TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

                                                         

 

20. neděle v mezidobí  - Cyklus C   18. 08. 2019                                                                 

Dnešní neděle jako by vnesla do poklidné prázdninové pohody pořádný neklid. Jak mohou lidé stejné víry zradit vlastního proroka? Jak může dojít v rodině k rozdělení? Nemusíme jen teoretizovat nad těžkými otázkami, ale budeme se především modlit za odvahu přimknout se k Bohu, ale také za jednotu uvnitř našich rodin.

 

1.ČTENÍ                                                                                                                           Jeruzalém je po dvacet let sužován Babyloňany. Vždy se ale z jejich nadvlády vysmekne. Proto přitáhne obrovská armáda krále Nabuchodonosora a rok obléhá Jeruzalém (587 př. Kr.). Jde o bytí a nebytí. Prorok Jeremiáš ví, že jediná záchrana je vzdát se, a veřejně to hlásá. To ale vládní úředníci nechtějí slyšet!

Jer 38,4-6.8-10                                                                                                   

Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh řekl: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.“

 

ŽALM 40                                                                                                               

Příběh prvního čtení pokračuje a Jeremiáše ze studny zachrání pohan Ebedmelech. Bůh se o svého proroka postaral

Odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!

 

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.

Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, – na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. – Mnozí to uvidí a nabudou úcty, – budou doufat v Hospodina.

Já jsem jen chudák a ubožák, – ale Pán se o mě stará. – Tys můj pomocník, můj zachránce: – neprodlévej, můj Bože!

 

2. ČTENÍ                                                                                                          

Akcent závěrečných kapitol listu Židům se zaměřuje na povzbuzení. Ježíš jako pravý velekněz stojí přímo před Otcem a přimlouvá se za nás, jak autor vysvětloval v několika předchozích kapitolách. To odstraňuje všechny překážky v cestě za Bohem.

Žid 12,1-4                                                                                                    

Bratři! Víra Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

EVANGELIUM           

Ježíš začal 12. kapitolu slovem o odvaze k následování, kritizoval ulpění na majetku a připojil výzvu k bdělosti. Jeho posláním není uhladit stávající poměry, ale přináší něco radikálně nového, co i v jediné rodině někdo přijme a jiný nikoli.

Lk 12,49-53

Ježíš řekl svým učedníkům:

„Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

 

K ZAMYŠLENÍ                   

Ježíšovo slovo v Lk 12,49-53 je nečekaně tvrdé. Proč říká takto drsná slova? Nepřehlédněme úvod do této perikopy. Pán mluví o ohni a křtu, které se mají na něm naplnit. Jde o vášeň, zapálení se pro Boží věc. Spása je ve skutečnosti cíl celého stvoření. Vše, co Bůh v dějinách učinil, směřuje k tomu, aby člověk mohl stanout před samotným Bohem. Hřích a selhání zakalily tyto skutečnosti. Proto se Ježíš nedočkavě těší, až toto pouto zla bude zlomeno a člověk bude moci svobodně předstoupit před Boha. Ale už v té chvíli ví, že bude řada lidí, kteří z opatrnosti, strachu, lhostejnosti či kvůli honbě za aktuálním prospěchem vůbec nepřijmou tak zásadní dar milosti.

Svatý Maxmilián Maria Kolbe   (občanským jménem Rajmund Kolbe;

7. leden 1894 – 14. srpen 1941) byl polský římskokatolický kněz, řádu minoritů, filosof, teolog, misionář a mučedník. Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci. Založil klášter Niepokalanów, v němž vydával katolické časopisy (zejména Rytíř Neposkvrněné, Malý deník a Serafínská pochodeň), jakož i další tiskoviny. Podle polského vzoru chtěl založit podobné Niepokalanowy po celém světě. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné. V roce 1941 byl Kolbe zatčen a poslán do koncentračního tábora. Skončil v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Auschwitz I), kde zemřel v hladové komoře, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, Franciszka Gajowniczka.

Dne 17. října 1971 papež Pavel VI. osobně blahořečil Mučedníka z Osvětimi za účasti desetitisíců věřících z celého světa. A dne 10. října 1982 Svatý otec Jan Pavel II. slavnostně prohlásil o. Maxmiliana Maria  Kolbeho za svatého.

Obou událostí se osobně účastnil zachráněný Franciszek Gajowniczek.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

19. 08. 2019 - 25. 08. 2019

motto týdne:

 On vedl svůj národ na poušti.“

      

PONDĚLÍ 19. 08. sv. Jana Eudese, kněze   

Sd 2,11-19 Komentář: Mt 19,16-22

U málo lidí je touha následovat Pána tak veliká, aby se zřekli pro ně nejcennějšího. Ale velký majetek může sám od sebe vést k zármutku!       

ÚTERÝ 20. 08. památka sv. Bernarda, opata a učitele církve                                                          Sd 6,11-24a Komentář: Mt 19,23-30                                       

Bohatý, který lpí na svém majetku, do Jeho království neprojde. Nejprve musí náklad složit a protáhnout se. Možná jako velbloud v uzoučké brance…

STŘEDA 21. 08. památka sv. Pia X., papeže                                                                            

Sd 9,6-15  Komentář: Mt 20,1-16

Bůh chce štěstí pro všechny a nezávisle na výkonu! To může působit úlevně ve společnosti, která staví vše jen na ekonomickém růstu a na výkonu jednotlivce.

ČTVRTEK 22. 08. památka Panny Marie Královny                                                                          Sd 11,29-39a Komentář: Mt 22,1-14

Ano, je nám sympatická otevřenost, přijetí i těch na okraji. Ale oni i já se musíme přizpůsobit „svatebním šatem“ a přijmout Otcovu vůli.

PÁTEK 23. 08. sv. Růženy z Limy                                                                                                  Rt 1,1.3-6.14b-16.22 Komentář: Mt 22,34-40

Pádná odpověď i pro mě, když chci svými problémy uvést své svědomí do úzkých: milovat Jej celým srdcem a druhé jako sám sebe. Ne míň, ale ani ne víc.                                                             

SOBOTA 24. 08. svátek sv. Bartoloměje, apoštola                               

Zj 21,9b-14 Komentář: Jan 1,45-5                                                                                         Mohu si položit otázku, zda dokážu někomu přiblížit Ježíše… Najdu někoho poctivého, „ve kterém není lsti“ a zkusím jej – třeba v modlitbě – Pánu představit?

 

21. neděle v mezidobí  - Cyklus C   25. 08. 2019                                                                 

Jistota, slovo, které mnozí hledáme, abychom našli pokojný život. Jistota bydlení, příjmů, zajištění... Lze mít jistotu v otázce spásy? Jak jisté je, že jednou přijdeme do Boží blízkosti, tedy do nebe? Koho přesně se spása týká? Anebo snad jde jen o teorii, ale ve skutečnosti se do nebe téměř nikdo nedostane? Otázky dnešní neděle jsou závažné. Budeme nejen uvažovat o odpovědi, ale také se modlit za dar spásy pro nás a pro naše blízké. 

1.ČTENÍ                                                                                                                                         Závěr knihy proroka Izaiáše (6. stol. př. Kr.) je zaslíbením Hospodinovy spásy nejen pro Izrael, ale pro všechny národy! To je do té doby v Izraeli nezvyklé téma! Předchází mu však trest pro všechny, kteří jednají nečistě. Náš text na tuto výtku přímo navazuje.

Iz 66,18-21                                                                                                  

Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity“ – praví Hospodin.

 

ŽALM 117                                                                                                                

Nejkratší žalm patří mezi centrální texty knihy žalmů. Oslovení

„všichni lidé“ označuje také nás. Zareagujeme na vyřčenou výzvu?

Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

 

Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství

– a Hospodinova věrnost trvá navěky.

 

2. ČTENÍ                                                                                                          

List v první části vysvětluje význam Ježíšova kněžství a ve druhé (od 11. kapitoly) se zřejmě obrací na ty, kteří nějak rezignují na víru. Z kontextu listu je zřejmé, jak moc autorovi leží na srdci posluchači a jak je burcuje, aby jim víra nezevšedněla.

Žid 12,5-7.11-13                                                                                                   

Bratři! Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: „Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.“ V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil. 

EVANGELIUM           

Od verše 9,51 sledujeme Ježíše na poslední cestě do Jeruzaléma, kde ho čekají události Velikonoc. Pán v našem textu neodpoví na otázku přímo, ale motivuje posluchače k jednání. Čtenář se snadno zastaví u prvních slov úryvku, je však důležité zaslechnout důraz na závěrečná slova o záchraně pohanů.

 

Lk 13,22-30

Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‘Pane, otevři nám!’, odpoví vám: ‘Neznám vás, odkud jste.’ Tu začnete říkat: ‘Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!’ Ale on vám odpoví: ‘Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!’ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“ 

K ZAMYŠLENÍ                   

Samozřejmost nás v mnoha situacích života provází a mnohdy je to dobře, když nemusíme denně řešit např. starosti s jízdou do práce. Jak moc je ale samozřejmé, že budeme spaseni? Jistě, jde o otázku vzdálenou, když máme před sebou mnoho šťastných let života. Ovšem právě tyto „šťastné roky“ jsou časem, který určuje vstup do království. Ježíš na otázku: „Je málo těch, kdo budou spaseni?“ 

sv. Bartoloměj Bartholom, Apostolus

Narodil se v Káni Galilejské a Ježíšem byl označen jako pravý a bezelstný Izraelita. Stal se apoštolem a po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech. Posledním byla Arménie, kde mu byla z těla stažena kůže, načež byl popraven

Patron: sedláků, krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, vazačů knih, řezníků, horníků, pekařů, obuvníků, obchodníků s olejem, sýrem a solí; Maastrichtu, Frankfurtu i Plzně; vzýván proti kožním a nervovým chorobám

Comments