TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


T EXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

05. 04. 2021 - 11. 04. 2021

motto týdne:

Dáváš růst bylinám užitečným člověku.

PONDĚLÍ 05. 04. PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM

Sk 2,14.22b-33 Komentář: Mt 28,8-15

Ježíš jde naproti ženám, plným „strachu i radosti“. Jde vstříc i nám, když se jej snažíme zvěstovat druhým.

ÚTERÝ 06. 04. ÚTERÝ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM

Sk 2,36-41 Komentář: Jan 20,11-18

Pláč Marie Magdaleny se mění v radost. Čím víc kdo s Ježíšem prožívá úzkosti, tím větší radost má z jeho oslavení. A rychle běží a svou radost předává dál.

STŘEDA 07. 04. STŘEDA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM

Sk 3,1-10 Komentář: Lk 24,13-35

Pán dokáže odhalovat smysl Písma tak, že hoří srdce. Pane, zůstávej se svou církví, aby podobně odpovídala hledajícím, kterých je v naší době tolik…

ČTVRTEK 08. 04. ČTVRTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM

Sk 3,11-26 Komentář: Lk 24,35-48

Příslib „vyzbrojení mocí z výsosti“ je onou plností a završením Kristova utrpení. Zjevuje se zde komunikace, společenství Trojice, kdy každá „osoba“ odkazuje v lásce na druhou.

PÁTEK 09. 04. PÁTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM 

Sk 4,13-21 Komentář: Jan 21,1-14

Setkání s Ježíšem toto ráno je plné překvapení. Noci, které následovaly po Poslední večeři, vyústily ve snídani na břehu jezera. Pane, kéž se s tebou probudím ze svých nejistot…

SOBOTA 10. 04. SOBOTA V OKTÁVU VELIKONOČNÍM

Sk 3,11-26 Komentář: Mk 16,9-15

Pokárání za nevěru vyústí v poslání. Poslání do celého světa a výzvu k hlásání všemu tvorstvu“. Při plnění tohoto Pánova odkazu se i moje víra prohloubí, posílí.

2. neděle velikonoční - Cyklus B 11. 04. 2021

Po celý týden se církev radovala ze skutečnosti vzkříšení, kterou nezastavil ani hněv vládců, Zlo či slabost učedníků. Ale je třeba nastoupit další část cesty, která vede k vládě Božího milosrdenství všude ve světě. Tato etapa se týká každého učedníka. Již nejde jen o seznámení se s Mistrem, ale o plné opření se o víru. (Tato neděle se nazývá nedělí Božího milosrdenství.)

1. ČTENÍ

Čtvrtá kapitola knihy Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích, které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před veleradou a statečně vyznají Krista… Tato kapitola končí shrnutím – textem, který dnes čteme. Zpráva je samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje problémy, ale obecný pohled na mladou církev žijící ze vzkříšení Pána je plný optimismu a radosti.

Sk 4,32-35

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

ŽALM 118

Podobně jako minulou neděli církev zpívá Žalm 118 jako chvalozpěv na moc Boží a jeho dílo, protože nejpřesněji ze všech žalmů vyjadřuje tajemství Kristovy smrti a vzkříšení.

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“

Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. – Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti.

Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ

Jan otevřel ve čtvrté kapitole téma vztahu ke spolubratrům uvnitř komunity. Zřejmě došlo k nějaké nevraživosti či věroučnému rozporu. V páté kapitole připojuje jako argument význam křtu. Narodit se z Boha není otázkou našeho úsilí, ale darem Boží moci působící skrze křest.

1 Jan 5,1-6

Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

EVANGELIUM

Teprve po příběhu o prázdném hrobu a vyprávění o Marii považující Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví samotným apoštolům. Jako by je potřeboval připravit. Každé slovo tohoto vyprávění je naplněno důležitým významem. A přeci, i když se zjevuje naplno, je tato událost spojena s vírou, jak ukazuje postava Tomáše.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Nevěřící Tomáš se často zmiňuje jako příklad nedostatečné víry. Ale jeho odmítání může mít více příčin. Například hněv na sebe sama, že nebyl před týdnem s ostatními nebo že nevzal Ježíšova slova vážně… Z textu není jasné, zda vložil svoji ruku do Kristových ran. Jde ale o velmi silný obraz. Možná jsme to my, kdo potřebujeme vložit svoji ruku do Kristových otevřených ran, aby se pohly ledy našeho života. Dnes i nás Ježíš zve: „…vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“


Comments