TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

29. neděle v mezidobí – cyklus A  22. 10. 2017                                                                    

Poslední neděle v liturgickém roce mají společné téma blížícího se konce věků (eschatologie). Můžeme si položit otázku, jak jsme připraveni na příchod Pána. Evangelium předloží zdánlivě téma ekonomické, ale nenechme se mýlit, jde o velmi zásadní otázku víry: Komu v životě sloužíme, komu patří náš život? Dnešní neděli se také církev modlí za misie, k tomu lze využít i zvláštních čtení.

1. ČTENÍ                                                                                                                              

Otevíráme Deuteroizaiáše, tedy text vzniklý v Babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), kdy je Izrael, stejně jako Jeruzalém, zcela vypleněn. Prorok předpovídá znovuvybudování města i chrámu. Bůh k tomu použije pohanského perského vládce Kýra (557–529 př. Kr.)! Jemu jsou přiřčeny tituly, které později budou vztaženy k mesiáši: pastýř, vyvolený…

 

Iz 45,1.4-6                                                                                                                 

Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi: „Vzal jsem ho za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena. Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal. Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepásal jsem tě,

i když jsi mě neznal, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.“

ŽALM 96

Žít v prostředí pohanů neznamená vždy nepřátelské odmítání Pána. Žalm vyzývá pohany ke chvále Boha. Zkusme se připojit ke chvále národů a s nimi děkovat za svoji záchranu.

Odpověď: Vzdejte Hospodinu slávu a moc.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech! Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, – je třeba se ho bát více nežli všech bohů. – Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, – Hospodin však stvořil nebe. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. – Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, – národy řídí podle práva. 

2. ČTENÍ 

List Soluňanům (též zvaný Tesalonickým) je nejstarší křesťanský dokument, snad z roku 51 po Kr. Svatý Pavel v něm oslovuje církev, která prošla pronásledováním ze strany Židů i pohanů.

1 Sol 1,1-5b                                                                                                                               

Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj! Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

 

EVANGELIUM                                                                                                            

Krátce před Ježíšovou smrtí o Velikonocích ho farizeové ostře napadají, ale ani on je nijak nešetří. Placení daně Římu bylo chápáno jako poručnictví okupaci, nesouhlas by znamenal vzpouru. Ježíš obrátí hovor zcela jinam. Žádný Izraelita plnící Tóru (Zákon), nesměl mít u sebe žádné zpodobení člověka či zvířete. Byl to symbol modloslužby. A farizeové, pečliví v plnění Tóry, ho u sebe nosí? 

Mt 22,15-21                                                                                                                                           Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

V textech 21.–25. kapitoly Matoušova evangelia jde o všechno. Farizeové a znalci zákona nepřijímají Ježíšovo poselství, neuvěřili. Ale již nezbývá žádný čas na vysvětlování. Ježíš tedy velmi ostře usvědčuje tyto „vzorné“ věřící, kteří jím pohrdají a napadají ho, jako by byl falešný prorok, z jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté před Bohem. A právě tito lidé ukazují před zástupem, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Proto si Ježíš vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní kapsy. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

23. 10. 2017 - 29. 10. 2017

motto týdne:

„ Pán zničí smrt navždy.“

                                                                      

     

PONDĚLÍ 23. 10. sv.Jana Kapistránského, kněze     

Řím 4,20-25; Lk 12,13-21 

Komentář: Lk 12,13-21

Není celá naše západní civilizace postavena na spekulaci s majetkem? Chamtivost

a shromažďování je i dnes nebezpečné pro vztah k Bohu i k druhým.      

ÚTERÝ 24. 10. sv. Antonína Marie Klareta, biskupa 

Řím 5,12.15b.17-19.20b-21; Lk 12,35-38                                      

Komentář: Lk 12,35-38                                

Nepříčí se mi v mém aktivismu představa Boha, který „obchází a slouží“? Asi bych měl své představy o Něm zkorigovat. Moje služba se tím také změní…

STŘEDA 25. 10. sv. Kryšpína a Krispiniána, mučedníků                                                                     

Řím 6,12-18; Lk 12,39-48 

Komentář: Lk 12,39-48

Když si uvědomím, co vše od Pána mám, musí to vést k povzbuzení ve službě. Rozhodně ne pro strach z ran holí, ale právě kvůli tomu, co vše mi ON dává!

 

ČTVRTEK 26. 10. blah. Celiny Chludzińske – Borzęcke, vdové       

Řím 6,19-23; Lk 12,49-53

Komentář: Lk 12,49-53

Oheň, rozdělení. Různost a neporozumění mezi lidmi – ovšem právě jen kvůli postojům k Ježíšovi – jsou zde jím samým ospravedlněné. K Ježíšovu následování nepatří „pohoda“ za každou cenu.       

PÁTEK 27. 10. sv. Evarista, papeže

Řím 7,18-25a; Lk 12,54-59                                

Komentář: Lk 12,54-59

Ježíšova výtka: „jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu“ bude určena i mně, pokud se nezměním a ustrnu ve svém zakonzervovaném pojetí víry. Náš Pán i zde nabádá

k pochopení procesu dějinnosti a inkulturace evangelia.     

SOBOTA 28. 10. svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů

Ef 2,19-22; Lk 6,12-19                         

Komentář: Lk 6,12-19                                                                                                  

Ježíš si vyvolil svých dvanáct po noci, kterou strávil v modlitbě. Dokážu s ním bdít

a modlit se za nástupce apoštolů, ustanovené i v mé vlasti? 

30. neděle v mezidobí – cyklus A   29. 10. 2017                                                                                       Tuto neděli se na mnoha místech slaví výročí posvěcení kostela. Liturgické texty třicáté neděle zaměří pozornost na podstatné otázky víry. Co je jádrem křesťanské praxe, tedy, jak má jednat člověk, který uvěřil a přijal víru?

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Uvedené pokyny zaznívají jen dvě kapitoly po představení Desatera. Jsou konkretizací přikázání druhé desky o vztahu k bližním. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace pro takové jednání: „…sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“. 

Ex 22,20-26                                                                                                                  

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

 

ŽALM 18

Zpěv o Zachránci je vyznáním a modlitbou každého, kdo zakusil Boží jednání.

Je ale také prosbou, aby takto Bůh jednal i dnes. 

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo! 

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen. Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému. 

2. ČTENÍ

Vůbec první Pavlův list je povzbuzením pronásledované církve. Text lze chápat jako součást uvedení do dopisu či dokonce jako součást úvodního pozdravu. Poslední věta textu je možná vůbec prvním shrnutím Pavlova vyznání víry, jehož středem je Ježíš. 

1 Sol 1,5c-10                                                                                                                           

Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

EVANGELIUM                                                                                                            

Jsme blízko Velikonoc. Farizeové dorážejí na Ježíše. Přesto je Ježíšova odpověď odborným vyjádřením teologa neuhýbajícího od klasické židovské tradice výkladu Písma. Pán zde originálně spojil příkazy, takže skvěle vystihne podstatu Tóry. 

Mt 22,34-40                                                                                                                              

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Otázka znalce Zákona (Tóry - hebrejsky תורה‎‎) na nejdůležitější z přikázání předpokládá odbornou diskusi. Lze snadno odpovědět? Představme si, co bychom my odpověděli dnes, když náš zákoník obsahuje desetitisíce předpisů, které mnohanásobně překračují počet předpisů Tóry. Ale ani tehdy nebylo jednoznačné, který předpis má přednost a který lze plnit až druhotně. Proto bylo třeba, podobně jako dnes, znalců – právníků. Ježíš se ale vyhne zdlouhavé diskusi nad jednotlivými příkazy a zákazy. Vidí s nadhledem podstatné. I ve víře je třeba rozlišovat detaily od podstatného. Protože lpění na maličkostech může zcela zatemnit smysl naší víry a její praxe! Nejde tu o nic méně než o Boha a možnost spojit s ním svůj život. Dnes jistě již známe Kristovu odpověď a snadno tak automaticky přeskočíme obsah slov s tím, že to přeci známe.„Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem,“ je první a největší příkaz. Je pravda, že tato slova se pro nás stala první příčkou na žebříčku hodnot?

 

 

Comments