11. neděle v mezidobí – cyklus B 17. 06. 2018
Dnešní neděle by mohla nést nadpis: O
slabém člověku a velikosti Boží. Nebudeme ale rozjímat o hříchu člověka. Budeme
se naopak rozhlížet dějinami Izraele, církve a nakonec třeba i vlastní
historií, abychom spatřili mnoho okamžiků, které dosvědčují naši slabost a
ubohost. Jak si s touto realitou poradit?
1.ČTENÍ
Ezechiel působí v začátku 6. stol. př. Kr. Izrael byl dobyt babylonským králem, mnoho lidí, včetně proroka, bylo odvedeno do zajetí. Nově dosazená vláda v Izraeli (král Sidkijáš) hledala tajné spojenectví s Egyptem, což skončilo o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše. I z toho mála, co zbude, může vzejít!
Ez 17,22-24
Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého
cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na
vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve,
vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit
ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny
polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký,
dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to
řekl a učinil.“
ŽALM 92
Navazujeme na
tematiku stromu, růstu, přírody. Toto přirovnání prolíná Starým zákonem na
mnoha místech. I my můžeme využít této symboliky a za obraznou řečí vidět ty,
kteří žijí podle Božího zákona.
Odpověď: Dobré je
chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno,
Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost.
Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou
zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří
budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak
spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel se musí hájit: jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten je za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také z hlediska obsahu víry důležité zmínky o Božím soudu.
2 Kor 5,6-10
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma
v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v
nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však
plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova
k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v
domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme
objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života
udělal dobrého nebo špatného.
EVANGELIUM
Podobenství
mají pomoci porozumět světu víry, jde o obraznou řeč a nelze je vykládat
doslova. Boží království tedy není ani člověk, ani semeno, ale „je to s ním
podobně, jako když…“. Tato přirovnání však jasně ukazují jedním směrem:
nenechme se vylekat tím, že jsme příliš malí, že naše síly jsou chabé, že mezi
námi nejsou ti nejlepší ze světa… Boží království má jiná pravidla!
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné
člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci,
semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed
stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned
člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží
království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když
se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto,
vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že
ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží
slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se
svými učedníky sám, všechno vysvětloval.
K ZAMYŠLENÍ
Nejednou můžeme propadnout pocitu, že v dnešní době se evangelium nemůže rozšířit. Nicméně mnohem důležitější je pohled upřený na Boha. On je hlavní silou evangelia, nikoli lidská obratnost. Bůh nás ujišťuje, abychom se nebáli opřít se o víru, i když se jeví jako malá. A platí to také o nás samotných. Odevzdat svůj život víře, jakkoli se zdá drobná ve srovnání s ostatními úkoly, přinese našemu životu velký užitek.
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
18. 06. 2018 - 24. 06. 2018
motto týdne:
„ Vyjdi ven a postav se před Bohem.“
PONDĚLÍ 18. 06. sv. Alžběty, panny, abatyše a mystičky OSB
1 Král
21,1-16; Mt 5,38-42
Komentář: Mt 5,38-42
Nastavení
„druhé tváře“ neznamená nechat se otloukat. Spíš nastavit špatnosti zrcadlo a
tak ji usvědčit! Ano, a udělat tím vždy „něco navíc“.
ÚTERÝ 19. 06. sv.
Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa
1 Král 21,17-29; Mt 5,43-48
Komentář: Mt 5,43-48
Církev vítězí
nad svými nepřáteli právě tím, že se za ně modlí. Dnes mě Pán znovu zve k
dokonalosti – chce opravdu, abych byl Jeho obrazem.
STŘEDA 20.
06. blah.
Markéty Ebner, řeholnice, mystičky OP 2
Král 2,1.6-14; Mt
6,1-6.16-18
Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Můj vztah k
Bohu je maximálně intimní a důvěrný. Právě ve skrytosti se mohu připravit na
společné slavení s celou církví! Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.
ČTVRTEK 21. 06. památka
sv. Aloise Gonzagy, řeholníka
Sir 48,1-15 (řec. 1-14); Mt 6,7-15
Komentář: Mt
6,7-15
Vezmu Pána za
slovo: kéž nás v našich pokušeních neopouští! Zamyšlení nad tolikrát již
vyřčenými prosbami mě má přivést k hlubšímu pohledu na modlitbu Páně.
PÁTEK 22. 06. sv. Pavlína Nolánského, biskupa
2 Král
11,1-4.9-18.20; Mt 6,19-23
Komentář: Mt
6,19-23
Čistý,
jednoduchý pohled je výzvou společnosti, která tolik věcí zastírá, komplikuje a
snaží se, aby pravda nevyšla najevo. I zde může Ježíšův pohled uzdravovat!
SOBOTA
23. 06. sv. Josefa Cafasso, kněze
2 Kron 24,17-25; Mt 6,24-34
Komentář: Mt 6,24-34
Kdybych se
opravdu řídil těmito slovy, Ježíšův klid a pokoj by mě udělal tolik šťastným a
vyzařovaly by ze mě do okolí…
Slavnost
Narození sv. Jana Křtitele – cyklus B 24.
06. 2018 Události, které si církev připomíná slavností Narození Jana Křtitele,
nejsou pouze připomínkou historie, ale hrají významnou roli v Ježíšově
příběhu. Jan
předznamenává Kristovo narození a ohlašuje jeho příchod. Jan Křtitel
představuje konec Starého zákona a začátek příběhu evangelia.
1.ČTENÍ
Tato část
Izaiášova proroctví patří do období trvajícího vyhnanství v Babylonii.
Izraelité jsou zdrceni dlouhou porobou, ztratili naději. Čtyřicátá devátá
kapitola zahajuje úsek věnovaný povolání „Služebníka Hospodinova“ – tajemné
postavy zachránce (Iz 49 – 55).
Iz 49,1-6
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v
dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval
jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě
v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem,
Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal,
naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina
a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil
Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych
mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou
silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy
kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se
má spása rozšířila až do končin země.“
ŽALM 139
Hospodin nás
každého zná. A zná i toho, kterého povolal ke službě proroka. Opřeme se s
důvěrou o tuto Boží moudrost.
Odpověď: Chválím tě,
že jsem vznikl tak podivuhodně.
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, – ty víš, když sedám
i když vstávám. – Poznáváš mé myšlenky již zdálky; – ať jdu nebo ležím, ty to
určuješ, – všímáš si všech mých cest. Tys přece stvořil mé ledví, – utkal jsi
mě v lůně mé matky. – Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, – úžasná jsou
tvoje díla. Dokonale znáš mou duši, – má podstata ti nezůstala utajena, – když
jsem byl tvořen v skrytu, – spřádán v hlubinách země.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel
při své první misijní cestě přišel do Pisidské Antiochie (dnešní Turecko). Tam
vstoupil do synagogy a hlásal evangelium. V rámci této řeči se také zmiňuje o
Janu Křtiteli.
Sk 13,22-26
Pavel řekl: „Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž
vydal pochvalné svědectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle
mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.’ Z jeho potomstva Bůh podle
zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan
všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já
nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden
zout opánky z nohou.’ Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte
Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.“
EVANGELIUM
Narození Jana
Křtitele provází zjevný Boží zásah. Manželé Zachariáš a Alžběta jsou již pokročilého
věku a nemají děti. Dostávají milost početí a narození vytouženého dítěte.
Zachariáš však při svém zážitku v chrámě, kdy se dozvěděl o milosti
početí vytouženého dítěte, oněměl. Nyní se Boží zaslíbení naplňují.
Lk
1,57-66.80
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil
se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou
milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po
jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat
Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky
naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a
napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila
ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň
a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to
uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s
ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil
před izraelským národem.
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní
slavnost je nejen oslavou jedince, který sehrál v dějinách spásy zajímavou
roli. Nepřipomínáme si ani tolik jednoho člověka, jako spíše vidíme celek dějin
spásy, tedy událostí, které znamenají i naši záchranu. Bůh v nich využívá různé
lidi a různé prostředky, aby na konci mohl každý člověk spatřit Boží slávu. Z tohoto
pohledu jsou Janovy příběhy také součástí našeho, mého života. Lze říci, že s
početím Jana se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto
církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho
narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista.
Slavnost se tak stává i určitým odkazem na Vánoce.