Od 11.1. - 17.1. 2010

V liturgickém roce tvoří týdny po neděli svátku Křtu Páně až do Popeleční středy, která

letos připadá na 21. únor, a od pondělí svatodušního až do začátku adventu jediný celek

s průběžným číslováním, tj. 33 nebo 34 týdnů liturgického mezidobí. V nich "...se

tajemství Kristova život

a a poslání neoslavuje z určitého hlediska, nýbrž spíše v celé jeho

plnosti. Každá z těchto nedělí je Velikonocemi, každá je svátkem. Má vlastní modlitby,

čtení a zpěvy" (Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři z 21. 3. 1969).

Dejme se oslovit

Kristem, přibližme se k němu, aby každý náš den, neděle zvlášť, byl

svátkem.

1. ČTENÍ

Po návratu z babylónského exilu se Židé ocitli ve svízelné situaci: město s chrámem bylo

zničeno, byl nedostatek prostředků k zahájení jejich obnovy. Z toho se mohlo zdát, že Bůh

nadobro opustil svůj lid. Přes toto zdánlivé Boží mlčení prorok ohlašuje spásu, obnovený

vztah mezi Izraelem a Hospodinem: tento vztah bude tak hluboký a intimní, že se bude

podobat zasnoubení mezi mužem a ženou.

Iz 62,1-5

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde

jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou

spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí

Hospodinova ústa. Budeš nádhernou ko

runou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou

v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým

jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v

tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.

Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s

tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z

tebe.

ŽALM 96

Odpověď:

Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,

– zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte

Hospodinu, velebte jeho jméno!

Rozhlašujte den ze dne jeho spásu! –

Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi

národy o jeho divech.

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,

– vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte

Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.

V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu!

Třeste se před ním, všechny země!

Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kral

uje, národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ

Korinťané byli tak unášeni charismaty, že je stavěli přespříliš do středu svého

duchovního života. Pavel nezavrhuje tato charismata, ale staví je na správné místo:

charismata mají sloužit druhým. Přitom důležitější než tyto dary je jejich původce: Duch

svatý. Z toho důvodu Pavel tolikrát opakuje, že jednotlivé dary jsou od Ducha, přesněji

od "téhož Ducha": Ducha společného všem, Ducha jednoty.

1 Kor 12,4-11

(Bratři a sestry!) Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné

služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On

to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby

mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch

poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož

D

ucha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí,

jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit

rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem

by

lo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť,

jak chce.

EVANGELIUM

Klíčovým slovem pro pochopení tohoto textu je pojem znamení. V dnešním evangeliu je

znamení jednak svědectvím o pravosti Kristova poslání, jednak "náznakem" určité hlubší

skutečnosti tohoto poslání. A touto skutečností je ujištění, že s Kristem přišla doba spásy

– víno je ve SZ symbolem mesiánské doby. Toto první znamení udává tón všem dalším

Ježíšovým slovům a skutkům: jsou to slova a skutky přinášející nový život.

Jan 2,1-11

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na t

u svatbu byl pozván také

Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí

odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." Jeho matka řekla

služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." Stálo tam šest kamenných džbánů na

vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra.

Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim:

"Teď naberte a doneste správci svatby!" Donesli, a jakmile spr

ávce svatby okusil vodu

proměněnou ve víno

nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli

zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se

hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle." To byl v

galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci

v něj uvěřili.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšova přítomnost na svatbě i jeho zázrak, které stojí na počátku jeho veřejného

působení, jsou velmi výmluvné. Ukázal, že je mocným Bohem, který svou přítomností

posvěcuje jeden ze základních mezilidských vztahů, manželství. K tomu připojuje ono

zázračné gesto proměnění vody ve víno, vyjadřující jeho zájem o naše štěstí. Maria, jak

jen ona to umí, pak

nenápadným doporučením posílá učedníky a také nás, abychom

udělali všechno, co nám Ježíš řekne. Svatebním veselím však nic nekončí a my nemusíme

litovat, že se nám podobné výsady nedostalo. Naopak. Podle svatého apoštola Pavla je

jedním z největších zázraků dar charismat, tedy podíl společenství církve na Božím

Duchu. Každý z nás byl obdarován. Každý jsme ve křtu a ve svátosti biřmování přijali

dar Božího Ducha. Nezapomínáme na toto zvláštní mimořádné obdarování a umíme je

správně používat ve prospěch Kristova těla?

Ježíš na cestách naší země

V mé zemi zůstali před perestrojkou v obou diecézích Langson a Bac Ninh na severu

Vietnamu jen dva kněží, kteří navíc nesměli volně vycházet ze svého bytu. Kardinál

Josef Trinh Nhu Khue vypráví: “Malé skupinky dvou

či tří osob žily evangelium v

každodenním životě a různým způsobem si pomáhaly; v tomto vzájemném darování

zakoušeli přítomnost toho, který řekl: “Nemějte strach! Já jsem přemohl svět!” (Jan 16,

33)

Bylo to zásluhou především těchto malých skupin, že církev mé země přežila. S touto

Kristovou přítomností se bylo totiž možné setkat všude. A to i mezi dvěma křesťany,

kteří se potkali na trhu nebo mezi těmi, kteří vedle sebe pracovali v převýchovných

táborech. Nebylo třeba ani mluvit. Nebylo třeba zvláštních okolností. Stačilo sjednotit se

“v jeho jménu” tedy v jeho lásce. Pak bylo možné zakoušet přítomnost vzkříšeného,

který dával světlo a posiloval. (…) Právě tehdy, když jsme bývali nejvíce v koncích,

Ježíš znovu kráčel po cestách naší země. Vyšel ze svatostánků a stal se přítomným ve

školách, továrnách, úřadech i vězeních.

Kardinál François-Xavier Van Thuan

Kdyby se zapálilo jedno město

Kdyby v nějakém městě zapálili na různých místech oheň, nebo i jen jeden menší

ohýnek, jež by odolal všem pokusům o uhašení, zakrátko by vzplanulo celé město.

Kdyby se na nejrůznějších místech města zažehl oheň, který Ježíš přinesl na zem, a tento

oheň by díky dobré vůli obyvatel odolal mrazu světa, zanedlouho by celé město zahořelo

Boží láskou.

Chiara Lubichová

Vychováva

t zodpovědné osobnosti

Bylo by příliš pohodlné, kdybys vzal s sebou pouze ty, kteří mají rádi pohodlný život,

kteří se chtějí jen tak vézt, nechat se opečovávat nebo jen přijímat. Mohl bys tak hrát roli

staršího bratra a být nepostradatelný. Tvým úkolem vš

ak je spíše vychovávat zodpovědné

osobnosti, které chtějí stát pevně na svých nohou, muže hodné toho jména.

Je to velmi

náročné, avšak musíš se rozhodnout pomoci druhým procitnout ze strnulosti, samostatně

přemýšlet, postarat se o sebe, za sebe bojovat a,

pokud to bude nezbytné, jít i proti tvým

názorům. Tehdy budeš skutečně šťastný, neboť je uvidíš růst spolu s tebou.

Kardinál François-Xavier Van Thuan

Komunikace v církvi

Způsob komunikace prvotní církve vychází najevo z přídavných jmen a příslovcí, které

ji

charakterizují. Například sdílení darů Ducha má být “k budování společenství” (1 Kor

14, 12); prorokovat mají “jeden po druhém, aby se všichni mohli učit” (1 Kor 14, 31);

vše se má dít “řádně a důstojně” (1 Kor 14, 40), “se vší pokorou” (Fil 2, 3) ve

vz

ájemných vztazích; (…) je třeba růst v jednom těle “kompaktním a propojeném skrze

vzájemnou spolupráci” (Ef 4, 15). Ve sděleních, která se týkají napomenutí a výtky, je

třeba postupovat “s jemností” (Gal 6, 1) a hlásání má být konáno “s odvahou” (Ef 6, 20)

.

Když zkoumáme tyto a další charakteristiky komunikace, uvědomujeme si, že tu

vystupují určité konstanty: řád, jemnost, laskavost, pozornost, zájem, jistá organizační

schopnost, aby nenastal zmatek a rozkol. (…)

Rady v církvi se dávají diskrétně a za

účelem ustanovení řádu, jednoty, pokory, mírnosti; napomáhá překonat vznětlivost,

nevhodné a nepřiměřené výstupy či neschopnost sesbírat a uspořádat myšlenky.

Kardinál Carlo Maria Martini

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

11. 1. - 17. 1. 2010

motto týdne:

Udělejte všechno, co vám řekne Ježíš.

PONDĚLÍ

11. 1.

1 Sam 1,1-8 Mk 1,14-20

Komentář:

1 Sam 1,1-8

Možná jsem se i já stal(a) někdy obětí výsměchu pro nějakou mou nedostatečnost.

Nemám zap

omínat, že v Bohu mám zastání (i v některých lidech – viz Elkánu)! A

nedostávám se někdy do pozice jeho druhé ženy Penniny?

ÚTERÝ

12. 1.

1 Sam 1,9-20 Mk 1,21b-28

Komentář:

1 Sam 1,9-20

I naše strasti, bolesti, hořkost v duši (i vůči Hospodinu!) patř

í do modlitby. "Jen v Bohu

se ztiší duše má" (Ž 62,2). Nic před ním nemusím a nemám skrývat!

STŘEDA

13. 1.

1 Sam 3,1-10.19-20 Mk 1,29-39

Komentář:

1 Sam 3,1-10.19-20

Zkus dnes v modlitbě říci společně se Samuelem: "Mluv, tvůj služebník naslouchá." A

nezapomeň pak zůstat v tichu a opravdu naslouchat.

ČTVRTEK

14. 1.

1 Sam 4,1-11 Mk 1,40-45

Komentář:

1 Sam 4,1-11

Izraelité se místo změny smýšlení, místo obrácení, v boji s Filišťany zaštiťují symbolem

Boží přítomnosti

Hospodinovou archou. Nepřipomíná mi to něco v mém životě?

Odpovídají mé činy, můj život křesťanským symbolům, které nosím, které používám?

PÁTEK

15. 1.

1 Sam 8,4-7.10-22a Mk 2,1-12

Komentář:

1 Sam 8,4-7.10-22a

Izraelité se chtějí připodobnit okolním národům, chtějí mít také krále, přitom jejich

pravým králem je Hospodin. Nedám i já někdy na mínění druhých, nechci se jim

připodobňovat místo toho, abych se držel(a) své jedinečné cesty s Pánem?

SOBOTA

16. 1.

1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a Mk 2,13-17

Komentář:

1 Sam 9,1-4.17-19; 10,1a

Saul (mladý, zdatný, převyšující všechen lid) jako král naprosto zklame. Jako by

Hospodin připravoval dějinné poučení

– nezáleží na vzhledu. Držím se toho ve svém

jednání vůči druhým

Comments