T
EXTY
K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
05.
04. 2021 - 11. 04. 2021
motto týdne:
„Dáváš
růst bylinám užitečným člověku.“
PONDĚLÍ 05. 04.
PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Sk
2,14.22b-33
Komentář: Mt
28,8-15
Ježíš
jde naproti ženám, plným „strachu i radosti“. Jde vstříc i
nám, když
se jej snažíme zvěstovat druhým.
ÚTERÝ 06. 04.
ÚTERÝ V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Sk
2,36-41 Komentář:
Jan
20,11-18
Pláč
Marie Magdaleny se mění v radost. Čím víc kdo s Ježíšem
prožívá úzkosti, tím
větší radost má z jeho oslavení. A rychle běží a svou radost
předává dál.
STŘEDA 07. 04.
STŘEDA
V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Sk
3,1-10
Komentář: Lk
24,13-35
Pán
dokáže odhalovat smysl Písma tak, že hoří srdce. Pane, zůstávej
se svou církví, aby podobně odpovídala hledajícím, kterých je
v naší době tolik…
ČTVRTEK 08. 04.
ČTVRTEK V OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Sk
3,11-26
Komentář:
Lk 24,35-48
Příslib
„vyzbrojení mocí z výsosti“ je onou plností a završením
Kristova utrpení. Zjevuje
se zde komunikace, společenství Trojice, kdy každá „osoba“ odkazuje
v lásce na druhou.
PÁTEK 09.
04. PÁTEK V OKTÁVU
VELIKONOČNÍM
Sk
4,13-21
Komentář: Jan
21,1-14
Setkání
s Ježíšem toto ráno je plné překvapení. Noci, které
následovaly po
Poslední večeři, vyústily ve snídani na břehu jezera. Pane, kéž
se s tebou probudím
ze svých nejistot…
SOBOTA
10. 04. SOBOTA V
OKTÁVU VELIKONOČNÍM
Sk
3,11-26 Komentář: Mk
16,9-15
Pokárání
za nevěru vyústí v poslání. Poslání do celého světa a výzvu
k hlásání „všemu
tvorstvu“. Při plnění tohoto Pánova odkazu se i moje víra
prohloubí, posílí.
2.
neděle velikonoční -
Cyklus B 11. 04. 2021
Po
celý týden se církev radovala ze skutečnosti vzkříšení,
kterou nezastavil ani
hněv vládců, Zlo či slabost učedníků. Ale je třeba nastoupit
další část cesty, která vede k vládě Božího milosrdenství
všude ve světě. Tato etapa se týká každého učedníka. Již
nejde jen o seznámení se s Mistrem, ale o plné opření se o víru. (Tato
neděle se nazývá nedělí Božího
milosrdenství.)
1. ČTENÍ
Čtvrtá
kapitola knihy Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích,
které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před
veleradou a statečně vyznají Krista… Tato
kapitola končí shrnutím – textem, který dnes čteme. Zpráva je
samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje
problémy, ale obecný pohled na mladou církev žijící ze
vzkříšení Pána je plný optimismu a radosti.
Sk
4,32-35
Obec
věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem
ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno
společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví
o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala
velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž
pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli
a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému,
jak kdo potřeboval.
ŽALM 118
Podobně
jako minulou neděli církev zpívá Žalm 118 jako chvalozpěv na
moc Boží a jeho dílo, protože nejpřesněji ze všech žalmů
vyjadřuje tajemství Kristovy smrti a
vzkříšení.
Odpověď:
Oslavujte Hospodina,
neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť
řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ –
Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá
navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho
milosrdenství trvá navěky.“
Hospodinova
pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. –
Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. –
Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti.
Kámen,
který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. –
Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v
našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, –
jásejme a radujme se z něho!
2. ČTENÍ
Jan
otevřel ve čtvrté kapitole téma vztahu ke spolubratrům uvnitř
komunity. Zřejmě
došlo k nějaké nevraživosti či věroučnému rozporu. V páté
kapitole připojuje jako argument význam křtu. Narodit se z Boha
není otázkou našeho úsilí, ale darem Boží moci působící
skrze křest.
1
Jan 5,1-6
Milovaní!
Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha;
každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život.
Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme
Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v
tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání
nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí
nad světem. A to je vítězství,
které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li
ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je
ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze
vodu a krev. A
to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.
EVANGELIUM
Teprve
po příběhu o prázdném hrobu a vyprávění o Marii považující
Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví samotným
apoštolům. Jako by je potřeboval připravit. Každé slovo tohoto
vyprávění je naplněno důležitým významem. A přeci, i když
se zjevuje naplno, je tato událost spojena s vírou, jak ukazuje
postava Tomáše.
Jan
20,19-31
Navečer
prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze
strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl:
„Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když
učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu
jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám
vás.“ Po
těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého!
Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte,
tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš,
jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš
přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po
hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou
ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za
týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš
přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj
vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož
sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého
boku; a
nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán
můj a Bůh můj!“ Ježíš
mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení,
kdo neviděli, a
přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě
mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto
však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn
Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
K ZAMYŠLENÍ
Nevěřící
Tomáš se často zmiňuje jako příklad nedostatečné víry. Ale
jeho odmítání může mít více příčin. Například hněv na
sebe sama, že nebyl před týdnem s ostatními nebo že nevzal
Ježíšova slova vážně… Z textu není jasné, zda vložil svoji
ruku do Kristových ran. Jde ale o velmi silný obraz. Možná jsme
to my, kdo potřebujeme vložit svoji ruku do Kristových otevřených
ran, aby se pohly ledy našeho života. Dnes i nás Ježíš zve:
„…vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící,
ale věřící.“