TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


11. neděle v mezidobí – cyklus B   17. 06. 2018                                                                               

Dnešní neděle by mohla nést nadpis: O slabém člověku a velikosti Boží. Nebudeme ale rozjímat o hříchu člověka. Budeme se naopak rozhlížet dějinami Izraele, církve a nakonec třeba i vlastní historií, abychom spatřili mnoho okamžiků, které dosvědčují naši slabost a ubohost. Jak si s touto realitou poradit?

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Ezechiel působí v začátku 6. stol. př. Kr. Izrael byl dobyt babylonským králem, mnoho lidí, včetně proroka, bylo odvedeno do zajetí. Nově dosazená vláda v Izraeli (král Sidkijáš) hledala tajné spojenectví s Egyptem, což skončilo o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše. I z toho mála, co zbude, může vzejít! 

Ez 17,22-24                                                                                                                  

Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“

 

ŽALM 92

Navazujeme na tematiku stromu, růstu, přírody. Toto přirovnání prolíná Starým zákonem na mnoha místech. I my můžeme využít této symboliky a za obraznou řečí vidět ty, kteří žijí podle Božího zákona.

Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel se musí hájit: jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten je za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také z hlediska obsahu víry důležité zmínky o Božím soudu.

2 Kor 5,6-10                                                                                                                      

Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného. 

EVANGELIUM                                                                                                            

Podobenství mají pomoci porozumět světu víry, jde o obraznou řeč a nelze je vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk, ani semeno, ale „je to s ním podobně, jako když…“. Tato přirovnání však jasně ukazují jedním směrem: nenechme se vylekat tím, že jsme příliš malí, že naše síly jsou chabé, že mezi námi nejsou ti nejlepší ze světa… Boží království má jiná pravidla! 

Mk 4,26-34                                                                                                                         

Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                                Nejednou můžeme propadnout pocitu, že v dnešní době se evangelium nemůže rozšířit. Nicméně mnohem důležitější je pohled upřený na Boha. On je hlavní silou evangelia, nikoli lidská obratnost. Bůh nás ujišťuje, abychom se nebáli opřít se o víru, i když se jeví jako malá. A platí to také o nás samotných. Odevzdat svůj život víře, jakkoli se zdá drobná ve srovnání s ostatními úkoly, přinese našemu životu velký užitek.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

18. 06. 2018 - 24. 06. 2018

motto týdne:

„ Vyjdi ven a postav se před Bohem.“

                                                                      

     

PONDĚLÍ 18. 06. sv. Alžběty, panny, abatyše a mystičky OSB   

1 Král 21,1-16; Mt 5,38-42

Komentář: Mt 5,38-42

Nastavení „druhé tváře“ neznamená nechat se otloukat. Spíš nastavit špatnosti zrcadlo a tak ji usvědčit! Ano, a udělat tím vždy „něco navíc“.

      

ÚTERÝ 19. 06. sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa 

1 Král 21,17-29; Mt 5,43-48                                     

Komentář: Mt 5,43-48                                

Církev vítězí nad svými nepřáteli právě tím, že se za ně modlí. Dnes mě Pán znovu zve k dokonalosti – chce opravdu, abych byl Jeho obrazem.

      

STŘEDA 20. 06. blah. Markéty Ebner, řeholnice, mystičky OP                                                                 2 Král 2,1.6-14; Mt 6,1-6.16-18

Komentář: Mt 6,1-6.16-18

Můj vztah k Bohu je maximálně intimní a důvěrný. Právě ve skrytosti se mohu připravit na společné slavení s celou církví! Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.

      

ČTVRTEK 21. 06. památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka      

Sir 48,1-15 (řec. 1-14); Mt 6,7-15

Komentář: Mt 6,7-15

Vezmu Pána za slovo: kéž nás v našich pokušeních neopouští! Zamyšlení nad tolikrát již vyřčenými prosbami mě má přivést k hlubšímu pohledu na modlitbu Páně.

     

PÁTEK 22. 06. sv. Pavlína Nolánského, biskupa

2 Král 11,1-4.9-18.20; Mt 6,19-23                               

Komentář: Mt 6,19-23

Čistý, jednoduchý pohled je výzvou společnosti, která tolik věcí zastírá, komplikuje a snaží se, aby pravda nevyšla najevo. I zde může Ježíšův pohled uzdravovat!

     

SOBOTA 23. 06. sv. Josefa Cafasso, kněze

2 Kron 24,17-25; Mt 6,24-34

Komentář: Mt 6,24-34                                                                                                 

Kdybych se opravdu řídil těmito slovy, Ježíšův klid a pokoj by mě udělal tolik šťastným a vyzařovaly by ze mě do okolí… 

Slavnost Narození sv. Jana Křtitele – cyklus B   24. 06. 2018                                                                  Události, které si církev připomíná slavností Narození Jana Křtitele, nejsou pouze připomínkou historie, ale hrají významnou roli v Ježíšově příběhu. Jan předznamenává Kristovo narození a ohlašuje jeho příchod. Jan Křtitel představuje konec Starého zákona a začátek příběhu evangelia.

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Tato část Izaiášova proroctví patří do období trvajícího vyhnanství v Babylonii. Izraelité jsou zdrceni dlouhou porobou, ztratili naději. Čtyřicátá devátá kapitola zahajuje úsek věnovaný povolání „Služebníka Hospodinova“ – tajemné postavy zachránce (Iz 49 – 55).

Iz 49,1-6                                                                                                                

Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

 

ŽALM 139

Hospodin nás každého zná. A zná i toho, kterého povolal ke službě proroka. Opřeme se s důvěrou o tuto Boží moudrost. 

Odpověď: Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.       

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, – ty víš, když sedám i když vstávám. – Poznáváš mé myšlenky již zdálky; – ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, – všímáš si všech mých cest. Tys přece stvořil mé ledví, – utkal jsi mě v lůně mé matky. – Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, – úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši, – má podstata ti nezůstala utajena, – když jsem byl tvořen v skrytu, – spřádán v hlubinách země. 

2. ČTENÍ

Svatý Pavel při své první misijní cestě přišel do Pisidské Antiochie (dnešní Turecko). Tam vstoupil do synagogy a hlásal evangelium. V rámci této řeči se také zmiňuje o Janu Křtiteli. 

Sk 13,22-26                                                                                                                         

Pavel řekl: „Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.’ Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.’ Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.“ 

EVANGELIUM                                                                                                            

Narození Jana Křtitele provází zjevný Boží zásah. Manželé Zachariáš a Alžběta jsou již pokročilého věku a nemají děti. Dostávají milost početí a narození vytouženého dítěte. Zachariáš však při svém zážitku v chrámě, kdy se dozvěděl o milosti početí vytouženého dítěte, oněměl. Nyní se Boží zaslíbení naplňují. 

Lk 1,57-66.80                                                                                                                            

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem. 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Dnešní slavnost je nejen oslavou jedince, který sehrál v dějinách spásy zajímavou roli. Nepřipomínáme si ani tolik jednoho člověka, jako spíše vidíme celek dějin spásy, tedy událostí, které znamenají i naši záchranu. Bůh v nich využívá různé lidi a různé prostředky, aby na konci mohl každý člověk spatřit Boží slávu. Z tohoto pohledu jsou Janovy příběhy také součástí našeho, mého života. Lze říci, že s početím Jana se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista. Slavnost se tak stává i určitým odkazem na Vánoce. 

Comments