti,

vždyť milosrdenství nepotřebují andělé, ale lidé.

 

Abychom byli hodni mluvit o milosrdenství Pána,

spojujeme se s Tvou neposkvrněnou Matkou.

A pak se Ti i naše píseň stane sladkou,

vždyť ona je z lidí i andělů vybrána.

 

Skrze ni, jako skrze čistý křišťál,

k nám proniklo Tvé milosrdenství.

Skrze ni se člověk Bohu milým stal,

skrze ni nám plynou prameny všech milostí.

 

Nekonečná Boží dobrota ve vykoupení člověka

Bože, jenž jsi jediným slovem mohl spasit tisíce světů, jediný Ježíšův povzdech by učinil Tvé spravedlnosti za­dost, ale Ty, ó Ježíši, jsi pro nás podstoupil tak strašné utrpení z čisté lásky. Spravedlnost Tvého Otce [by] byla odprošena jediným Tvým povzdechem, a všechny Tvé oběti jsou výhradně dílem Tvého milosrdenství a nepo­chopitelné lásky. Ty, Pane, když jsi odcházel z této země, chtěl jsi zůstat s námi a zanechal jsi nám sám sebe ve svátosti oltářní a dokořán jsi nám otevřel své milosrden­ství. Neexistuje bída, která by Tě vyčerpala, všech­ny jsi povolal k tomu prameni lásky, k tomu zdroji Bo­žího smilování. Zde je příbytek Tvého milosrdenství, zde je lék na naše nemoci, k Tobě, živý prameni milosrden­ství, přicházejí všechny duše: - některé jako jeleni žíznící po Tvé lásce, jiné - aby obmyly rány hříchů; další - aby unavené životem načerpaly sílu. Když jsi umíral na kříži, v této chvíli jsi nás obdařil životem věčným; tím, že jsi dovolil otevření svého nejsvětějšího boku, otevřel jsi nám nevyčerpatelný zdroj svého milosrdenství; dal jsi nám to nejdražší, co jsi měl - krev a vodu ze svého Srdce. Hle -všemohoucnost Tvého milosrdenství, z něho nám proudí všechny milosti.

 

Buď, Bože, v díle milosrdenství svého veleben.

Buď požehnán ode všech srdcí Tobě věrných,

jež žijí pod Tvým pohledem,

V nichž je Tvůj život nesmrtelný.

 

Ó můj Ježíši, milosrdenství,

bolestný byl na zemi Tvůj život svatý.

A strašlivě zmučen skončíš dílo své,

na dřevě kříže pověšen rozepjatý

a to vše z lásky k duši mé.

 

V nesmírné lásce jsi dovolil,

aby byl Tvůj nejsvětější bok otevřen,

a z Tvého Srdce vytryskly prameny krve a vody.

Zde je Tvého milosrdenství živý pramen,

zde duše dojdou útěchy a osvěžení.

 

V Nejsvětější svátosti jsi nám zanechal milosrdenství své.

Takto mě Tvá láska ráčila předejít,

abych na cestě životem, v bolestech a únavě,

nikdy nepochybovala o Tvé dobrotě a milosrdenství.

 

Vždyť i kdyby na mou duši dolehly ubohosti světa celého,

pochybovat nás nesmí ani napadnout.

Máme důvěřovat v moc milosrdenství Božího,

vždyť Bůh vlídně přijímá duši zkroušenou.

 

Ó nevypověditelné milosrdenství našeho Pána,

zdroji slitování i veškeré sladkosti.

Důvěřuj, důvěřuj, duše, ač jsi hříchem umazána,

neboť když se přiblížíš k Bohu, neokusíš hořkosti.

 

Vždyť on je velké lásky plamen živý,

když se mu přiblížíme upřímně.

Mizí naše ubohosti, všeliké hříchy.

On náš dluh splatí, když se mu svěříme.

 

Nekonečná Boží dobrota při zdobení celého světa krásou, aby lidem zpříjemnil dobu pobytu na zemi.

Ó Bože, jak štědře je vylito Tvé milosrdenství, a to všech­no jsi udělal pro člověka. Ach, jak musíš toho člověka milovat, když je Tvá láska k němu tak činná. Ó Stvořiteli můj a Pane, všude vidím stopy Tvých rukou a pečeť Tvé­ho milosrdenství, které obklopuje vše, co je stvořené. Ó můj nejslitovnější Stvořiteli, toužím Ti vzdát čest jmé­nem všeho Tvého stvoření a tvorů, i těch, co nemají duši, volám celý vesmír, aby velebil Tvé milosrdenství. Ach, jak je veliká Tvá dobrota, Bože.

 

Buď veleben, náš Pane a Stvořiteli.

Veleb Pána v pokoře, celý vesmíre,

děkuj svému Stvořiteli, nakolik ti stačí síly,

oslavuj jeho Boží milosrdenství nesmírné.

 

Nuže, celá země ve své zeleni,

nuže, oceáne bezedný,

ať vděčnost tvá se v milou píseň promění

a opěvuje Božího milosrdenství hlubiny.

 

Nuž, zářící slunce, plné krásy,

nuž, hvězdy jasné, jež mu předcházíte,

spojte se v jednu píseň a svými čistými hlasy

společně veliké Boží milosrdenství opěvujte.

 

Nuže, hory a údolí, šumící lesy i houštiny, tůně,

nuže, ranní květy, poupata růží,

ať vaše společná vůně

oslavuje, velebí milosrdenství Boží.

 

Nuže, všechny krásy země,

jimž se člověk dosti nevynadiví.

Nuže, velebte Boha svorně,

oslavujíce nesmírné Boží milosrdenství.

 

Nuž, kráso, jíž se celá země skví,

veleb svého tvůrce v pokoře hluboké.

Neboť vše je obsaženo v jeho milosrdenství,

všechno silným hlasem volá, jak je milosrdenství Boží veliké.

 

Nad všechny tyto nádhery

pro Boha chválou milejší je nevinná duše

plna dětské důvěry,

jež se s ním skrze milost těsně sjednocuje.

Ježíši, ukrytý v Nejsvětější Svátosti oltářní, má jediná Lásko a Milosrdenství, svěřuji Ti všechny potřeby mé duše i těla. Ty mi můžeš pomoci, vždyť Ty jsi Milosrdenství samo. V Tobě mám všechnu svou naději. Amen.

 

Comments