Uvedeni

Sedmitýdenní duchovní obnova farností

 

"KDO ŽÍZNÍ, AŤ PŘISTOUPÍ; KDO TOUŽÍ, AŤ ZADARMO NABERE VODY ŽIVOTA."

(Zj 22, 17)

 

Snad jsi až dodnes o Bohu pouze slýchával a teď v sobě cítíš jakousi neurčitou touhu poznat jej blíže. Tento Bůh mluví i k Tobě. Nabízí Ti své zaslíbení, svůj dar, nový život - zcela zdarma. Můžeš do něj vstoupit zcela svobodně, protože tento Bůh Tě z lásky stvořil se svobodnou vůlí.

 

ÚVOD

Bůh se s každým člověkem setkává právě tam, kde tento člověk stojí. Proto jsou cesty k Bohu tak rozličné. Avšak jedno je společné všem: nestačí cestu znát; musíme se po ní také skutečně vydat!

Ačkoli je u jednotlivců výchozí situace rozličná, cíl je tentýž: setkání s živým Bohem. Proto se tohoto semináře může zúčastnit každý, ať už má o Bohu pouze matnou představu a je na něj nyní "zvědavý", nebo se poprvé cítí být vyzván k plnému rozhodnutí se pro Boha, nebo dokonce již dlouho žije ve víře a nyní zaslechl volání k prohloubení svého vztahu k Bohu.

Během následujících sedmi týdnů každý jasněji pochopí, který krok od něj Bůh očekává právě nyní, v tomto okamžiku. A tento krok má pak také udělat, nic jiného.

Seminář tedy chce jednotlivým lidem pomoci stát se živými křesťany. Kam je Bůh při tom povede (k prohloubení již prožitých rozhodnutí nebo na nějakou novou cestu k nějakému novému zaslíbení, do modlitební skupiny, snad také do samoty s Bohem), to chceme zcela přenechat jemu, abychom našli jeho cestu a neměřili vše svými vlastními představami.

 

Co je třeba dělat?

Během následujících sedmi týdnů bychom si každý den měli vyhradit podle možností alespoň 20 – 30 minuto pro čtení Písma a pro modlitbu. V tomto sešitě pak dále najdeme uvedení do základního tématu každého týdne. Pro každý den je zde také uvedeno místo z Písma svatého s krátkým vysvětlením. Biblická místa uvedená v závorkách, stejně i denní odkazy na úryvky z knihy Norberta Baumerta, SJ: "Dary Ducha Ježíšova. Charismatická dimenze církve", dále rozvíjejí totéž téma.

Nejlepší je volit každý den tutéž denní dobu a najít si nějaké místo, kde nejsme rušeni (např. kostel). Kde však tomu vnější důvody brání, měli bychom důvěřovat tomu, že nám Bůh daruje jiné možnosti k setkání s ním - uprostřed neklidu dne. Nic a nikdo nemůže Bohu zabránit, aby se nám sděloval, a nic nás nemůže odvést od toho, abychom žili jako křesťané.

Společné setkání jednou týdně je velmi důležité. Je velkou pomocí vědět, že i ostatní se pokoušejí dělat podobné kroky. To nám pomáhá projít mnohými fázemi vyprahlosti, kde jsme pokoušeni to vzdát. Jednou týdně potřebujeme delší čas k tomu, abychom se zamysleli nad uplynulými dny a nasměrovali se na ty nadcházející. Věrnost, s jakou se setkání zúčastňujeme, je pro nás samotné znamením, jak je tato cesta pro nás důležitá.

S postupem času roste ve skupině i vzájemná důvěra. Věci, které jsme si dosud nechávali spíše pro sebe, můžeme najednou vyslovit i před ostatními, protože jsou vlastně vyslovovány před Bohem. To od všech účastníků vyžaduje diskrétnost. To, co někdo sdělí v modlitební skupině, zůstává i přesto jeho vlastnictvím, se kterým ostatní nemohou disponovat. Proto: osobní sdělení nikdy nevyprávět dál. Zdrženlivost a taktnost jsou konkrétními projevy lásky, jimiž respektujeme osobní prostor, který Bůh každému z nás daroval.

 

Písmo svaté

Jste zváni denně číst Písmo svaté a vstupovat do osobní modlitby. Obvykle si k tomu vezmeme úryvek z Písma, který je pro ten den navržen. Může se však stát, že se pro nás díky okolnostem nebo duchovnímu impulsu stane živým nějaký jiný text. Pak má tento "přednost".

Jako první si vždy uvědomte, že Bůh je přítomen, že on sám s vámi v tomto textu "vstupuje do rozhovoru" a že vám jeho pomocí chce říci něco důležitého pro váš život. Modlete se k Duchu svatému a pak pomalu čtěte text, snad i několikrát. Rozdělte si jej na menší oddíly, přičemž si v každém z nich můžete to nejdůležitější slovo podtrhnout.

Jestliže vás něco zvlášť osloví, prodlévejte u toho a nechte tuto pravdu na sebe působit. Z tohoto vnímání pak často vyrůstá úžas, otázka, dík, radost, chvála a klanění, nebo nějaká prosba. Tak nás tento text sám od sebe vede k modlitbě, protože se to vše děje před Bohem a vše k němu směřuje.

Když nějaká myšlenka odezní a přestává ve mně být živou, přejdu k následujícímu oddílu. Jestliže jsem hotov příliš rychle, mohu to celé projít ještě jednou, nebo mohu otevřít i další texty uvedené v závorkách, nebo mohu číst příslušný úsek z knihy "Dary Ducha Ježíšova". Můžeme si také všechny tyto texty přečíst předem, jako přípravu na modlitbu. Během samotného rozjímání bychom se však měli pokusit prodlévat u jednoho místa a jít do hloubky. Cílem není teoretické studium textu, nýbrž láskou nesená odpověď na Boží slovo. A ta často zůstává nesystematická a útržkovitá. A přesto jsou tyto osobní náznaky živého vztahu k Bohu něčím drahocenným. Poznáte to podle vnitřního pokoje a síly, jež ve vás takovéto rozjímání zanechá. V poslední fázi, jež by měla být zcela věnována modlitbě, mohou být dobrou pomocí uvedené žalmy. Následující otázky vám mohou pomoci k tomu, abyste do textu pronikli zcela osobně:

 

Pro texty z evangelií:

Je vhodné zkusit se vžít do rozličných osob z textu. Ptej se:

1. Porozuměl jsem textu? Čemu jsem nerozuměl?

2. S jakou osobou se mohu nejspíše identifikovat?

3. Co se dotýká právě mé osobní situace?

4. Co by mi teď řekl Kristus?

5. Jak by se zachoval v mojí situaci?

6. Co z toho pro mě plyne (tzn. v čem spočívá rozdíl mezi mým a Kristovým způsobem jednání)?

7. Jaké z toho mohu a chci vyvodit důsledky?

 

Pro jiné texty z Písma:

1. Kdo to psal a komu je to určeno? Čemu jsem neporozuměl? Co mi "padlo do oka", co mě oslovilo?

2. Co říká autor lidem své doby? Co říká lidem dnešní doby? Co říká mně, do mé osobní situace?

3. Co se zde říká o nás lidech?  Co se zde říká o Bohu? Jak zde vypadá Boží vztah k lidem a naopak?

4. Co mi skrze tento text říká Kristus?

- Kde musím nově uspořádat - svůj postoj,

    - své myšlení,

    - svá slova?

- Jak si od něj vyprosím a přijmu sílu k této změně?

 

Nebo jednoduše:

- Co říká Bůh (Ježíš) mně?   - Co řeknu já jemu?

- Na co se Bůh (Ježíš) ptá mně?  - Co mu já odpovím?

 

Modlitba

"Vyliji na svůj lid ducha modlitby," (Za 12, 10). Modlit se znamená být společně s Bohem. Naše modlitba se může rozvíjet do mnoha forem: můžeme Boha chválit a uctívat kvůli němu samotnému, můžeme mlčet v jeho přítomnosti, ztišit se před ním, naslouchat, jestliže on k nám promluví, děkovat mu za to, co pro nás učinil, můžeme jej prosit za nás či se přimlouvat za druhé.

Kdo se s tímto osobním způsobem modlitby ještě nesetkal, tomu to snad zpočátku bude připadat těžké. Ale naše modlitba bude růst a bude se proměňovat. Jestliže Boha lépe poznáme a zakusíme jeho lásku, vzroste i naše touha po tomto dialogu s ním. Bůh čeká na to, že budeme v modlitbě v jeho společenství.

 

Některé praktické rady

Zatímco při čtení Písma budeme spíše sedět, při modlitbě budeme také někdy stát nebo klečet. Pokud je to možné, vyhledejme si nějaké místo, kde nás nebude od modlitby nic odvádět. Pokusme se číst texty z Písma polohlasně a vnímejme přitom ty chvilky, kdy se nám modlitba objeví "na jazyku". Mějme pak odvahu (polo-)hlasitě mluvit k Bohu; tím můžeme vyjádřit naši důvěru, že nás Bůh slyší. Samozřejmě, že rozhodující je, že naše vnější jednání odpovídá tomu, co se děje v našem nitru.

Slovo, jež nás zvláště osloví, si vždy vezměme s sebou do celého dne. Brzy si všimneme: nejen ta půlhodina modlitby, ale i celý den je proměněn. Celý den se nám bude více a více stávat místem setkání s Bohem.

 

"Kdo žízní, ať přistoupí!"

Tato duchovní obnova se pro vás může stát cestou ke spáse, ke štěstí, k plnosti života. Mnozí, kteří se po této cestě vydali, zakusili proměňující moc našeho Pána. Mějte odvahu společně s papežem Janem XXIII. prosit o nové letnice. O nové letnice pro vás osobně, pro ty, kdo jsou nyní s vámi, pro vaší farnost i pro celou církev!

 

Comments