TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


20. neděle v mezidobí – cyklus B  19. 08. 2017                                                               Napadlo nás někdy zastavit se nad rituály, které běžně doma či v práci děláme a ptát se, proč je konáme? Jistě, často je to jasné, ale některé svůj původní význam ztratily, a přesto je konáme. Po několik nedělí se zabýváme důležitým textem Janova evangelia vztahujícím se k eucharistii. Nepřistupujeme k ní jen mechanicky? Co vlastně znamená? Všimněme si dnes míst, kde budeme číst o pokrmu, nasycení či hladovění

1.ČTENÍ                                                                                                                                 Kniha Přísloví vznikla jako soubor jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale najdeme zde i ucelenější části: Devátá kapitola je podobenství o moudrosti a hlouposti, které jsou symbolizovány dvěma ženami. Obě něco předkládají, ale jejich nabídka nese odlišné ovoce. 

Př 9,1-6                                                                                                                 

Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte! 

ŽALM 34

Pokračujeme z minulé neděle citací 34. žalmu. Šťastný život není zcela totožný

s velkým bohatstvím, uznáním či mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému štěstí.

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála.

– V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj! 

2. ČTENÍ              

Již v minulých nedělích jsme připomněli, že autor nejprve mluvil o životě ve společenství a na to navázal poučením, co patří a nepatří do života společenství. V těchto jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě. 

Ef 5,15-20                                                                                                                              

Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

EVANGELIUM                                                                                                            

Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou Bůh dal Izraeli na poušti. Nyní ale Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné, aby jedl lidské maso. A Ježíš jde ještě dál. Účast na „hostině jeho těla“ je účastí na společenství s Bohem.

Jan 6,51-58                                                                                                                          Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Jíst něčí tělo? To je děsivá představa. Jíst ovšem znamená, že díky pokrmu se my sami stáváme života schopnými. Možná by nám pomohlo srovnání s mateřským kojením, kdy se dítě sytí z těla matky. Bez její pomoci by nepřežilo. V eucharistii se setkáváme s Kristem, který se za nás zcela vydal – zemřel. To je obraz oběti, která byla obětována místo obětníka! Oběti podle Písma se účastnili ti, kdo jedli maso z ní připravené jako pokrm. Ježíš využil starozákonní představy, aby nabídl zcela nový způsob osobního setkání s darujícím se Bohem. On se vydává nám a my se sytíme jeho obětí. A tak máme život!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

20. 08. 2018 - 26. 08. 2018

motto týdne:

„ Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

                                                                      

     

PONDĚLÍ 20. 08. památka sv. Bernarda, opata a učitele církve  

Ez 24,15-24; Mt 19,16-22

Komentář: Ez 24,15-24

Ztráta milované osoby předchází bolesti ještě větší. Osobní tragédii následuje znesvěcení a nářek. Sounáležitost se společenstvím je v osobním utrpení jednotlivce krásně vyjádřená.

      

ÚTERÝ 21. 08. památka sv. Pia X., papeže

Ez 28,1-10; Mt 19,23-30                                    

Komentář: Ez 28,1-10                              

V minulém století máme mnoho důkazů pravdivosti tohoto varování. Vždy špatně dopadne, když se lidé pyšně prohlásí Bohem! Platí to ovšem i pro mě a v maličkostech…

      

STŘEDA 22. 08. památka Panny Marie Královny                                                            

Ez 34,1-11; Mt 20,1-16

Komentář: Ez 34,1-11

Pastýř, který nesleduje plochu pastviny, ale vlastní seberealizaci, se nesmí divit, že mu Pán stádo odejme. Jsem ochoten vidět znamení doby a vejít na nové, čerstvé pastviny?

      

ČTVRTEK 23. 08. sv. Růženy z Limy        

Ez 36,23-28; Mt 22,1-14

Komentář: Ez 36,23-28

Pán sám projeví svou moc! S naším kamenným srdcem to již není možné. Neohrožuje mé svědectví ztráta lidskosti?

     

PÁTEK 24. 08. svátek sv. Bartoloměje, apoštola

Zj 21,9b-14; Jan 1,45-51                              

Komentář: Jan 1,45-51

Dokážeme my někomu přiblížit Ježíše? Dokážeme k Jeho církvi přivést někoho poctivého, „ve kterém není lsti“?

     

SOBOTA 25. 08. sv. Ludvíka, sv. Josefa Kalasanského, kněze

Ez 43,1-7a; Mt 23,1-12

Komentář: Ez 43,1-7a                                                                                               

Příslib Jeho přítomnosti se naplňuje v církvi. Jeho velebnost vchází branou, která je pro Něj otevřená, třebas je město poněkud opevněné

21. neděle v mezidobí – cyklus B    26. 08. 2018                                                                                  S Bohem je to těžké. Často bychom chtěli znát přesné vysvětlení, proč jsou věci tak či onak, ale Bůh nám ho nesděluje. Co ve svých důsledcích znamená uvěřit? Během prázdninových nedělí jsme četli eucharistickou řeč z Janova evangelia. Budeme číst poslední část. Opustí učedníci svého mistra, když nerozumí?           

1.ČTENÍ                                                                                                                                                    Kniha Jozue líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Tato kniha nepopisuje přesné historické události, vznikla mnohem později. Slavnostním jazykem nabízí teologický výklad skutečností. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy s Bohem: Jozue dá Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu.                                                                                                  Joz 24,1-2a.15-17.18b                                                                                                                     Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás            a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“                                                                                                                                                                         ŽALM 34                                                                                                                                         Tento žalm nás po tři týdny provází. Je v něm živý příběh víry související s dramatem eucharistie.          Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.                                                                      Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. Spravedlivý mívá mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena. Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.                                            2. ČTENÍ                                                                                                                                           Čtení patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu podle evangelia. Obsahuje prvky dobového pohledu na manželství. Ovšem důležitější je odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Obě strany mají svá úskalí a své úkoly. Nepřehlédněme významné srovnání manželství a církve!

 

Ef 5,21-32

Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. 

EVANGELIUM                                                                                                            

Vyvrcholení! Tak lze nazvat závěrečné verše 6. kapitoly. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy (vlastní oběť), ale naznačil, jak se stát účastnými této oběti, totiž přijetím jeho těla a krve. Pít krev je výslovně zakázáno, stejně jako jíst lidské maso! Není divu, že Izraelité jsou zděšeni. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“

Jan 6,60-69                                                                                                                           

Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Ježíš učedníky postavil před hotovou věc. S jeho tělem a krví se to má tak, že budou pokrmem a nápojem. Ani se učedníků nezeptal… Jak by ale mohli posoudit Boží záměr, když ještě nezažili Velikonoce? Podobně ani my často neznáme, jak se události budou vyvíjet, a přeci Bohu vyčítáme. Je jasné, že jsou situace úsměvné a okamžiky skutečně dramatické. My ovšem nedokážeme domyslet dosah událostí a často je vidíme pouze svýma očima. Bůh ale jedná s láskou. Ví, proč a jak mají věci být. Má šanci získat naši důvěru?

 

 ,

 

Comments