Nejsvětější Trojice - Cyklus C 16. 06. 2019
Velikonoční doba byla završena svatodušními
svátky, ale nebylo dostatečně oslaveno tajemství vnitřního Božího života. Proto
dnes zaměříme pohled nejen na události spojené s člověkem, ale na samotného
Boha. Není třeba se bát složitého tématu. Jednoduše nahlédněme úchvatnou
skutečnost, čím nebo jak Bůh žije.
1.ČTENÍ Kniha
Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších. Ale v 8. a 9.
kapitole zazní hymnus na moudrost, což zde není intelekt či chytráctví. Jde o umění žít v souladu s Bohem. Lze za tím slyšet
náznaky popisu vlastností Ducha svatého.
Př 8,22-311
Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na
počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než
povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny,
bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila,
dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí
vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům
oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když
upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co
den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem
si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“
ŽALM 8
Člověk je v mnoha ohledech
velice limitován. Z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či
poznáním. To je odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu.
Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na
měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je
smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
– ověnčils ho ctí a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, –
položils mu k nohám všechno: Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata,
– ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.
2. ČTENÍ
List Římanům
pojednává o tom, jak lze získat ospravedlnění, které nám umožní stanout před
Bohem. Ve 4. kapitole se připomíná, že Abrahám uvěřil a bylo mu to připočteno
za spravedlnost. Zde svatý Pavel skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice.
Zajímavé je, v jaké souvislosti a s jakými vazbami.
Řím 5,1-5
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v
pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou
přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že
máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme
přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost
plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce
skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
EVANGELIUM
Ještě jednou se vracíme do
večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Pán zde naznačil tajemství Nejsvětější
Trojice asi nejvíce ze všech novozákonních textů. Sledujme nejen pojmy Otec,
Syn či Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.
Jan 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho
jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede
vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co
uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to
oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to
oznámí.
K ZAMYŠLENÍ
„Přede mnou
můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se
stát ještě více sám sebou.“ Skutečné
společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska
respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více
Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost,
naopak: respektuje jedinečnost druhého.
Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však
třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý,
a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen
člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými
– darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale
je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo
odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je
samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
17. 06. 2019 - 23. 06. 2019
motto týdne:
„ Býváme bezradní.“
PONDĚLÍ 17. 06. sv. Hervause, poustevníka
2 Kor 6,1-10 Komentář: Mt 5,38-42
Rozhodně se
nezříkám povinnosti zasadit se o spravedlnost. Ale nemám reagovat na zlo
stupňováním, ale odporovat zlu dobrem!
ÚTERÝ 18. 06. sv.
Alžběty, panny, abatyše a mystičky OSB Mt 5,43-48 Komentář: 2 Kor 8,1-9
Kéž se dokážu
s druhými dělit! Kéž mi to přináší radost. I v tom se stanu podobným samotnému
Kristu.
STŘEDA 19.
06. sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa Mt 6,1-6.16-18 Komentář: 2 Kor
9,6-11
Pavlova
přímluva za chudou komunitu v Jeruzalémě je výzvou i k naší aktivitě. Nechci se
ukolébat lhostejností. Uvědomuji si, že žiji v bohaté části světa?
ČTVRTEK 20. 06. slavnost
Těla a krve Páně Gn 14,18-20; Lk
9,11b-17 Komentář: 1 Kor 11,23-26
Chci naplnit
svůj život díkůčiněním za Pánovu přítomnost! Kéž se jeho přebývání mezi námi
stane samozřejmým jako denní chléb.
PÁTEK 21. 06. památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka Mt 6,19-23 Komentář:
2 Kor 11,18.21b-30
Při výčtu Pavlových strádání mohu vnímat jeho
velikost. Kdekoli se církev podobně nasazuje,
staví a upevňuje tím svou budoucnost.
SOBOTA
22. 06. sv. Paulína Nolánského, biskupa
Mt 6,24-34 Komentář: 2 Kor 12,1-10 Mohu být vděčný, že žiji v době, kdy
triumfální dějinná podoba církve odchází.
Boží síla se i dnes projevuje spíše v naší slabosti.
12. neděle v mezidobí - Cyklus C 23. 06. 2019
Po skončení velikonoční doby se nyní vracíme
do mezidobí. Budeme pokračovat ve čtení Lukášova evangelia. A také navážeme
čtením Listu Galaťanům. Téma dnešní neděle je zaměřené na osobní setkání Ježíše
s každým z nás. Slavení mše svaté není jen zajímavá informace či podívaná, ale
Ježíš oslovuje každého člověka velmi osobně. V některých kostelích se na tuto
neděli překládá slavnost Těla a krve Páně.
1.ČTENÍ K Zachariášovu proroctví z konce 6. stol. př.
Kr. byly připojeny escha-tologické výroky (i náš text). Ve 12. kapitole autor
zaslibuje porážku pronárodů, ale Jeruzalém (též Judsko, dům Davidův) bude
místem, které nepřemohou. Všimněme si pojmu „vylití Ducha“ a vazby na
„probodeného“.
Zach
12,10-11
Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele
Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne.
Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem,
budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v
Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“
ŽALM 63
Jak marné je stavět svůj
život a svůj svět pouze na lidech!
Připojme se k strhující
modlitbě žalmisty.
Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po
tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou
moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu
povznesu své dlaně
k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a
morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých
křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel
pokračuje v obsáhlém výkladu ospravedlnění, a tedy také dědictví Božích
zaslíbení na základě víry a nikoli na základě skutků Zákona vztaženého pouze na
Židy. V předchozím verši – 3,23 – říká: „Dokud nepřišla víra, byli jsme
zajatci, které Zákon střežil…“ jako dozorce.
Gal 3,26-29
Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše,
vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek,
už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden
v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici
podle zaslíbení.
EVANGELIUM
V synoptických evangeliích
je jeden zlomový okamžik, který právě dnes připomínáme. Až dosud Ježíš mluvil
převážně k zástupům, konal zázraky, poučoval. Ale nyní nejbližším otevírá oči
pro ještě jiný význam svého příchodu na zem. To apoštolové dosud
netušili…
Lk 9,18-24
Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho
učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“
Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní
myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“
On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali,
a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších,
velekněží a učitelů Zákona,
že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám
sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj
život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“
K ZAMYŠLENÍ
V textu
dnešního evangelia není těžké přehlédnout první část a zůstat jen u závěrečného
odstavce o nesení kříže. Asi každý člověk si nese nějaké obtíže… Ale takový
pohled je velmi zúžený! Ježíš nejprve potřebuje posluchačům vyvrátit lacinou
představu, že držet se Boha znamená zajistit si pohodlný bezproblémový život.
To rozhodně neplatí. Přijmout (doslova „obléci“) Krista znamená být jeho
dítětem, patřit k Bohu a jeho království. Spolu s Pánem pak procházíme těžkými
zkouškami, ale nemusíme při tom zradit dobro, lásku, pravdu či spravedlnost.
Nezískáváme nadstandardní výhody pro pohodlný život, ale poklad Boží přízně.
Bůh nám nabídl, že nám bude blízkým. Patříme k Bohu a jeho světu. Nejsme
ztraceni v nepřehledném světě. S vědomím této skutečnosti a s Boží milostí nyní
můžeme vzít obtíže svého života a zjistíme, že je lze nést, i když jsou těžké!