Vzpomínky Pavly a Markéty z Prahy

Naše dovolená se uskutečnila díky odkazu, který Pavla našla na aktualitách webových stránek portálu Katolik.
Putování po horách mi nic moc neříkalo, tak jsem pár dní zvažovala, zda se do Dolomit vůbec vydat, resp. právě
s farností z Brodku, která mi byla neznámá. Měla jsem ještě možnost strávit volné dny s jinou partou lidí v srpnu. Pavla ale mohla na dovolenou jen v červenci, tak jsme vyplnily přihlášky a s mírnými pochybnostmi kontaktovaly patera Hofírka. Nebyly jsme si jisté, zda nás farnost jen tak přibere, zda nevadí, že nemám platný pas a zda bychom mohly z Prahy přijet už o den dříve, abychom další den ráno už jen nastoupily do autobusu jedoucího do Itálie. Nic, co stálo v cestě však nebylo pro P.Hofírka nejmenší problém, tak jsem se ještě vydala koupit pevné boty a pomalu a jistě jsme se začaly těšit.
Když se ted´ohlížím po návratu zpátky, musím přiznat, že jsem si hory velmi oblíbila. Jsou krásné, hrdě vzpřímené, pevné, silné, někdy drsné přitom důstojné až velebné ve své mohutnosti. Každý masiv skrývá jiná tajemství, jedny jsou oslnivě bílé, druhé zbarveny do červena, jednu stráň pokrývají trsy azalek, zatímco druhá je porostlá kvetoucím mechem, další  kryje silná vrstva zledovatělého sněhu. Štíty hor se propadají do údolí, kde zelené koberce trávy zdobí něžné a voňavé alpské květiny. Jejich krása vynikne v kontrastu bílých kamenů, které jsou na loukách a stráních libovolně poházené. Krajina se často zrcadlí v čiré vodě četných jezer a je protkaná mnoha kaskadovými bystřinami.
Kromě přírody se mi líbila i příjemná atmosféra mezi všemi zúčastněnými a to i přesto, že se mnoho lidí navzájem zpočátku ani neznalo. Pravda brodečtí farníci s panem farářem tvořili zdravé jádro, na výletech se  však drželi více senioři pohromadě, rodiny a mládež většinou vytvořili také svojí skupinu. Krom toho byla i možnost zakusit hory z větších výšek a přidat se k několika odvážným feratistům.
Většinou jsme se vyskytovaly ve skupině mladežníků. Těžko bych vybrala jeden jediný nejhezčí výlet, každý den měl své kouzlo, každý den byl jiný. Jednou jsme se vypravili kolem jezera, podruhé do skal, prošli údolí, vylezli na rozkvetlé louky, jindy jsme se projeli lanovkou, vydali se do středověkého, leč obydleného kláštera Neustift, za kulturou do Brixenu, za nákupy do Cortiny. Úchvatný byl pro mne pohled na hory v sedle Paternsateln, kde krajina připomíná díky kopcovitému charakteru a zakrslým porostům borovic pohádkové končiny bájných hobitů. Nezapomenutelný byl pro mne také neplánovaný sestup z hory Dürrenstein, kdy jsme v polovině výstupu zjistily, že jsme na špatné cestě, opustili jsme ji a vydali se vzdušnou čarou na cestu správnou. Předpokldali jsme pohodovou procházku, zatímco nás po několika metrech pohltilo dravé houští kleče. Na několik stovek metrů nám veškerý výhled zakryly husté větve, kterým bylo potřeba projít. Cestu nám klestil jeden ze zúčastněných, odvážný to varhaník. Po překonání tohoto začátku nám pak po celý zbytek dne byly odměnou opět krásná, ale zas zcela jiná zákoutí alpské přírody. Dokonce i všudypřítomné krávy vystřídala stáda koní. Ani počasí nebylo fádní, po kratinkém, leč vydatném krupobití opět vysvitlo slunko tak, že se dalo opalovat, v závěru cesty zas déšť proměnil polní cestu v bažinu. O překvapení vskutku nouze nebyla :)
Pavla a Markéta z  Prahy
Comments