3. neděle v mezidobí  - Cyklus B   24. 01. 2021                                                                 

Začínáme číst evangelium od začátku a připomínáme si události z počátku Ježíšova veřejného vystoupení. Jedním z prvních impulzů bylo povolání učedníků. Nejen tehdy, ale i dnes Pán povolává následovníky. Lze tak dnes obnovit své rozhodnutí pro Krista a modlit se za ty, kteří váhají.

1. ČTENÍ                                                                                               

Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. 1. scéna: Prorok je vyzván Bohem, aby hlásal obrácení v nepřátelském hlavním městě Ninive. Jonáš ale utekl před Bohem, ztroskotá, klesá až na dno… 2. scéna: Nové Boží povolání, jak ukazuje náš text. 

Jon 3,1-5.10                                                  

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.  

ŽALM 25                                                                                                           

Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán.

Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

2. ČTENÍ                                                                                                          

První list Korinťanům je odpovědí na několik různých otázek položených Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na problematiku manželství a celibátu. Tehdejší křesťané předpokládali, že Pán brzy přijde, a manželství ani plození dětí již není důležité.

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.

EVANGELIUM           

Markovo evangelium začíná ihned popisem činnosti Jana Křtitele a Ježíšova křtu. A následuje povolání učedníků. Marek je v popisu událostí velmi stručný až schematický. 

Mk 1,14-20                                                                                        

Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

K ZAMYŠLENÍ                    

Boží království není žádný politický systém. Je to označení všeho, kde vládne Bůh – času, prostoru, událostí a především lidských srdcí. Blízkost jeho království platí stále. Stačí se jen obrátit za ním. I dnes říká Pán: „Pojď za mnou!“ To není jen pokyn mladým, kteří hledají, co se životem. To je výzva každému člověku, tedy dnes i nám.

25. 01. 2021 - 31. 01. 2021

motto týdne:

„ Buď veleben Hospodin.“

PONDĚLÍ 25. 01. svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola

Mk 16,15-18 Komentář: Sk 22,3-16

Moje cesta ke Kristu možná neprobíhala tak dramaticky. Ale není snad každodenní křesťanský život bojem mezi lhostejností a horlivostí? Dokážu popsat vývoj svého vztahu ke Kristu?

ÚTERÝ 26. 01. památka sv. Timoteje a Titusa, biskupů                                                                Lk 10,1-9 Komentář: 2 Tim 1,1-8                           

Pavel se neostýchá dát průchod svým citům. Mohu mít radost, že texty současného papeže jsou podobně vroucí a čtivé. Kdypak jsem já odhalil své nitro dopisem nebo mailem těm, které mi Bůh svěřil?

STŘEDA 27. 01. sv. Anděly Merici, panny                                                

Mk 4,1-20  Komentář: Žid 10,11-18

Bůh na sebe bere naše tělo, aby nám usnadnil přístup k sobě. Má mě tak rád, že se chce se mnou ztotožnit. Své tělo dal za mě!

ČTVRTEK 28. 01. památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve                                 Mk 4,21-25  Komentář: Žid 10,19-25

Nepřehlédnutelná výzva k jednotě: „neopouštějte naše shromáždění“. Nezapomeňme, že jednota je podložená Ježíšovou krví.

PÁTEK 29. 01. blah. Boleslavy Lament, zakladatelky sester MSF                                              

Mk 4,26-34 Komentář: Žid 10,32-39

Povzbuzení trpících je i mým úkolem. Mohu dnes myslet na ty, kdo jsou pro svou víru „veřejně tupeni a utiskováni“. A děkovat přitom za dar svobody…

SOBOTA 30. 01. sv. Martiny, panny a mučednice                                                                         Mk 4,35-41  Komentář: Žid 11,1-2.8-19

Kéž ve své víře neustrnu, kéž ji víc prohlubuji! I tím, že se nechám Bohem vést do situací, do kterých se mi nechce. Když se pak zpětně ohlédnu, uvidím, že On byl se mnou.

4. neděle v mezidobí  - Cyklus B   31. 01. 2021                                                                 

Během této nedělní liturgie sledujeme podobně jako minulou neděli začátek evangelia. Pozorujeme Ježíše, jak začíná svoji misi. Jedná s velkou autoritou, s jakou v minulosti jednal jedině sám Hospodin. Ježíš Boží mocí proměňuje události, lidskou bolest a selhání.

1. ČTENÍ                                                                                               

Pátá kniha Mojžíšova čili Deuteronomium je koncipována jako Mojžíšova poslední slova před smrtí a před vstupem Izraelitů do zaslíbené země. Opakuje jim předpisy a zákony. Najdeme zde i odstavec věnovaný prorokům (18,9-22). V první části (verše 10-13) odsuzuje pohanské věštění a další zvyky. Pohané se tak skrze božstva dotazovali na budoucnost. Ale Izrael se bude spoléhat Boží slovo. Verš 18 vztahujeme na Krista.

Dt 18,15-20                                                 

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’ Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“

ŽALM 95                                                                                                         

Rozjásejme své srdce radostí z Boží spásy, vždyť Bůh k nám promlouvá! Vyvolený národ zakusil, co znamená neslyšet Boží hlas. Tato dávná zkušenost z doby putování po poušti je mementem a již by se neměla opakovat.

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! 

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ                                                                                                          

V návaznosti na minulou neděli pokračujeme ve čtení 7. kapitoly listu Korinťanům; jde o souhrn odpovědí na několik otázek týkajících se manželství a celibátu. Pavel nedělá systematický výklad o zvláštním povolání k manželství. Naznačuje pouze křehkou hranici mezi lidskou emocionalitou a duchovním světem člověka. 

1 Kor 7,32-35

Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

EVANGELIUM           

V prvních kapitolách evangelií se setkáváme s Kristem, který svým jednáním i slovy vysvětluje, co znamená Boží království – je silnější než moc nečistého ducha (synonymum pro démona).

Mk 1,21-28                                                                                      

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

K ZAMYŠLENÍ                    

Číst o démonech v dnešní době? Nepatří spíše do pohádek či do otázek psychologie? Evangelium je Boží slovo, kterým nám Pán osvětluje skutečnost. Ducha zla se člověk nezbaví psychologií ani vytěsněním. Jde o ducha, který je mocnější než člověk, postavil se proti Bohu, ale je vždy slabší než Bůh. Vyhnáním démona Kristus zjevuje, že před námi nestojí jen zajímavý či moudrý učitel, ale sám Bůh!