TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


6. neděle v mezidobí - Cyklus C   17. 02. 2018                                                                 

Texty této neděle jsou vzácné, protože se v mnoha letech přeskočí díky brzkému začátku postní doby. Můžeme jim tedy letos věnovat pozornost. Často sledujeme Ježíše, jak uzdravuje či vede spor s farizeji. Co je ale obsahem jeho učení? Jde jednak o obsah víry, tedy v co věříme, a za druhé jde o otázku, jak má člověk správně žít. A jak tedy máme žít?

1.ČTENÍ                                                                                                                                         Jeremiáš prorokuje někdy mezi lety 609–586 př. Kr. zkázu Jeruzaléma (padne pod náporem Babyloňanů roku 586 př. Kr.). Záchrana je možná, jestliže se nebude Izrael spoléhat na falešné jistoty. Je třeba se opřít o Boha. 

Jer 17,5-8

Tak praví Hospodin: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce.“

 

ŽALM 1

První žalm je jakýmsi úvodem do celé knihy žalmů. Má mudroslovný či poučný charakter. Je modlitbou, za sebe sama, ale i za potomky, představitele státu, církve… 

Odpověď: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, – nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, – a nezasedá ve shromáždění rouhačů, – ale má zalíbení v Hospodinově zákoně – a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. Podobá se tak stromu – zasazenému u vodních proudů, – ve svůj čas přináší ovoce, – listí mu nevadne – a daří se mu vše, co koná. Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: – jsou jako pleva rozvátá větrem. – Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, – ale cesta bezbožných skončí záhubou.

 

2. ČTENÍ          

Svatý Pavel v 15. kapitole 1. listu Korintským odpovídá na otázku, co je to vzkříšení. Korint byl velký přístav s mnoha nešvary, ale jeho obyvatelé stavěli především na řecké kultuře. Ta pojem vzkříšení vůbec neznala. Autor argumentuje tím, co někteří z apoštolů sami zažili – Ježíšovým vzkříšením. Tak bude vzkříšen i každý z nás.

 

1 Kor 15,12.16-20

Bratři! Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

 

EVANGELIUM                                                                                                            

V předchozích kapitolách jsme sledovali Ježíše, jak začal veřejně hlásat, povolal apoštoly, a nyní Lukáš vypráví, co Pán hlásá. Jde o paralelu k Horskému kázání u Matouše. Zde je méně spiritualizovaná, protože Lukáš velmi zdůrazňuje kontrast mezi chudými a bohatými.

 

Lk 6,17.20-26

Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil z hory a zastavil se na rovině.

A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska,

z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.

Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl:

„Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království.

Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.

Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.

Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům.

Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.

Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.

Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

V úvodu k blahoslavenstvím vypravěč říká: „…pozdvihl oči ke svým  učedníkům…“ Jako by všechna následující slova směřovala především k následovníkům Krista. Řecké citoslovce „ouai“ znamená „běda, hrůza“ a je opakem řeckého „makários“, což znamená „šťastný, blahoslavený, blažený“. Právě tato slova jsou adresována nám. Copak následovníci Krista nesmí být nasycení a šťastní? Jistě že smějí. Podstatné ale je, zda ve středu našeho zájmu leží nasycení, bohatství či zábava, nebo ochota vidět i jiné lidi, jejich bolest, jejich trápení a odvaha podat jim pomocnou ruku. Že to nebude asi populární? Ano, nebude. Ale Ježíš říká: jásejte, doslova skákejte radostí v ten den, protože to je nejlepší vstupenka do blízkosti Boží.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

18. 02. 2019 - 24. 02. 2019

motto týdne:

„ Nauč nás počítat naše dny .“

       

PONDĚLÍ 18. 02. sv. Sadota a druhů, mučedníků         

Gn 4,1-15.25; Mk 8,11-13

Komentář: Mk 8,11-13

Nechci i já občas, aby moje víra byla pouze přesvědčením o správnosti mé cesty? Chci si uvědomit, že víra je vztah, ke kterému patří i nejistoty a hledání.

      

ÚTERÝ 19. 02. sv. Miloslava, biskupa                                                                                                     Gn 6,5-8; 7,1-5.10: Mk 8,14-21

Komentář: Mk 8,14-21                                             

I my bychom potřebovali v církvi podobnou lekci, kdykoli se snažíme o plnou zajištěnost. Ježíšovo: „Ještě nechápete?“ je výčitkou i mně, když se sám moc úzkostlivě snažím zabezpečit se po hmotné stránce.

      

STŘEDA 20. 02. blah. Hyacinty Marto, dítěte

Gn 8,6-13.20-22; Mk 8,22-26

Komentář: Mk 8,22-26

Dotknutí se očí, vkládání rukou – a vidí nejasně. Další Ježíšův dotek na oči – a byl uzdraven. Pán ani dnes nedělá znamení a mocné činy najednou, ale postupně…

 

ČTVRTEK 21. 02. sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele církve

Gn 9,1-13; Mk 8,27-33

Komentář: Mk 8,27-33

Ta otázka je určená i mně. Promítám-li si do Ježíše pouze úspěch a nepřipouštím-li utrpení a ponížení, nechápu jej ani jeho církev.     

PÁTEK 22. 02. svátek Stolce sv. Petra, apoštola                                                                               

1 Petr 5,1-4; Mt 16,13-19               

Komentář: 1 Petr 5,1-4

Petr Ježíšovo poselství dobře pochopil a věrně je dál tlumočí. Právě v tom je síla Petrova stolce: znamení autority, která je službou!

SOBOTA 23. 02. památka sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka                        

Žid 11,1-7; Mk 9,2-13               

Komentář: Mk 9,2-13                                                                                                       

Boží Syn je partnerem pro dialog se zástupcem proroků i s Mojžíšem, který vyvedl lid z egyptského otroctví. Ježíš osvobozuje dokonale. Skrze své utrpení a vydanost.

7. neděle v mezidobí - Cyklus C   24. 02. 2018                                                                 

Asi málokdo miluje slovo „morálka“. Tento pojem evokuje bezduché plnění pravidel slušného chování. Mnozí ale tuší, že bez určitých pravidel žádná společnost neobstojí. Jde o postoje, které možná nejsou nikde přeměněny do zákonů a trestů za porušení, ale staví na vnitřní motivaci každého člověka. Jaký je Ježíšův morální kodex, který odkazuje křesťanům? Proč ho naplňovat?

 

1.ČTENÍ                                                                                                                                           

Vztah mezi prvním králem Izraele Saulem (vládl asi 1025–1012 př. Kr.) a mladým úspěšným bojovníkem, pozdějším králem Davidem, se vyvíjel od nadšeného přátelství až po žárlivé pronásledování ze strany Saula. David však Saula ctil jako Bohem vyvoleného.

 

1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k Saulovu mužstvu, a hle – Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: „Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!“ David však Abišajovi odpověděl: „Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?“ Pak vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina. David přešel na protější stranu údolí, zastavil se na vrcholu hory a zdaleka – byla to velká vzdálenost – volal: „Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina.“

 

ŽALM 103

V předchozím čtení zakusil David, že ho Bůh provází i v nesnázích. Král David je považováni za autora tohoto žalmu, resp. této modlitby díků Bohu za záchranu.

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

 

2. ČTENÍ          

V 15. kapitole listu Korinťanům svatý Pavel vysvětluje, co znamená víra ve vzkříšení mrtvých. Ve verši 35 si položil otázku: „V jakém těle vstanou mrtví?“ A odpovídá: „Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní“ (verš 44).

 

1 Kor 15,45-49

Bratři! První „člověk“, Adam, „se stal živou bytostí“, poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

 

EVANGELIUM                                                                                                            

Podobně jako v 5. kapitole Matoušova evangelia (verše 1–12) čteme Ježíšovo Horské kázání, také Lukáš uvádí blahoslavenství v tzv. Řeči na rovině (Lk 6,17-49). Na blahoslavenství spojené s trojím „běda vám…“ (Lk 6,20-26) přímo navazuje náš text. Jde o morální kodex, jakýsi komentář k Desateru.

 

Lk 6,27-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete, míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zase vám.“

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Milujte své nepřátele… Nedávno jeden farník z pražské farnosti přistoupil ke knězi s otázkou: „Jak mám v kostele podat pozdravení pokoje jedné významné politické osobnosti, když tohoto člověka považuji za zkorumpovaného a zlého?“ Co s tím? Verš Lk 6,35 je nekompromisní: „Milujte nepřátele… Buďte milosrdní… Odpouštějte!“ Znamená to, že se máme stát naivními hlupáky? Ježíš o hlouposti nemluví. Předpokládá, že učedníci dobře vědí, s kým mluví. Dobrota učedníků nemá sloužit dalšímu zlu zlovolných lidí ani podporovat naivitu. Ale dává šanci i zlým lidem, aby se mohli probrat a okusit, že dobrota existuje a je mnohem lepší cestou než zlo či nenávist, které člověka pohltí a posléze zničí.

Comments