22.
neděle v mezidobí -
Cyklus B 29. 08. 2021
Začíná
školní rok a s ním jako by se změnila i témata čtení. Vracíme
se k Markovu evangeliu a na několik nedělí nahlédneme do listu
svatého Jakuba. Dnešní text evangelia otevře velké téma: Jaký
je rozdíl mezi bezduchým a oduševnělým zachováváním tradic? A
připojme i modlitbu za ty, kdo nastupují do školy, i za jejich
učitele.
1. ČTENÍ
Kniha
Deuteronomium je shrnutím, ale i novou interpretací Mojžíšova
zákona. Po úvodu (tři kapitoly) shrnujícím příchod do Izraele
začíná naším textem opakování Zákona. Slavnostní úvodní
formule naznačuje význam dokumentu a jeho poslání.
Dt
4,1-2.6-8
Mojžíš
řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a
ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli
obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic
nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z
toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého
Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť
tak budete v očích národů moudří a ro¬zumní: uslyší o všech
těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je
tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli
bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho
vzýváme? A
kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a
ustanovení, jako
je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“
ŽALM 15
Kratičký
Žalm 15 (5 veršů) opěvuje základní přesvědčení: kdo žije v
souladu s
pravidly Božího zákona, je šťastný.
Odpověď:
Hospodine, kdo smí
prodlévat v tvém stánku?
Kdo
žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém
srdci, – svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní
příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. –
Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se
bojí Hospodina.
Kdo
nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. –
Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!
2. ČTENÍ
Jakubova
epištola hned od prvních veršů začíná ostrým tónem. Jakub
povzbuzuje zkoušené, ale ostře kárá ty, kdo se povyšují. Na to
navazuje náš text. Je
povzbuzením k pokoře a k radosti z Božího a nikoli jen našeho
díla.
Jak
1,17-18.21b-22.27
Bratři
moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar
přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna
ani ztemnění, jaké je působeno u
hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy,
abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví
pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může
zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a
ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost
ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a
vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.
EVANGELIUM
Od
6. verše 6. kapitoly Markova evangelia se mění vztah Ježíš –
farizeové – učedníci. Ježíš se soustředí na učedníky a
prohlubuje se neporozumění farizeů. Ve
vybraném textu jsou vypuštěny důležité pasáže ukazující
tento posun (v. 17). Popsaná scéna je přesto stěžejní pro
pochopení Ježíšova postoje k Zákonu: Neruší
Zákon ve smyslu anarchie. Naopak požaduje, aby jednotlivé příkazy
byly v
našem jednání naplněny vnitřním obsahem: víme, proč takto
jednáme.
Mk
7,1-8.14-15.21-23
Kolem
Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů
Zákona, kteří přišli z
Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí
rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a
všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si
pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí
neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží:
omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto
se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji
učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně
nečistýma rukama?“ Odpověděl
jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je
psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode
mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou
lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a
držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal
zástup a
řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže
poskvrnit nic, co
do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho
poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné
myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota,
zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost.
Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“
K ZAMYŠLENÍ
Církev
je vnímána jako instituce zachovávající dávné tradice. Kde je
hranice mezi mechanickým, bezduchým ulpěním na stále stejném a
mezi skutky, symboly a myšlenkami oživenými v aktuální situaci
mocí Božího ducha? Nejednou se ukazuje, že zachovávání tradic
je vlastně formou útěku do jistoty před ohrožujícím světem
stále nového rozhodování se. Opakem je potřeba mít něco stále
jinak, nezvykle, být hlavně jiní než ostatní… Ježíš dává
návod: Duchovní kvalitu nedává tradice, zvyk, móda…, ale to,
co je skutečnou příčinou našeho jednání, tedy co motivuje
jednání v našem srdci.
Ježíš
zdůraznil nejen Janovu velikost za jeho života, ale ještě mnohem
víc velikost každého, kde vejde do Božího království (srov Mt
11,11b). Přijmu
proto se vzorem Jana jeho rady, které vedou na cestu do tohoto
království věčné blaženosti.
T
EXTY
K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
30.
08. 2021 - 05. 09. 2021
motto týdne:
„ Ať
Bůh posilní vaše srdce!
“
PONDĚLÍ 30. 08.
sv. Markéty Ward, mučednice
1
Sol 4,13-18; Žl 96 Komentář: Lk
4,16-30
Dodnes
je pro mnohé Ježíšovo poselství nepřijatelné. I dnes prochází
Ježíš středem těch, kdo ho chtějí svrhnout. A ubírá se dál…
ÚTERÝ 31. 08. sv.
Josefa z Arimatie a Nikodéma
1
Sol 5,1-6.9-11; Žl 27 Komentář:
Lk
4,31-37
Pověst,
která se o Ježíšovi roznesla, vycházela z jeho mocných činů.
Tichá láska, kterou mu máme dát, vyvěrá z Ducha svatého,
kterého jsme přijali.
STŘEDA 01. 09. sv. Jiljího, opata
Kol
1,1-8; Žl 52Komentář:
Lk 4,38-44
Nejen
uzdravení z horečky, ale i uzdravení vztahů. Petrova tchyně
vstává, ujímá
se své role a obsluhuje Ježíše i jeho přátele.
ČTVRTEK 02. 09.
sv. Nonnose, opata
Kol
1,9-14; Žl 98 Komentář:
Lk 5,1-11
Rybáři
si dali poradit, ačkoli svému řemeslu dobře rozuměli. I já chci
být k Ježíšovým výzvám vnímavý, zvlášť když vidím, že
moje snahy jsou marné…
PÁTEK 03.
09. památka sv. Řehoře
Velikého I, papeže a učitele církve
Kol
1,15-20; Žl 100 Komentář: Lk
5,33-39
Neubírám
působivosti evangelia záplatováním, zavíráním do zaběhlých
kolejí? Jak
se vyrovnávám s tím, že jej druzí chápou radikálně?
SOBOTA
04. 09. sv. Mojžíše, proroka - vůdce starozákonního lidu
Kol
1,21-23; Žl 54 Komentář: Lk
6,1-5
Trháním
klasů porušovali učedníci sobotní klid. Kéž neomezujeme
Ježíšovo poselství na
úzkostlivé dodržování předpisů!
23.
neděle v mezidobí -
Cyklus B 05. 09. 2021
Nejednou
jsme bezradní, když vidíme nějakou nouzi, nemoc, lidskou
bezmocnost. A podobně jsme často bezradní, když naši blízcí či
lidé okolo nás neznají cestu ke Kristu? Odpověď je mnohavrstvá,
ale jedno řešení se nabízí v dnešním evangeliu. Dnes se lze za
tyto lidi modlit…
1. ČTENÍ
Tento
text pochází pravděpodobně z 8. stol. př. Kr. a končí jím
celek výroků proti pohanským národům. Vystupuje zde protiklad
děsivého údělu pohanských národů ohrožujících Izrael vůči
jásotu a veselí Božího lidu, který je znamením Božího
vítězství.
Iz
35,4-7a
Řekněte
malomyslným: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší
odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy
se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí
chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští
vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a
žíznivá půda v prameny vod.
ŽALM 146
Žalm
opakuje radost prvního čtení. Všimněme si sloves, která
charakterizují Boží
jednání, a připojme se k této chvále.
Odpověď:
Duše má, chval
Hospodina!
Hospodin
zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, –
dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin
otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, –
Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin
podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. –
Hospodin bude vládnout navěky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna
pokolení.
2. ČTENÍ
Ve
druhé kapitole Jakub otevírá velké téma Nového zákona: víra
versus skutky. Jakub bude pranýřovat víru, která je jen
teoretická a neprojevuje se skutky. V
našem textu toto téma ilustruje konkrétní příklad. Jeho
platnost je po mnoha staletích stále aktuální.
Jak
2,1-5
Moji
bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte
spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde
muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také
chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který
je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na
čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“
nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly
navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? Poslyšte,
moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích
světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které
slíbil těm, kdo ho milují?
EVANGELIUM
V
předchozím textu (Mk 7,1-23) Ježíš vedl ostrou diskusi o
předpisech vztahujících se k rituální čistotě. Pak sám přešel
přes pohanské, tedy nečisté území Týru, Sidónu i Dekapole a
vstoupil do „čisté“ Galileje. Zde je hluchý člověk. Tato
nemoc je symbolem nečistých, ale i nechápajících. Všichni
potřebují uzdravení!
Mk
7,31-37
Ježíš
odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí
ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili
ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil
mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem
k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned
se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš
jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však
jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí
a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i
němým řeč!“
K ZAMYŠLENÍ
Otevření
sluchu a úst bylo víc než jen uzdravení nemocného. Slyšet a
moci vyznat Boha jako Pána svého života nemusí být vůbec
snadné. Je mnoho lidí, kteří jako by vůbec nezaslechli radost
evangelia, i když by rádi Boha poznali. Lidé, kteří byli okolo
hluchého a znali jeho nouzi, přivedli ho ke Kristu a
žádali ho o pomoc. Řecké slovo parakalein znamená prosit, žádat,
svolávat… Díky jejich úpěnlivé prosbě se Ježíš dotýká
nemocného a probouzí jeho sluch i
ústa.
Ježíš
zdůraznil nejen Janovu velikost za jeho života, ale ještě mnohem
víc velikost každého, kde vejde do Božího království (srov Mt
11,11b). Přijmu
proto se vzorem Jana jeho rady, které vedou na cestu do tohoto
království věčné blaženosti.