20. neděle v mezidobí – cyklus B 19. 08. 2017 Napadlo nás někdy zastavit se nad rituály,
které běžně doma či v práci děláme a ptát se, proč je konáme? Jistě, často je
to jasné, ale některé svůj původní význam ztratily, a přesto je konáme. Po
několik nedělí se zabýváme důležitým textem Janova evangelia vztahujícím se k
eucharistii. Nepřistupujeme k ní jen mechanicky? Co vlastně znamená? Všimněme
si dnes míst, kde budeme číst o pokrmu, nasycení či hladovění
1.ČTENÍ
Kniha Přísloví vznikla jako soubor
jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale
najdeme zde i ucelenější části: Devátá kapitola je podobenství o moudrosti a
hlouposti, které jsou symbolizovány dvěma ženami. Obě něco předkládají, ale jejich nabídka
nese odlišné ovoce.
Př 9,1-6
Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů.
Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice
volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy,
toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte
dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!
ŽALM 34
Pokračujeme z
minulé neděle citací 34. žalmu. Šťastný život není zcela totožný
s velkým
bohatstvím, uznáním či mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému
štěstí.
Odpověď: Okuste
a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých
ústech jeho chvála.
– V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší
pokorní a radují se. Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic
nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají
Hospodina. Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje
kdo život? – Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od
falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!
2. ČTENÍ
Již v
minulých nedělích jsme připomněli, že autor nejprve mluvil o životě ve
společenství a na to navázal poučením, co patří a nepatří do života
společenství. V těchto
jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě.
Ef 5,15-20
Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne
jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých
dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem.
Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních
písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno
ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
EVANGELIUM
Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené
fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou Bůh dal Izraeli na poušti. Nyní ale
Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o
symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné,
aby jedl lidské maso. A Ježíš jde ještě dál. Účast na „hostině jeho těla“ je
účastí na společenství s Bohem.
Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který
sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb,
který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a
říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen,
amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev,
nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný,
a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev
je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze
mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli.
Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
K ZAMYŠLENÍ
Jíst něčí tělo? To je děsivá představa. Jíst ovšem
znamená, že díky pokrmu se my sami stáváme života schopnými. Možná by nám
pomohlo srovnání s mateřským kojením, kdy se dítě sytí z těla matky. Bez
její pomoci by nepřežilo. V eucharistii se setkáváme s Kristem, který se
za nás zcela vydal – zemřel. To je obraz oběti, která byla obětována místo
obětníka! Oběti podle Písma se účastnili ti, kdo jedli maso z ní připravené
jako pokrm. Ježíš využil starozákonní představy, aby nabídl zcela nový způsob
osobního setkání s darujícím se Bohem. On se vydává nám a my se sytíme
jeho obětí. A tak máme život!
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
20. 08. 2018 - 26. 08. 2018
motto týdne:
„ Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
PONDĚLÍ 20. 08. památka sv. Bernarda, opata a učitele církve
Ez 24,15-24; Mt 19,16-22
Komentář: Ez 24,15-24
Ztráta
milované osoby předchází bolesti ještě větší. Osobní tragédii následuje
znesvěcení a nářek. Sounáležitost se společenstvím je v osobním utrpení
jednotlivce krásně vyjádřená.
ÚTERÝ 21. 08. památka
sv. Pia X., papeže
Ez 28,1-10; Mt 19,23-30
Komentář: Ez 28,1-10
V minulém
století máme mnoho důkazů pravdivosti tohoto varování. Vždy špatně
dopadne, když se lidé pyšně prohlásí Bohem! Platí to ovšem i pro mě a v
maličkostech…
STŘEDA 22.
08. památka
Panny Marie Královny
Ez
34,1-11; Mt
20,1-16
Komentář: Ez 34,1-11
Pastýř, který
nesleduje plochu pastviny, ale vlastní seberealizaci, se nesmí divit, že mu Pán
stádo odejme. Jsem ochoten vidět znamení doby a vejít na nové, čerstvé
pastviny?
ČTVRTEK 23. 08. sv.
Růženy z Limy
Ez 36,23-28; Mt
22,1-14
Komentář: Ez
36,23-28
Pán sám
projeví svou moc! S naším kamenným srdcem to již není možné. Neohrožuje mé
svědectví ztráta lidskosti?
PÁTEK 24. 08. svátek sv. Bartoloměje, apoštola
Zj
21,9b-14; Jan 1,45-51
Komentář: Jan
1,45-51
Dokážeme my
někomu přiblížit Ježíše? Dokážeme k Jeho církvi přivést někoho poctivého, „ve
kterém není lsti“?
SOBOTA
25. 08. sv. Ludvíka, sv. Josefa Kalasanského, kněze
Ez 43,1-7a; Mt 23,1-12
Komentář: Ez 43,1-7a
Příslib Jeho
přítomnosti se naplňuje v církvi. Jeho velebnost vchází branou, která je pro
Něj otevřená, třebas je město poněkud opevněné
21.
neděle v mezidobí – cyklus B 26. 08. 2018 S Bohem je to
těžké. Často bychom chtěli znát přesné vysvětlení, proč jsou věci tak či onak,
ale Bůh nám ho nesděluje. Co ve svých důsledcích znamená uvěřit? Během
prázdninových nedělí jsme četli eucharistickou řeč z Janova evangelia. Budeme
číst poslední část. Opustí učedníci svého mistra, když nerozumí?
1.ČTENÍ
Kniha Jozue
líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Tato kniha nepopisuje
přesné historické události, vznikla mnohem později. Slavnostním jazykem nabízí
teologický výklad skutečností. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy
s Bohem: Jozue dá Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu. Joz 24,1-2a.15-17.18b Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a
svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili
před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu,
vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové
za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má
rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka,
že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh.
On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z
domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po
celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli.
I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“ ŽALM 34 Tento
žalm nás po tři týdny provází. Je v něm živý příběh víry související s dramatem eucharistie. Odpověď:
Okuste
a vizte, jak je Hospodin dobrý. Ustavičně chci velebit
Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu
nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinovy očí
hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo
páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a
Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin
těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. Spravedlivý mívá
mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho
kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena. Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo
nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje
duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají. 2. ČTENÍ Čtení
patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu
podle evangelia. Obsahuje prvky dobového pohledu na manželství. Ovšem
důležitější je odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Obě strany mají svá
úskalí a své úkoly. Nepřehlédněme významné srovnání manželství a církve!
Ef 5,21-32
Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať
jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy,
podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako
je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám
sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl
církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla
svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má
svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti
vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví,
protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k
své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké;
mám na mysli vztah Krista a církve.
EVANGELIUM
Vyvrcholení!
Tak lze nazvat závěrečné verše 6. kapitoly. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy
(vlastní oběť), ale naznačil, jak se stát účastnými této oběti, totiž přijetím
jeho těla a krve. Pít krev je výslovně zakázáno, stejně jako jíst lidské maso!
Není divu, že Izraelité jsou zděšeni. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a
Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“
Jan 6,60-69
Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč!
Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to
reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna
člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic
neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi
vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo
nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo
ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků
odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a
my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš
učedníky postavil před hotovou věc. S jeho tělem a krví se to má tak, že budou
pokrmem a nápojem. Ani se učedníků nezeptal… Jak by ale mohli posoudit Boží
záměr, když ještě nezažili Velikonoce? Podobně ani my často neznáme, jak se
události budou vyvíjet, a přeci Bohu vyčítáme. Je jasné, že jsou situace
úsměvné a okamžiky skutečně dramatické. My ovšem nedokážeme domyslet dosah
událostí a často je vidíme pouze svýma očima. Bůh ale jedná s láskou. Ví, proč a
jak mají věci být. Má šanci získat naši důvěru?
,