TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


29. neděle v mezidobí – cyklus B  21. 10. 2018                                                                               Dnešní neděle je tradičně zaměřena na misie, za které se budeme modlit. Texty liturgických čtení přebíráme z liturgického mezidobí. Nejen v politice, ale i mnoha dalších situacích života narážíme na potřebu některých lidí ovládat druhé, ať silou či psychicky. V textech Písma se zastavíme nad otázkou: Co je to pokušení „zneužít moc“?

 

1.ČTENÍ                                                                                                                                               Dnešní text je část tzv. čtvrté písně o trpícím Služebníku. Liturgie přebírá jen ty verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem) ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.

 

Iz 53,10-11                                                                                                             

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

 

ŽALM 33

Bůh jedná někdy podivuhodným způsobem jak v Písmu či dějinách, tak i v našich vlastních životech. Můžeme se připojit k žalmistovu obdivu Božích cest, které vedou k naší záchraně.

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

 

2. ČTENÍ          

Čteme jeden z klíčových textů Nového zákona. Autor listu vysvětluje Ježíšovo velekněžství. Podle Starého zákona jen velekněz mohl vstoupit v chrámě do velesvatyně před Boha a prosit za lid. Ježíš je velekněz, který vstoupil do jiného chrámu – do samého nebe, aby se za nás přimlouval. Jeho kněžství je podstatně jiné, než měli starozákonní levité. A díky němu můžeme vstoupit i my! 

Žid 4,14-16                                                                                                                      

Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. 

EVANGELIUM                                                                                                            

Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci to však zatím stále nechápou, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Kristu nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování.

 

Mk 10,35-45                                                                                                                                               K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“

Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Jedno z velkých pokušení vedle pýchy, požitku a závislosti na bohatství je pokušení moci. Být tím, kdo ovládá jiné, rozhoduje o dějinách, určuje běh světa. Tato nemoc je snadno vidět na politicích, ale i čelních představitelích businessu, možná někdy i církve. U obyčejných lidí nemusí být hned zjevná. Přesto hraje velkou roli. Mít moc nad blízkými, podřízenými, ovládat v rodině… Je třeba vědět, že jde o nemoc, závislost, která spoutá, zaslepí a ochromí. Nejde o šťastné lidi! Ježíš proto stanovuje pro křesťany nové pravidlo pro ty, kdo řídí nebo vládnou: být služebníkem. Nenechat se obsluhovat, ale sloužit. Jak to udělat v praxi?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

22. 10. 2018 - 28. 10. 2018

motto týdne:

„ Pokoj tomuto domu!“

 

        

PONDĚLÍ 22. 10. sv. Jana Pavla II., papeže      

Ef 2,1-10; Lk 12,13-21

Komentář: Lk 12,13-21

Sebejistota a „nepotřebnost“ Boha, případně i zabydlenost ve vztahu k Němu. Bohatství před Bohem je touha po jeho blízkosti a z ní vyvěrající ochota dělit se. Dělit se i o něj.      

ÚTERÝ 23. 10. sv. Jana Kapistránského, kněze                                                                                            Ef 2,12-22; Lk 12,35-38                                    

Komentář: Lk 12,35-38                                                  

Toužebné čekání a „vyhlížení“ Boha je zárukou, že nebudu zklamán. Až přijde čas, i On mě bude u svého stolu obsluhovat.      

STŘEDA 24. 10. sv. Antonína Marie Klareta, biskupa

Ef 3,2-12; Lk 12,39-48

Komentář: Lk 12,39-48

Program pro mé žité křesťanství: věrnost službě a zastupování Pána i když se zdá, že je daleko…

 

ČTVRTEK 25. 10. sv. Kryšpína a Krispiniána,  mučedníků                                                                           Ef 3,14-21 ; Lk 12,49-53

Komentář: Lk 12,49-53

Ježíš nás připravuje na to, že postoj n němu může způsobit rozdělení. Je třeba se nebát a připustit, že konflikt je možný. Ale chci se snažit, aby nebylo porušeno pravidlo lásky!

PÁTEK 26. 10. blah. Celiny Chludzińske – Borzęcke, vdové                                                                        Ef 4,1-6; Lk 12,54-59                         

Komentář: Lk 12,54-59    

Současné civilizaci, stavící na vysokém stupni vzdělanosti a technického rozvoje, chybí podstatné: rozeznání toho, co je správné. A kajícnost. Okamžitě nabízím ochotu ke smíření. Dokud je čas…

SOBOTA 27. 10. sv. Evarista, papeže                                                                                                                 Ef 4,7-16 ; Lk 13,1-9                  

Komentář: Lk 13,1-9                                                                                                          

Kolikrát už Pán osvědčil svoji trpělivost se mnou! Kéž se tato zkušenost promítne do mého vztahu k bližním. Chci být velkorysejší k druhým. 

30. neděle v mezidobí – cyklus B  28. 10. 2018                                                                                   Naše plány se nejednou nepodařilo naplnit. Někdy naší vinou, jindy chybou jiných lidí a někdy okolnostmi. S jakým plánem přicházíme za Ježíšem? Možná s vůbec žádným, možná s vizí vyslyšené prosby… Zkusme se ale ptát, jaký plán má pro náš život on! (Dnešní neděle je v některých kostelích slavena jako výročí posvěcení chrámu. Níže uvádíme texty 30. neděle v mezidobí.)

 

1.ČTENÍ                                                                                                                                                 Text spadá přibližně do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvedena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text. Příchod těhotných žen a žen v šestinedělí má dokládat, že jde o pokojný a bezpečný návrat.

 

Jer 31,7-9                                                                                                              

Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

 

ŽALM 126

Žalm navazuje na zaslíbení návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

 

2. ČTENÍ          

Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy. 

Žid 5,1-6                                                                                                                      

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

 

EVANGELIUM                                                                                                            

Tento text je velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – jakýsi výsledek, ke kterému by měl dojít každý, kdo se s Ježíšem setkal. Na slepci lze ukázat, co znamená „setkat se s Kristem“ Nejen být uzdraven, ale poté jako učedník následovat Pána a vstoupit s ním do Jeruzaléma, abychom naplno zakusili sílu Velikonoc.

 

Mk 10,46-52                                                                                                                                             K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Žebrák je někdo, kdo stojí na kraji společnosti, života, zájmu. Měl výsadu, směl žebrat. Bartimaios zde zastupuje nemalou skupinu, totiž úplně každého, komu není lhostejné, že kolem prochází Bůh. A Ježíš jeho nouzi vidí. Jde o vzorové setkání člověka s Bohem. Tento muž bez perspektivy dostává příležitost žít. Jeho Stvořitel ho oslovuje a mění jeho prázdnotu v naplněný život. Okolí Bartimaia zrazovalo, jen překáží, je navíc, ruší… Bůh vidí nouzi člověka, ale očekává náš zájem, odvahu chtít se Bohu přiblížit. A nejen to, je naší motivací pouhé vyřešení našeho problému, nebo jde o setkání s Bohem? Podstatná je poslední věta evangelia. Uzdravený žebrák neodchází za svými zájmy, ale jde za Kristem, doslova stoupá vstříc Jeruzalému (zde je i geografický výškový rozdíl 1000 m!). Kdo se ke Kristu nepřipojí, nepozná sílu přicházejících Velikonoc.

Františkův vzor mne musí motivovat k lásce a rozdávání. Každý den je určen k lásce a k rozdávání radosti. K františkánskému duchu patří i předsevzetí od včerejší památky Uta. Připomenu si ho        a k němu si budu pamatovat, že můj život se má vyznačovat radostí, stejně jako Františkův, i přes všechna trápení.

 ,

 

Comments