|
V liturgickém roce tvoří týdny po neděli svátku Křtu Páně až do Popeleční středy, která letos připadá na 21. únor, a od pondělí svatodušního až do začátku adventu jediný celek s průběžným číslováním, tj. 33 nebo 34 týdnů liturgického mezidobí. V nich "...se tajemství Kristova život a a poslání neoslavuje z určitého hlediska, nýbrž spíše v celé jehoplnosti. Každá z těchto nedělí je Velikonocemi, každá je svátkem. Má vlastní modlitby, čtení a zpěvy" (Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři z 21. 3. 1969). Dejme se oslovit Kristem, přibližme se k němu, aby každý náš den, neděle zvlášť, bylsvátkem. 1. ČTENÍ Po návratu z babylónského exilu se Židé ocitli ve svízelné situaci: město s chrámem bylo zničeno, byl nedostatek prostředků k zahájení jejich obnovy. Z toho se mohlo zdát, že Bůh nadobro opustil svůj lid. Přes toto zdánlivé Boží mlčení prorok ohlašuje spásu, obnovený vztah mezi Izraelem a Hospodinem: tento vztah bude tak hluboký a intimní, že se bude podobat zasnoubení mezi mužem a ženou. Iz 62,1-5 Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou ko runou v Hospodinově ruce, královskou čelenkouv dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se stebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe. ŽALM 96 Odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – ZpívejteHospodinu, velebte jeho jméno! Rozhlašujte den ze dne jeho spásu! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všeminárody o jeho divech. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejteHospodinu slávu, hodnou jeho jména. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! –Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kral uje, národy řídí podle práva.2. ČTENÍ Korinťané byli tak unášeni charismaty, že je stavěli přespříliš do středu svého duchovního života. Pavel nezavrhuje tato charismata, ale staví je na správné místo: charismata mají sloužit druhým. Přitom důležitější než tyto dary je jejich původce: Duch svatý. Z toho důvodu Pavel tolikrát opakuje, že jednotlivé dary jsou od Ducha, přesněji od "téhož Ducha": Ducha společného všem, Ducha jednoty. 1 Kor 12,4-11 (Bratři a sestry!) Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož D ucha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí,jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem by lo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť,jak chce. EVANGELIUM Klíčovým slovem pro pochopení tohoto textu je pojem znamení. V dnešním evangeliu je znamení jednak svědectvím o pravosti Kristova poslání, jednak "náznakem" určité hlubší skutečnosti tohoto poslání. A touto skutečností je ujištění, že s Kristem přišla doba spásy – víno je ve SZ symbolem mesiánské doby. Toto první znamení udává tón všem dalším Ježíšovým slovům a skutkům: jsou to slova a skutky přinášející nový život. Jan 2,1-11 Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na t u svatbu byl pozván takéJežíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." Jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!" Donesli, a jakmile spr ávce svatby okusil voduproměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli –zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle." To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. K ZAMYŠLENÍ Ježíšova přítomnost na svatbě i jeho zázrak, které stojí na počátku jeho veřejného působení, jsou velmi výmluvné. Ukázal, že je mocným Bohem, který svou přítomností posvěcuje jeden ze základních mezilidských vztahů, manželství. K tomu připojuje ono zázračné gesto proměnění vody ve víno, vyjadřující jeho zájem o naše štěstí. Maria, jak jen ona to umí, pak nenápadným doporučením posílá učedníky a také nás, abychomudělali všechno, co nám Ježíš řekne. Svatebním veselím však nic nekončí a my nemusíme litovat, že se nám podobné výsady nedostalo. Naopak. Podle svatého apoštola Pavla je jedním z největších zázraků dar charismat, tedy podíl společenství církve na Božím Duchu. Každý z nás byl obdarován. Každý jsme ve křtu a ve svátosti biřmování přijali dar Božího Ducha. Nezapomínáme na toto zvláštní mimořádné obdarování a umíme je správně používat ve prospěch Kristova těla? Ježíš na cestách naší země V mé zemi zůstali před perestrojkou v obou diecézích Langson a Bac Ninh na severu Vietnamu jen dva kněží, kteří navíc nesměli volně vycházet ze svého bytu. Kardinál Josef Trinh Nhu Khue vypráví: “Malé skupinky dvou či tří osob žily evangelium vkaždodenním životě a různým způsobem si pomáhaly; v tomto vzájemném darování zakoušeli přítomnost toho, který řekl: “Nemějte strach! Já jsem přemohl svět!” (Jan 16, 33) Bylo to zásluhou především těchto malých skupin, že církev mé země přežila. S toutoKristovou přítomností se bylo totiž možné setkat všude. A to i mezi dvěma křesťany, kteří se potkali na trhu nebo mezi těmi, kteří vedle sebe pracovali v převýchovných táborech. Nebylo třeba ani mluvit. Nebylo třeba zvláštních okolností. Stačilo sjednotit se “v jeho jménu” tedy v jeho lásce. Pak bylo možné zakoušet přítomnost vzkříšeného, který dával světlo a posiloval. (…) Právě tehdy, když jsme bývali nejvíce v koncích, Ježíš znovu kráčel po cestách naší země. Vyšel ze svatostánků a stal se přítomným ve školách, továrnách, úřadech i vězeních. Kardinál François-Xavier Van ThuanKdyby se zapálilo jedno město Kdyby v nějakém městě zapálili na různých místech oheň, nebo i jen jeden menší ohýnek, jež by odolal všem pokusům o uhašení, zakrátko by vzplanulo celé město. Kdyby se na nejrůznějších místech města zažehl oheň, který Ježíš přinesl na zem, a tento oheň by díky dobré vůli obyvatel odolal mrazu světa, zanedlouho by celé město zahořelo Boží láskou. Chiara LubichováVychováva t zodpovědné osobnostiBylo by příliš pohodlné, kdybys vzal s sebou pouze ty, kteří mají rádi pohodlný život, kteří se chtějí jen tak vézt, nechat se opečovávat nebo jen přijímat. Mohl bys tak hrát roli staršího bratra a být nepostradatelný. Tvým úkolem vš ak je spíše vychovávat zodpovědnéosobnosti, které chtějí stát pevně na svých nohou, muže hodné toho jména. Je to velmináročné, avšak musíš se rozhodnout pomoci druhým procitnout ze strnulosti, samostatně přemýšlet, postarat se o sebe, za sebe bojovat a, pokud to bude nezbytné, jít i proti tvýmnázorům. Tehdy budeš skutečně šťastný, neboť je uvidíš růst spolu s tebou. Kardinál François-Xavier Van Thuan Komunikace v církvi Způsob komunikace prvotní církve vychází najevo z přídavných jmen a příslovcí, které jicharakterizují. Například sdílení darů Ducha má být “k budování společenství” (1 Kor 14, 12); prorokovat mají “jeden po druhém, aby se všichni mohli učit” (1 Kor 14, 31); vše se má dít “řádně a důstojně” (1 Kor 14, 40), “se vší pokorou” (Fil 2, 3) ve vz ájemných vztazích; (…) je třeba růst v jednom těle “kompaktním a propojeném skrzevzájemnou spolupráci” (Ef 4, 15). Ve sděleních, která se týkají napomenutí a výtky, je třeba postupovat “s jemností” (Gal 6, 1) a hlásání má být konáno “s odvahou” (Ef 6, 20) .Když zkoumáme tyto a další charakteristiky komunikace, uvědomujeme si, že tu vystupují určité konstanty: řád, jemnost, laskavost, pozornost, zájem, jistá organizační schopnost, aby nenastal zmatek a rozkol. (…) Rady v církvi se dávají diskrétně a zaúčelem ustanovení řádu, jednoty, pokory, mírnosti; napomáhá překonat vznětlivost, nevhodné a nepřiměřené výstupy či neschopnost sesbírat a uspořádat myšlenky. Kardinál Carlo Maria Martini TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN 11. 1. - 17. 1. 2010 motto týdne: Udělejte všechno, co vám řekne Ježíš. PONDĚLÍ 11. 1.1 Sam 1,1-8 Mk 1,14-20 Komentář: 1 Sam 1,1-8Možná jsem se i já stal(a) někdy obětí výsměchu pro nějakou mou nedostatečnost. Nemám zap omínat, že v Bohu mám zastání (i v některých lidech – viz Elkánu)! Anedostávám se někdy do pozice jeho druhé ženy Penniny? ÚTERÝ 12. 1.1 Sam 1,9-20 Mk 1,21b-28 Komentář: 1 Sam 1,9-20I naše strasti, bolesti, hořkost v duši (i vůči Hospodinu!) patř í do modlitby. "Jen v Bohuse ztiší duše má" (Ž 62,2). Nic před ním nemusím a nemám skrývat! STŘEDA 13. 1.1 Sam 3,1-10.19-20 Mk 1,29-39 Komentář: 1 Sam 3,1-10.19-20Zkus dnes v modlitbě říci společně se Samuelem: "Mluv, tvůj služebník naslouchá." A nezapomeň pak zůstat v tichu a opravdu naslouchat. ČTVRTEK 14. 1.1 Sam 4,1-11 Mk 1,40-45 Komentář: 1 Sam 4,1-11Izraelité se místo změny smýšlení, místo obrácení, v boji s Filišťany zaštiťují symbolem Boží přítomnosti – Hospodinovou archou. Nepřipomíná mi to něco v mém životě?Odpovídají mé činy, můj život křesťanským symbolům, které nosím, které používám? PÁTEK 15. 1.1 Sam 8,4-7.10-22a Mk 2,1-12 Komentář: 1 Sam 8,4-7.10-22aIzraelité se chtějí připodobnit okolním národům, chtějí mít také krále, přitom jejich pravým králem je Hospodin. Nedám i já někdy na mínění druhých, nechci se jim připodobňovat místo toho, abych se držel(a) své jedinečné cesty s Pánem? SOBOTA 16. 1.1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a Mk 2,13-17 Komentář: 1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1aSaul (mladý, zdatný, převyšující všechen lid) jako král naprosto zklame. Jako by Hospodin připravoval dějinné poučení – nezáleží na vzhledu. Držím se toho ve svémjednání vůči druhým |