3.
neděle velikonoční – cyklus B 15. 04. 2018 Uplynuly již
dva týdny od události Vzkříšení. Nastává čas na otázky spojené se smrtí a
vzkříšením. Byla to náhoda? Neselhal Bůh? Je Ježíš Bůh, člověk, nebo se v něm
tyto přirozenosti spojují? Jaký význam tyto události mají? Jaké důsledky pro
obyčejného člověka?
1.ČTENÍ
Třetí
kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha
svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově
jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí
mnoha lidí. To je
okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium.
Sk
3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a
Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy
sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho
propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha.
Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho
svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i
vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil
ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na
pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“
ŽALM 4
Žalm odpovídá
na první čtení, je prosbou o vyslyšení, ale i modlitbou naděje a důvěry.
Odpověď: Hospodine,
ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.
Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám,
– tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte:
Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!
2. ČTENÍ
Tento de
facto úvodní text Prvního listu Janova navazuje na samotný začátek této
epištoly, kde se mluví o Bohu, který je světlo, a že my máme s ním i mezi sebou
společenství. Zřejmě jde o otázku nesvárů v komunitě křesťanů. Náš text je
skvělou ilustrací toho, jak se v křesťanské praxi snoubí zápas o dokonalost s
naší slabostí a sklonem k
hříchu. Pravda, lítost a úsilí.
1 Jan 2,1-5a Moje
milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme
přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše
hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme
ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho
přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo
zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
EVANGELIUM
Každý z
evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se
domníval, že bude na co nejkratším prostoru co nejvíce vystihovat proběhlé
události. Lukáš věnuje prostor vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do
Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla.
Všimněme si, že jde o
téměř závěrečné verše Lukášova evangelia.
Lk 24,35-48
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě
a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám
uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali,
že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají
pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a
přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch
slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli
věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali
mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je
smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí
naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v
Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno:
Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno
pokání, aby všem národům, po- čínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy
jste toho svědky.“
K ZAMYŠLENÍ
Znovu čteme
zprávu o Kristově příchodu mezi apoštoly. Může nás zarazit, že
evangelista podtrhuje překvapení učedníků. Ježíš je živý! Ukazuje své ruce a
bok, rány na těle zůstaly a nepůsobí již bolest. Musí tedy jít o tělo fyzické a
nikoli jen zdánlivé, jaké by vykouzlil nějaký přelud. Ježíšovo vzkříšené tělo
není zatíženo bolestí a smrtí, ale zároveň je fyzické, nese podobu, kterou mělo
před smrtí. Je zjevné, že
jde o tělo vzkříšené, nesené jak přirozeností božskou, tak ale současně i lidskou.
Máme před očima veliké Boží tajemství!
Milí farníci,
zveme Vás na poutní zájezd do Bratislavy, a to v sobotu 12. května 2018.
Odjezd v 7.00 hodin, dle farností bude upřesněn.
Program: mše svatá v Katedrále svatého Martina v
Bratislavě, prohlídla Katedrály, oběd, prohlídka hradu a
města.
Cena zájezdu je 350 Kč na osobu. Přes hranice stačí
občanský průkaz.
Vezměte si nějaká EURA na oběd a toaletu.
Zapisujte se do 27. 04. 2018 na přiložený seznam na
stolečku u vstupu do kostela.
Informace:
v Brodku –
Baslíková Marie
v Otaslavicích – Prucková Jana
v Želči - Kordzik Angel Slawomir
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
16. 04. 2018 - 22. 04. 2018
motto týdne:
„Pojď za mnou!“
PONDĚLÍ 16. 04. sv. Bernadety Soubirous, vizionářky, řeholnice
Sk 6,8-15;
Jan
6,22-29
Komentář: Jan 6,22-29
Kristus
nabádá, abychom jej nehledali jen pro pohodu a duševní klid, natož pak jen ke
splnění materiálních tužeb. Možná je to i dnes aktuální. Dovolím Pánu poopravit
své falešné představy o Bohu?
ÚTERÝ 17. 04. sv. Kateřiny Tekakwitha, panny, laičky
Sk 7,51 – 8,1a; Jan 6,30-35
Komentář: Jan 6,30-35
Kristova nabídka nikdy nekončí. Jeho
poselství, jeho chleba se nikdy nikdo „nepřejí“.
STŘEDA 18.
04. sv.
Atanasie, řeholnice
Sk
8,1b-8; Jan
6,35-40
Komentář: Jan 6,35-40
K těmto
slovům se chci vracet, když přistupuji k Jeho stolu. Uvědomím si, že jsou
příslibem radosti, která nikdy nekončí. I zaslíbením, že se u jednoho stolu
setkáme…
ČTVRTEK 19. 04. sv.
Lva IX, papeže
Sk 8,26-40; Jan
6,44-51
Komentář: Jan 6,44-51
Kristus chce
vytvořit (a tvoří s naší spoluprací) životní a živé společenství! Nechci se
nikdy stavět do role moudrého, který by z tohoto společenství někoho
vylučoval…
PÁTEK 20. 04. sv. Marcelína, biskupa, misionáře
Sk 9,1-20;
Jan 6,52-59
Komentář: Jan 6,52-59
Na
realistické a rozumářské námitky odpovídá Kristus konkrétně. Ale i přímo
básnicky… Prolínání mého života s životem Božím je tak přirozené!
SOBOTA
21. 04. sv. Konráda de Parzham, řeholníka OFCap
Sk 9,31-42; Jan 6,60-69
Komentář: Jan 6,60-69
Poznání To, že i dnes mnozí odcházejí, nemusí
být naší vinou. Vždyť tenkrát odešli i po slovech našeho Pána. Svobodné rozhodnutí! Ze svobody, kterou Bůh
poskytuje člověku, až zamrazí…
4. neděle velikonoční – cyklus B 22. 04. 2018
Této neděli se říká neděle Dobrého
Pastýře, protože se čte evangelium o dobrém pastýři. Je to den modliteb za
duchovní povolání. Velký význam samozřejmě hraje slovo pastýř, vztažené na
vzkříšeného Krista.
1.ČTENÍ
Dnešní text
navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili chromého v
chrámě. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek
obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má
zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.
Sk 4,8-12
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v
lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném
člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský
národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale
kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen
nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné
jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“
ŽALM 118
Tento žalm
zní ve velikonoční době často. Jde o text velmi jasně předpovídající události
Velikonoc. Právě slova tohoto žalmu Petr v předchozím úryvku cituje. Proměňme
tato slova v modlitbu vyznání Boží moci.
Odpověď: Kámen, který
stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho
milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v
člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti,
žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, –
stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to
podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. –
Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit,
můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá
navěky.
2. ČTENÍ
Janovská
komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím křtu již
dosáhla cíle. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro
zasvěcené a ti už
všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: Ano,
máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme.
1 Jan 3,1-2
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil,
že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět
nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není
ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho
budeme vidět tak, jak je.
EVANGELIUM
První část
desáté kapitoly Janova evangelia je vyprávěním o pastýři. Text navazuje
na příběh o uzdravení slepého od narození. Farizeové slepce vyhnali jako
hříšníka a prosťáčka, ale Ježíš se ho ujal jako mesiáš. V našem textu je řada
významných konstatování, která mají dopad na pochopení Kristovy lásky k Otci i
k lidem.
Jan 10,11-18
Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává
za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří,
jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a
rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý
pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám
Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto
ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen
jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu
nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život
dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“
K ZAMYŠLENÍ
Dnes již naše
společnost nežije z pastevectví. V Ježíšově době však šlo o běžnou práci. Pán
využívá každodenní zkušenost, aby vysvětlil vztah Boha k člověku. Dnes slovo
ovce má možná negativní význam bezhlavého stáda. Zkusme se však vrátit k
pohledu tehdejších Izraelitů a všimnout si, co se Ježíš snaží vysvětlit! I bezbranné a
nevinné Bůh bere vážně, pečuje o ně, záleží mu na nich, zná je
jménem. Řeč je o každém z nás bez rozdílu. Takový je náš Bůh!