TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

  


TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

11. 12. 2017 - 17. 12. 2017

motto týdne:

Všechno je mi dáno od mého Otce.“

                                                                                   

PONDĚLÍ 11. 12. sv. Damasa I., papeže

Iz 35,1-10; Lk 5,17-26

Komentář: Iz 35,1-10

Jásot přírody kontrastuje s naším vztahem k ní. Často ji ničíme, aniž bychom si uvědomili, že i ona je pramenem poznání Jeho slávy! Z jejího souladu a harmonie můžeme mnoho vyčíst.

      

ÚTERÝ 12. 12. Panny Marie Guadalupské                                                                                              Iz 40,1-11; Mt 18,12-14                                     

Komentář: Iz 40,1-11                      

I já jsem vyzván, abych volal! Okolí mám beze strachu upozornit: můj Bůh je šetrný ke slabým, jako pastýř k březí ovečce.

      

STŘEDA 13. 12. památka sv. Lucie, panny a mučednice                                                 

Iz 40,25-31; Mt 11,28-30

Komentář: Iz 40,25-31

Ti, kdo doufají v Hospodina, získávají též jeho vlastnosti: nabývají sil, jak orli dostávají křídla, neumdlévají. Úkol i pro mě – vždyť jsem stvořený k Jeho obrazu!

      

ČTVRTEK 14. 12. památka sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve

Iz 41,13-20; Mt 11,11-15

Komentář: Iz 41,13-20

Příslib právě pro dnešní dobu: neboj se, červíčku, neboj se, ustrašený „starý světadíle“. S vírou, že nás Hospodin drží za ruku, můžeš i ty kráčet.             

      

PÁTEK 15. 12. sv. Valeriána, biskupa                               

Iz 48,17-19; Mt 11,16-19                                

Komentář: Iz 48,17-19

Toho, kdo se drží Pánovy cesty, potká štěstí jako „mořské vlny“. Krásné přirovnání. S Pánem nevstupuji do klidné, stojaté vody.    

SOBOTA 16. 12. sv. Adély, císařovny

Sir 48,1-4.9-11; Mt 17,10-13                                                             

Komentář: Mt 17,10-13                                                                                                                     Ježíš přibližuje učedníkům osud proroka Eliáše. Nepoznaného, mnohými nepřijatého. Sám náš Pán, na kterého čekáme, je dodnes mnohými odmítán… 

3. neděle adventní  –  cyklus B    17. 12. 2017                                                                                    Třetí adventní neděle nese název „gaudete“, radostná. Jako bychom již měli zahlédnout první úsvit přichá-zející záchrany. Tématem dnešní neděle může být prosba o radost plynoucí z víry v Boha, který neopouští svůj lid, ale zachraňuje.

 

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Tento text zřejmě vznikl až po návratu z Babylonského zajetí na konci 6. stol. př. Kr. V 59. kapitole vyznává Izrael svůj hřích, který je překážkou Boží pomoci. V 60. kapitole Hospodin ujišťuje svůj lid, že ho zachrání. A nyní vystupuje na scénu služebník, který vyhlašuje svobodu.

 

Iz 61,1-2a.10-11                                                                                                                   

Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

 

ŽALM Lk 1

Mariin chvalozpěv vyjadřuje víru i úžas. Zachraňující Boží milosrdenství trvá i dnes. Její proroctví se naplňuje právě o Vánocích.

Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí – má duše Hospodina – a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, – neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. – Od této chvíle mě budou blahoslavit – všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. – Jeho jméno je svaté – a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení – k těm, kdo se ho bojí. Hladové nasytil dobrými věcmi – a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, – pamatoval na své milosrdenství.

 

2. ČTENÍ

Svatý Pavel zakončuje zřejmě vůbec nejstarší list Nového zákona několika povzbuzeními, jako když se loučíme s dětmi a dáváme jim ještě poslední poučení. Zmínka o Kristově příchodu je svědectvím víry prvních křesťanů v druhý příchod Pána.

 

1 Sol 5,16-24                                                                                                                             

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

 

EVANGELIUM                                                                                                            

Úryvek je složen z části Janova prologu a úvodního textu o Janu Křtiteli, který potvrzuje očekávání, že se Mesiáš blíží. Odvolává se při tom na proroka Izaiáše (toto proroctví jsme četli minulou neděli).

 

JAN 1,6-8.19-28                                                                                                                              

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Me-siáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Tuto neděli máme před očima postavu Jana Křtitele. Na první pohled je to velmi drsný člověk, žijící poustevnickým stylem života. Ale nejde jen o jeho pokoru a plnou podřízenost úkolu, který přijal. Jde o vlastní zvěst, kterou přináší. Evangelista hned následující verš po úryvku, který jsme četli, říká: Druhého dne spatřil Ježíše… a řekl: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Bůh skrze postavu nepřehlédnutelného Jana připravuje lid na příchod záchrany. Bůh nezapomněl, neopustil, není plný hněvu a výčitek. Je připraven nás zachránit. Přes množství starostí běžného dne můžeme, smíme vidět radost z Boha, který na nás nezapomněl. Ví o nás a přichází, aby byl s námi.

 

Comments