TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

                                                            

Nejsvětější Trojice  - Cyklus C   16. 06. 2019                                                                 

Velikonoční doba byla završena svatodušními svátky, ale nebylo dostatečně oslaveno tajemství vnitřního Božího života. Proto dnes zaměříme pohled nejen na události spojené s člověkem, ale na samotného Boha. Není třeba se bát složitého tématu. Jednoduše nahlédněme úchvatnou skutečnost, čím nebo jak Bůh žije. 

1.ČTENÍ                                                                                                                                         Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších. Ale v 8. a 9. kapitole zazní hymnus na moudrost, což zde není intelekt či chytráctví. Jde o umění žít v souladu s Bohem. Lze za tím slyšet náznaky popisu vlastností Ducha svatého. 

Př 8,22-311                                                                                                    

Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země.                      Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“

 

ŽALM 8                                                                                                               

Člověk je v mnoha ohledech velice limitován. Z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či poznáním. To je odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu.

Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi! 

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu k nohám všechno: Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.

 

2. ČTENÍ                                                                                                          

List Římanům pojednává o tom, jak lze získat ospravedlnění, které nám umožní stanout před Bohem. Ve 4. kapitole se připomíná, že Abrahám uvěřil a bylo mu to připočteno za spravedlnost. Zde svatý Pavel skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti a s jakými vazbami. 

Řím 5,1-5                                                                                                        

Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

EVANGELIUM           

Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Pán zde naznačil tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech novozákonních textů. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn či Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.

Jan 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí. 

K ZAMYŠLENÍ                   

„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“ Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

17. 06. 2019 - 23. 06. 2019

motto týdne:

 Býváme bezradní.“     

PONDĚLÍ 17. 06. sv. Hervause, poustevníka       

2 Kor 6,1-10 Komentář: Mt 5,38-42

Rozhodně se nezříkám povinnosti zasadit se o spravedlnost. Ale nemám reagovat na zlo stupňováním, ale odporovat zlu dobrem!      

ÚTERÝ 18. 06. sv. Alžběty, panny, abatyše a mystičky OSB                                                          Mt 5,43-48 Komentář: 2 Kor 8,1-9                                          

Kéž se dokážu s druhými dělit! Kéž mi to přináší radost. I v tom se stanu podobným samotnému Kristu.      

STŘEDA 19. 06. sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa                                                       Mt 6,1-6.16-18  Komentář: 2 Kor 9,6-11

Pavlova přímluva za chudou komunitu v Jeruzalémě je výzvou i k naší aktivitě. Nechci se ukolébat lhostejností. Uvědomuji si, že žiji v bohaté části světa?

 

ČTVRTEK 20. 06. slavnost Těla a krve Páně                                                                                  Gn 14,18-20; Lk 9,11b-17  Komentář: 1 Kor 11,23-26

Chci naplnit svůj život díkůčiněním za Pánovu přítomnost! Kéž se jeho přebývání mezi námi stane samozřejmým jako denní chléb.

PÁTEK 21. 06. památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka                                                                 Mt 6,19-23 Komentář: 2 Kor 11,18.21b-30

Při výčtu Pavlových strádání mohu vnímat jeho velikost. Kdekoli se církev podobně nasazuje, staví a upevňuje tím svou budoucnost.

                                                             

SOBOTA 22. 06. sv. Paulína Nolánského, biskupa                                   

Mt 6,24-34 Komentář: 2 Kor 12,1-10                                                                                    Mohu být vděčný, že žiji v době, kdy triumfální dějinná podoba církve odchází.

Boží síla se i dnes projevuje spíše v naší slabosti.

 

12. neděle v mezidobí  - Cyklus C   23. 06. 2019                                                                 

Po skončení velikonoční doby se nyní vracíme do mezidobí. Budeme pokračovat ve čtení Lukášova evangelia. A také navážeme čtením Listu Galaťanům. Téma dnešní neděle je zaměřené na osobní setkání Ježíše s každým z nás. Slavení mše svaté není jen zajímavá informace či podívaná, ale Ježíš oslovuje každého člověka velmi osobně. V některých kostelích se na tuto neděli překládá slavnost Těla a krve Páně. 

1.ČTENÍ                                                                                                                                         K Zachariášovu proroctví z konce 6. stol. př. Kr. byly připojeny escha-tologické výroky (i náš text). Ve 12. kapitole autor zaslibuje porážku pronárodů, ale Jeruzalém (též Judsko, dům Davidův) bude místem, které nepřemohou. Všimněme si pojmu „vylití Ducha“ a vazby na „probodeného“.

Zach 12,10-11                                                                                                   

Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

ŽALM 63                                                                                                                

Jak marné je stavět svůj život a svůj svět pouze na lidech!

Připojme se k strhující modlitbě žalmisty.

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože! 

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně

k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.

Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

 

2. ČTENÍ                                                                                                          

Svatý Pavel pokračuje v obsáhlém výkladu ospravedlnění, a tedy také dědictví Božích zaslíbení na základě víry a nikoli na základě skutků Zákona vztaženého pouze na Židy. V předchozím verši – 3,23 – říká: „Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které Zákon střežil…“ jako dozorce. 

Gal 3,26-29                                                                                                      

Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení. 

EVANGELIUM           

V synoptických evangeliích je jeden zlomový okamžik, který právě dnes připomínáme. Až dosud Ježíš mluvil převážně k zástupům, konal zázraky, poučoval. Ale nyní nejbližším otevírá oči pro ještě jiný význam svého příchodu na zem. To apoštolové dosud netušili…

Lk 9,18-24

Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“

Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“

Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“

Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“

On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona,

že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.

Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

 

K ZAMYŠLENÍ                   

V textu dnešního evangelia není těžké přehlédnout první část a zůstat jen u závěrečného odstavce o nesení kříže. Asi každý člověk si nese nějaké obtíže… Ale takový pohled je velmi zúžený! Ježíš nejprve potřebuje posluchačům vyvrátit lacinou představu, že držet se Boha znamená zajistit si pohodlný bezproblémový život. To rozhodně neplatí. Přijmout (doslova „obléci“) Krista znamená být jeho dítětem, patřit k Bohu a jeho království. Spolu s Pánem pak procházíme těžkými zkouškami, ale nemusíme při tom zradit dobro, lásku, pravdu či spravedlnost. Nezískáváme nadstandardní výhody pro pohodlný život, ale poklad Boží přízně. Bůh nám nabídl, že nám bude blízkým. Patříme k Bohu a jeho světu. Nejsme ztraceni v nepřehledném světě. S vědomím této skutečnosti a s Boží milostí nyní můžeme vzít obtíže svého života a zjistíme, že je lze nést, i když jsou těžké!

 

 

Comments