3. neděle v mezidobí - Cyklus
A 26. 01. 2020
První týdny liturgického mezidobí v evangeliu
reflektují začátek Ježíšovy veřejné činnosti. Pán na jejím počátku často mluví
o Božím království. Jak to myslel? Čím se projevovalo tehdy a
setkáváme se s ním ještě dnes? Týká se i nás?
1. ČTENÍ
V 8. stol. př. Kr. nastal konflikt mezi Judskem (jižní
Izrael) a Izraelem (míněn severní Izrael, tedy území kmenů Neftali a Zabulón,
což jsou původní názvy pro dnešní Galileu), který vytáhl spolu se Sýrií proti
Judsku. Prorok Izaiáš však předpovídá neúspěch této válečné výpravy (srov. Iz
8,4). Ale poražené oblasti nezůstanou navždy vystaveny hanbě prohry…
Iz 8,23b –
9,3
V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi
Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu
pohanů. Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo,
obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost;
veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o
kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi
zlomil jako za midjanských dnů.
ŽALM 27
Zpěv dávného Božího vyznavače překvapuje svou hlubokou
důvěrou. Je však opravdu tak těžké opřít se s důvěrou o Boha,
jako to dokázal před 2500 lety žalmista?
Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál?
– Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl?
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl
přebývat
v Hospodinově domě – po všechny dny svého života, –
abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! –
Důvěřuj
v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce,
doufej v Hospodina!
2. ČTENÍ
Pavel
odpovídá na dotazy a stížnosti; komunita Korinťanů byla zjevně rozdělena. Pavel
na tento podnět reaguje a hledá argumenty proti rozdělení v církvi. Díky
tomu se tvoří první teologické reflexe pojmu církve.
1 Kor
1,10-13.17
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše
Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a
stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji
bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká něco jiného:
„Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ Je
Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu
Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a
to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.
EVANGELIUM
Po křtu v Jordánu a pokušení
na poušti začíná Ježíš svoji veřejnou činnost, a to v té době v již pohanské
Galileji, která tehdy byla obývaná Židy jen částečně. Matouš ve svém textu dbá
na starozákonní odkazy (srovnejme např. s prvním čtením).
Mt 4,12-23
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn,
odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v
území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy
proroka Izaiáše: ‘Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za
Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo;
světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.’ Od té doby začal
Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když se
ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho
bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za
mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A
jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho
bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je.
Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich
synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou
nemoc a každou chorobu.
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš velmi často mluví o Božím království (království
nebes). Označuje tak skutečnost přítomnosti Boží na zemi. Bůh nepřijde až
jednou, někdy… Kde je Bůh přítomen, tam přichází i Boží království.
On, Ježíš, je Boží Syn. To tedy znamená, že s jeho příchodem je přítomno i Boží
království! Proto je tak blízko. Ale Pán ví, že bez vnitřního
otevření se Bohu je fyzická blízkost jen pramálo platná. Ti, kdo se však vydají
za Kristem, zakusí moc a sílu tohoto království nebes. A nestane se to někdy
na konci věků, ale již nyní! Apoštolové by o tom mohli vyprávět…
A na jeho slovo … opustili všechno. Jak velkou sílu
mělo Kristovo slovo, že dokázalo změnit tak náhle a radikálně život těch
rybářů. Opustili jistotu povolání, obživy, rodinného zázemí, aby šli s neznámým
potulným kazatelem, do neznámých míst. Opustili všechny jistoty, protože našli
tak pevnou jistotu v Kristově slově.
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
27. 01. 2019 - 02. 02. 2020
motto týdne:
„ Co mi může udělat člověk?“
PONDĚLÍ 27. 01. sv. Anděly Merici, panny
Mk 3,22-30 Komentář: 2 Sam 5,1-7.10
Davidovo
kralování trvalo celou generaci. Dokázal se přenést i přes vlastní selhání.
Hospodin byl totiž s ním i s jeho lidem…
ÚTERÝ 28. 01. památka
sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve Mk 3,31-35 Komentář: 2 Sam 6,12b-15.17-19
Radost z
Hospodina se může projevovat i tancem. Bohoslužba má být projevem živého
vztahu. Nepůsobíme občas moc smutně, spíš pohřebně?
STŘEDA 29.
01. blah. Boleslavy Lament, zakladatelky sester MSF Mk
4,1-20 Komentář: 2 Sam 7,4-17
Nathan
otevírá Davidovi nové obzory. Teprve my, lidé Nového zákona, plně
pochopíme. A doceníme?
ČTVRTEK 30. 01. sv.
Martiny, panny a mučednice Mk 4,21-25 Komentář: 2 Sam 7,18-19.24-29
Velmi moudrá a krásná je Davidova modlitba! Za vším, čeho dosáhl, totiž
vidí Hospodinovu pomoc. On sám je jen nástrojem. Jak inspirující!
PÁTEK 31.
01. památka sv. Jana Bosco, kněze 2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17; Mk 4,26-34 Komentář: Žl 51
Jaký paradox! Píseň, ve které David lituje cizoložství a úkladné vraždy, jíž se dopustil, patří mezi nejkrásnější a nejhlubší žalmy…
SOBOTA
01. 02. sv. Jindřicha Morse, kněze a mučedníka Mk 4,35-41 Komentář: 2 Sam
12,1-7a.10-17 Nebál se
prorok Nathan, když bez obalu říkal pravdu? Někdy se kompromisy zřejmě nehodí. Dovedu se ozvat, když je potřeba?
Svátek Uvedení Páně do chrámu - Cyklus A 02. 02. 2020 Tuto neděli slavíme svátek lidově zvaný
„Hromnice“, který dnes nahrazuje 4. neděli v mezidobí. Připomíná událost, kdy
byl Ježíš podle předpisů Tóry
přinesen jako prvorozený syn do jeruzalémského chrámu čtyřicet dní po narození a byla za něj přinesena oběť.
Tehdy zaznívá proroctví, že Ježíš je světlo pro všechny národy. Proto se dnes
na začátku mše svaté obvyklesvětí svíce.
1. ČTENÍ
Izraelité se na konci 6. stol. př. Kr. vrátili na své
území. Země byla zničená a bez zázemí, podobně jako chrám. Prorok především
kritizuje špatně vedené bohoslužby v chrámě, které byly konány kněžími z rodu
Levi.
Mal 3,1-4
Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi
připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož
hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin
zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je
jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil
stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase
budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť
Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých
let.“
ŽALM 24
Přichází vítězný král a vše se na tuto událost
připravuje. Tímto vítězem je Bůh. Může vstoupit i do bran našeho srdce? A je
zde vítaným králem?
Odpověď: Hospodin zástupů, on je král slávy!
Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré
vchody, – ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? – Silný a mocný Hospodin, –
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré
vchody, – ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? – Hospodin zástupů, – on je
král slávy!
2. ČTENÍ
List Židům
velmi pečlivě vysvětluje židovským konvertitům ke křesťanství význam a smysl
Kristovy oběti. Opírá se o židovské autority (Písmo, anděly, Mojžíše). V
předchozích verších cituje autor Písmo, kde se říká: „Budu
zvěstovat bratřím…“ Jestliže jsme Kristovými bratry, pak následující
argumentace platí.
Žid 2,14-18
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš
přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad
smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život
drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale
Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby
se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak
usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat
těm, na které zkoušky přicházejí.
EVANGELIUM
Lukáš ve svém evangeliu
představuje Ježíše jako nového Mojžíše, proto věnuje velkou pozornost jeho
narození. V úryvku různí lidé potvrdí Kristovo poslání. Náš text lze srovnat se
zaslíbeními Starého zákona (viz 1. čtení nebo Iz 52,8-10).
Lk 2,22-40
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona,
přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně
Páně: ʻVšechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!ʼ Přitom chtěli
také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě
holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se
Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl
v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt,
dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když
rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona.
Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého
služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou
jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého
izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm
slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k
pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat –
i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také
tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně
pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako
vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužil Bohu
posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a
mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali
všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost
Boží byla s ním.
K ZAMYŠLENÍ
Když se narodí děťátko, mnozí se nad ním rozplývají
radostí. Je krásnéa něžné. Často se však rodiče v duchu ptají: Co z něj
bude? Bude dobrým člověkem? Stejně tomu bylo i u Ježíše. Ten je označen jako
světlo národů. Jde o nadsázku? Zdá se však, že toto slovo je proroctvím s plnou
vahou tohoto slova! Naše zapálené svíce jako by jen dokumentovaly Simeonova
slova: Kristus je Světlem pro všechny bez rozdílu. I dnes, ba právě dnes! Je světlem i pro nás, naši rodinu, naši zemi.
Požehnání starce Simeona nás vybízí, abychom i my
žehnali... Nejhlubším určením každého člověka je to, že slouží druhým ke spáse,
aby tak skrze něho mohli dojít uzdravení a dospět k celistvosti.