TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

                                                              


TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

22. 04. 2019 - 28. 04. 2019

motto týdne:

 Jeden z vás mě zradí.“     

PONDĚLÍ 22. 04. Oktáv Velikonoční  

Sk 2,14.22b-33 Komentář: Mt 28,8-15

Běžícím ženám, plným „strachu i radosti“, jde naproti sám Ježíš. I dnes jde vstříc těm, kdo se snaží radostnou zprávu šířit dál…

ÚTERÝ 23. 04. Oktáv Velikonoční                                                                                                    Sk 2,36-41 Komentář: Jan 20,11-18                                           

Čím víc kdo s Ježíšem prožívá své úzkosti, tím větší radost má z jeho oslavení. Pláč Marie Magdaleny se mění i dnes v radost!

STŘEDA 24. 04. Oktáv Velikonoční   

Sk 3,1-10  Komentář: Lk 24,13-35

Ježíš odhaluje Písmo tak, že jim hoří srdce. Pane, zůstávej se svou církví i dnes, aby podobně odpovídala na současné palčivé problémy, a tak Tě zpřítomňovala ve světě!

 ČTVRTEK 25. 04. Oktáv Velikonoční                                                                             

Sk 3,11-26  Komentář: Lk 24,35-48

Ježíš s odkazem na „vyzbrojení mocí z výsosti“ zjevuje společenství Trojice, která je sama komunikací, kdy každá „osoba“ odkazuje na druhou!

PÁTEK 26. 04.  Oktáv Velikonoční                                                                                         

Sk 4,1-12 Komentář: Jan 21,1-14

Noci, které následovaly po Poslední večeři, vyústily ve snídani na břehu jezera. Pane, kéž se s Tebou jedno ráno probudím z mých nejistot!

SOBOTA 27. 04. Oktáv Velikonoční

Sk 4,13-21 Komentář: Mk 16,9-15                                                                                    Pokárání za nevěru vyústí v poslání. Při plnění tohoto úkolu se i naše víra posílí, podobně jako víra Petrova.

2. neděle velikonoční (Božího milosrdenství) - Cyklus C   28. 04. 2018                                      Dnešní nedělí končí velikonoční oktáv, tedy osm dní, které všechny připomínaly den Kristova vítězství nad zlem a smrtí. Zároveň však již zahlédneme, že vzkříšením Boží dějiny nekončí. Události vzkříšení dostanou novou dynamiku! Jsme tedy na úplném počátku nových dějin, které pokračují po staletí až k nám. Jakou roli v nich hrajeme my? Jsme i my jejich součástí? Tato neděle je také nazývána nedělí Božího milosrdenství.

1.ČTENÍ                                                                                                                             Shrnující zpráva následuje po dlouhém vyprávění o prvním zázraku apoštolů, následném vyšetřování před radou a příběhu o Ananiášovi a Safiře, kteří chtěli první komunitu církve ošidit. Následovat bude opět zázrak a vyšetřování. Naše shrnující zpráva tedy ukazuje, že evangelium nelze zastavit a povědomí o něm bude stále růst.

 

Sk 5,12-16                                                                                                                   Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

 

ŽALM 118                                                                                                                              Tento „žalm vzkříšení“ opakujeme po celé Velikonoce, jeho text se stává zásadním výkladem velikonočních událostí. My se ale máme také připojit svým děkováním za vykoupení.

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky. Nebo: Aleluja. 

Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. 

2. ČTENÍ                                                                                                          

Knihu Zjevení nelze číst jako běžný popis událostí. Jan zvláštním jazykem, plným barvitých obrazů a přirovnání, vykládá skutečnost Božího vítězství a lidského zápasu o spásu. Hned na začátku po úvodním pozdravu popisuje již tímto jazykem své povolání k sepsání této knihy a především toho, který ho povolal.

 

Zj 1,9-11a.12-13.17-19                                                                                                            Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“

EVANGELIUM           

Vyprávění Janova evangelia dostalo v posledních kapitolách velký spád: Ježíš byl ukřižován, na začátku dvacáté kapitoly však přijdou ženy ke hrobu… Nyní Vzkříšený poprvé potkává učedníky. V takto vypjatém okamžiku zaznívá nejzásadnější poselství Vzkříšeného. Následný týden a přítomný Tomáš otevírají otázku, jak mají uvěřit ti, kdo „nebyli u toho“.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“

K ZAMYŠLENÍ                   

„Pokoj vám!“ říká Ježíš při prvním setkání s učedníky. Jde o běžný židovský pozdrav, který se dodnes užívá: „Šalom…“, pokoj. Pán se nepotřebuje postavit do povýšeného postoje, pohrdat, pošlapávat či ponižovat ubožáky. S čím tedy Pán dějin a vítěz nad smrtí přichází? Co mu nyní leží na srdci? Posílá učedníky, aby zprostředkovávali odpuštění! Nejzásadnější poselství Vzkříšeného Krista. Odpuštění znamená otevření přístupu člověka k Bohu. Znovu smíme být Božími dětmi a máme připravenou cestu, jak se s Bohem setkat. Bůh přináší pokoj!

Comments