7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 16.5.2010 – bílá
Zmínkou o Šavlovi uvádí apoštol Lukáš ve Skutcích apoštolů na scénu muže, který je zde zatím nepřítelem Štěpána i Ježíše, jenž se však po svém obrácení už jako apoštol Pavel, stane jedním z nejhorlivějších hlasatelů víry v Krista a podporovatelem jednoty církve. Z jeho učení vycházíme, když v krédu vyznáváme, jaká je Kristova církev.
1.
ČTENÍ Sk 7,55-60:
Štěpán,
plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a
Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím
nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!"
Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni
se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho
kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám
jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána
kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého
ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane,
nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.
Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení. (IC) Zj 22,12-14.16-17.20:
Apoštol Jan v knize Zjevení
zmiňuje ve svém vidění Ježíšův výrok, že posílá na svět
posla, aby svědčil o všem, co se týká nově vznikajících
církevních obcí. Autor textu se sám právem považuje za tohoto
Ježíšova vyslance a svědka osudů církve. A také je později po
zásluze církví přiřazen do společnosti stěžejních šiřitelů
evangelia a mezi hodnověrné hlasatele o historii a povaze Kristovy
církve. 2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20: Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda." Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!
Komentář k evangeliu podle Jana. ( IC) Jan 17,20-26:
Podle Janova evangelia Ježíš ve chvílích svého odchodu k Otci prosí za své učedníky a také za všechny následující generace věřících, aby zachovali ve víře jednotu. V modlitbě Ježíš zdůrazňuje, že jednota křesťanů je základním předpokladem k tomu, jak získat pro víru v Ježíše Krista množství dalších lidí.
EVANGELIUM Jan 17,20-26: Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."
- 508-
Církev je jedna a jednotná
je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 156 s odkazem na znění evangelia Jan 17,20-26 a Katechismus katolické církve (KKC) 813-816.
Osnova :
a) jednota Církve a její rozmanitost b) pouta jednoty c) Církev je řízena Petrovým nástupcem a biskupy
Úvod.
V krédu vyznáváme, že Kristova církev je jedna, svatá, všeobecná(katolická) a apoštolská. Je jedna, protože je dílem jednoho zakladatele. Je jedna svou duší, poněvadž jediný je Duch svatý, všude stejný, jenž sídlí ve věřících a naplňuje i řídí celou církev (813).
Jednota Církve a její rozmanitost.
Církev se od počátku představuje s velikou pestrostí , která pochází jak z různosti Božích darů, tak z různosti osob a společenství, které tyto dary dostávají. Do jednoty Božího lidu jsou zahrnuty rozmanité národy a kultury, uchovávající vlastní tradice. Působí zde místní církve s rozdílnými způsoby života jejich členů. Velké bohatství takové rozmanitosti není sice na překážku jednotě církve, přesto však dar jednoty je stále ohrožován. Už apoštol Pavel musí první křesťany vyzývat: „…usilovně hleďte zachovávat jednotu Ducha , spojeni poutem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch , k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra,jeden křest, jeden Bůh a Otec všech , který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“. (Ef 4,3-6) (814).
Pouta jednoty.
Jaká jsou pouta jednoty podle apoštola Pavla? Především je to „láska, která všechno spojuje k dokonalosti“ (Kol 3,14). Církev pak učení doplňuje: „vyznávání jediné víry přijaté od apoštolů; společné slavení bohoslužby, především svátostí; apoštolská posloupnost skrze svátost kněžství…“ (2. vat. koncil) (815).
Církev je řízena Petrovým nástupcem a biskupy.
„Jediná Kristova církev …“ je ta, kterou „po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili … Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (… uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“ (2.vat. koncil LG) (816).
Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk Vypracoval MUDr.Leopold Mann
- 509- |