16. neděle v mezidobí - Cyklus B 18. 07. 2021

Evangelium této neděle nabízí zajímavou poznámku: „Odpočiňte si!“ Jakou roli hraje odpočinek v našem životě? Máme na něj nárok? Neužíváme ho naopak na úkor druhých? Jak ho prožíváme? Existují legitimní důvody, které nás mohou o odpočinek připravit?

1. ČTENÍ

Prorok Jeremiáš začal působit v době rozkvětu Izraele jako profesionální prorok na dvoře krále Jóšiáše. Po cca patnácti letech se situace změní a Izrael stojí na pokraji největší krize (po roce 609 př. Kr.). Králové stále mění spojence, Izrael podléhá dobyvatelům, zrazuje vazalské smlouvy… V době zmatku a chaosu Pán přislibuje pevného pastýře, který své stádo povede.

Jer 23,1-6

Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“.

ŽALM 23

Tento žalm patří mezi nejznámější. Je modlitbou důvěry ve chvílích, které nejsou lehké!

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. – Občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ List Efezanům ve druhé kapitole vysvětluje, že spása je dar, a nikoli naše zásluha nebo důsledek příslušnosti k židovství. V 11. a 12. verši ukazuje, že pohané kdysi žili bez Boží milosti. Ale nyní jsou rozdíly mezi židy a pohany setřeny. Od 14. verše cituje hymnus o smíření židů a pohanů. Nyní už nejsme cizinci, ale všichni máme právo Božího lidu.

Ef 2,13-18

Bratři! Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

EVANGELIUM

Perikopa navazuje na minulou neděli, kdy Pán vyslal učedníky na první misii. Ježíš si všímá únavy učedníků. Ale události se seběhnou tak, že bude následovat zázračné nasycení nečekaně shromážděného zástupu.

Mk 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš sám vidí velký význam odpočinku a hledá, jak ho svým učedníkům umožnit. Ale zároveň ani odpočinek není důvodem, aby si jeho milosrdné srdce „vzalo dovolenou“. Stále má na paměti ty, kteří jsou v nouzi. Existují lidé, kteří mají odpočinek daleko před vším ostatním. Jiní naopak takový čas mají až na úplně posledním místě žebříčku priorit. Naše prožívání odpočinku může být dobrým ukazatelem, jak uprostřed starostí světa žijeme. Jakou roli hraje naše milosrdenství k druhým? A také k nám samotným?

Manželé Ludovicus i Zélia-Maria Martinovi pocházeli oba z důstojnických rodin ve Francii. Oba nejdříve toužili po řeholním životě a pak poznali, že si Bůh od nich přeje službu skrze manželský život. Měli 9 dětí, z nichž 4 brzy zemřely a 5 dcer se stalo řeholnicemi. Nejmladší dokonce církevní učitelkou (s pam. 1. 10.). Papež Pius X. tyto rodiče nazval "největšími mezi moderními světci." A kard. José Saraiva Martins při blahořečení o nich řekl: "Dovedli na základě evangelia své manželské povolání až k hrdinství. Neváhali být sami k sobě tvrdí, aby dosáhli nebeského království. A tím se stali světlem světu." Dále poukázal na tajemství úspěchu jejich křesťanského života, spočívajícího v úctě k Bohu a v plnění jeho vůle, o jejíž poznání upřímně prosili, hledali ji a bez zdráhání se jí podřizovali. Zélia-Maria zemřela 28. 08. 1877 na rakovinu a Ludovicus 29. 07. 1894 pro pokročilou arteriosklerózu s progresivní paralýzou. (U data úmrtí je památka partnera). Martyrologium připomíná jejich památku jednotlivě v den úmrtí a společně bývá také uváděna 13. července, jenž byl jejich svatebním dnem. Dá se očekávat, že se tito manželé stanou patrony manželských párů a rodičů těch, kteří se ocitnou v blízkosti smrti i soukromých podnikatelů, zejména v oborech, kterými se blah. manželé zabývali.

T EXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

19. 07. 2021 - 25. 07. 2021

motto týdne:

„ Bůh řekl: Já budu s tebou. “

PONDĚLÍ 19. 07. blah. Stily, panny

Ex 14,5-18; Ex 15 Komentář: Mt 12,38-42

I dnes mnozí vyžadují znamení. Kristovo vzkříšení a jeho nový život v církvi ať je ukazatelem ve zmatcích doby.

ÚTERÝ 20. 07. sv. Eliáše Thesbita, proroka

Ex 14,21 – 15,1; Ex 15 Komentář: Mt 12,46-50

Je povzbuzující a radostné: kdykoli plním, nebo se alespoň snažím plnit, Otcovu vůli, jsem pro Ježíše jako jeho nejbližší příbuzný!

STŘEDA 21. 07. sv. Vavřince de Brundusio,kněze a učitele církve

Ex 16,1-5.9-15; Žl 78 Komentář: Mt 13,1-9

Dobrý rozsévač svým semenem nešetří. Jakoby bez rozmyslu plýtvá. Na rozdíl od nás, kteří dobro konáme racionálně a s rozmyslem…

ČTVRTEK 22. 07. svátek sv. Marie Magdaleny

Pís 3,1-4a nebo 2 Kor 5,14-17 Žl 63 Komentář: Jan 20,1.11-18

Radost, kterou Marie Magdalena prožila toto jitro v zahradě, mě má provázet každou neděli. A ve chvílích, kdy je nám do pláče, nebojme se na Pána obrátit. Podobně jako ona jej poznáme po hlase.

PÁTEK 23. 07. svátek sv. Brigity Švédské zakladatelky řádu, mystičky 

Gal 2,19-20; Žl 34 Komentář: Jan 15,1-8

Maminka osmi dětí, z toho i jedné budoucí světice. Spolupatronka Evropy, podobně jako tento světadíl bolestně čištěná a prořezávaná. S Pánem nesla mnoho ovoce. Výzva pro mě, pro nás…

SOBOTA 24. 07. sv. Eufrázie, poustevnice

Ex 24,3-8; Žl 50 Komentář: Mt 13,24-30

Povšimnu si, že nepřítel pracuje skrytě, v noci. Ano, dívat se na zaplevelené pole je deprimující. Ale je to zkouška trpělivosti – neunáhlit se a vydržet s ním do žní!

17. neděle v mezidobí - Cyklus B 25. 07. 2021

Někdy si na cestě domů z dovolené klademe otázku: „Co budeme jíst? Nic doma nezůstalo…“ A řešíme technický problém, kde či kdy nakoupit. Ježíš v dnešním evangeliu využije podobné situace k položení si otázky po podstatě záchrany člověka. Co udělat, aby byli šťastní všichni?

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává v polovině 9. stol. př. Kr. a patří do zpráv o mocných činech proroka Elíši (též zvaného Elizeus), nástupce proroka Eliáše. Hospodinovo slovo se současně stává zaslíbením do budoucna, které se naplní v evangeliu.

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži Elizeovi chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl svému služebníku: „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145

V prvním čtení bylo zachyceno, jak se zaslíbení stávají skutečností. Hospodin skutečně nasytí hladové! To platí i v našem osobním životě.

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí!

– Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku

– a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ 

List Efezanům se věnuje vztahu Krista a církve, ale také vztahům uvnitř církve. Jedním ze základních problémů každého společenství je odlišnost – lidí, nadání, darů i sil.

Ef 4,1-6

Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

EVANGELIUM

Začínáme číst 6. kapitolu Janova evangelia a budeme ji po pět nedělí sledovat. Tento dlouhý text (71 veršů) má několik dramatických zlomů a řadu teologických výroků. Odrazovým můstkem je zázrak, o němž nyní čteme. Jak se ukáže později, cílem textu je vysvětlení Kristova sebedarování v eucharistii!

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš ví, co chce udělat. V lukách nad Galilejským mořem opravdu nešlo nakupovat pro velký dav. Ale potřebuje demonstrovat význam a smysl nasycení. Nejen v rámci výletu, ale zážitek nasycení Bohem. Dostatek bez nutnosti vše uhradit je znamením nebe. Bůh má moc člověka učinit šťastným, má moc dát mu zdarma plnost. Jen člověk se Boží nabídce musí otevřít. Nechat se Bohem „obsloužit“.

Prorok Eliáš se v Písmu jeví jako muž Boží, který žije stále v Boží přítomnosti a bojuje horlivě za úctu k jedinému, pravému Bohu. Hájí jeho práva ve slavném zápase na hoře Karmel a zakusí pak důvěrné setkání s živým Bohem na hoře Choreb. On inspiroval karmelitánský řád při jeho založení a proniká celou jeho historii tak, že může být právem nazýván duchovním zakladatelem řádu.