01. 06. 2019 - 07. 06. 2020
motto týdne:
„ Váš zármutek se obrátí v radost.“
PONDĚLÍ 01. 06. památka Panny Marie, Matky církve
Jan 19,25-34 Komentář: Gn 3,9-15.20
Narušení
vztahů, zničení přátelství mezi člověkem a Bohem. Ale dík souhlasu Panny Marie,
nové Evy, je vše napraveno. Kéž nás jako Matka shromažďuje a tmelí v jedno
společenství!
ÚTERÝ 02. 06. sv.
Marcelina a Petra, mučedníků 2 Petr 3,12-15A.17-18 Komentář: Mk 12,13-17
Ježíš se
nedal nachytat. Prohlédl jejich pokrytectví. Ve chvílích, kdy budu zkoušen, kéž
dá i mně výmluvnost – dar schopnosti odpovědět…
STŘEDA 03.
06. památka sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků 2
Tim 1,1-3.6-12 Komentář: Mk 12,18-27
Bůh přesahuje
podobně vykonstruované případy. Nevejde se do představ, které si
mnozí vytvořili. Pravou podobu Boha nám zvěstoval Ježíš!
ČTVRTEK 04. 06. svátek
Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze Gn 22, 9-18 Komentář: Mt
26,36-42
I naši kněží mají s Ježíšovou osamoceností své zkušenosti… Dokážu jim podat pomocnou ruku a povzbudit je, třeba jen slovem?
PÁTEK 05.
06. památka sv. Bonifáce, biskupa a
mučedníka 2 Tim 3,10-17 Komentář: Mk 12,35-37
Ježíšovu výkladu Starého zákona lidé rádi a ve velkém počtu naslouchali. Jeho otevřenost má být pro nás vzorem. Budu prosit za ty, kdo nám Boží
slovo v církvi přibližují.
SOBOTA
06. 06. sv. Norberta, biskupa, sv. Pavlíny, panny a mučednice 2 Tim 4,1-8 Komentář: Mk 12,38-44
Přísný soud pro ty, kdo zneužívají náboženství pro zvýšení svého
společenského postavení. Jaký kontrast s příspěvkem „chudé vdovy“, která dovede
dát víc, než ostatní!
Nejsvětější Trojice - Cyklus A
07. 06. 2020
Po skončení velikonoční doby v liturgii
připomínáme několik klíčových témat víry. Prvním z nich je tajemství
Nejsvětější Trojice. Jakkoli je pro nás vnitřní život Boží opravdu skrytý,
mnohé nám Ježíš odhalil, abychom mohli zakusit princip Božího života! Tak
stojíme s úžasem a radostí před Bohem a chválíme ho.
1. ČTENÍ
Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př.
Kr. Abrahámovi potomci rychle porušili smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel.
Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj. Tentokrát desky Zákona připravil sám. Bůh
přichází a uzavírá novou smlouvu. Zde máme zachyceno, jak Bůh sám sebe
prezentuje.
Ex
34,4b-6.8-9
Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak
mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v
oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom
Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a
milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi,
klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať
jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš
hřích a přijmi nás jako dědictví.“
ŽALM Dan 3,52-56
Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z
knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení.
Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.
Odpověď: Chvályhodný a svrchovaně velebený navěky
Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na
cherubech,
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.
2. ČTENÍ
Závěrečný
pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak
o sporech v Korintě, tak i o konci liturgické doby. Zařazen však je především
pro zmínku celé Nejsvětější Trojice v závěrečném pozdravu. Tento text dnes
užíváme v liturgii mše jako jeden z úvodních pozdravů.
2 Kor 13,11-13
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní
napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s
vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují
vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství
svatého Ducha s vámi se všemi!
EVANGELIUM
Rozhovor Ježíše s Nikodémem
patří ke katechezím objasňujícím význam křtu. Objevuje se tu typické janovské
vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává
text dramatický náboj. Naše perikopa obsahuje asi nejslavnější větu Nového
zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.
Jan 3,16-18
Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal
svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život
věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět
byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je
odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
K ZAMYŠLENÍ
Bůh není osamělá bytost plující bez času prázdnotou
nekonečna. Ve skutečnosti je společenstvím tří osob, které se
vzájemně pronikají takovou láskou, že z nich tento vztah činí jediné bytí.
Takto intenzivní společenství je gejzírem života, který Boha ve skutečnosti
obklopuje. Do tohoto tepu pravého života je pozván člověk. I když se může k
němu připojit jen nepatrnou měrou svých sil, Bůh tuto možnost otevřel svojí
nezměrnou láskou. Přiblížil se k člověku až neuvěřitelně blízko, vydal
se za něj na smrt. A to vše jen proto, aby bylo možné s Bohem být. Jak
velikou lásku Bůh má!