TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


 

3. neděle velikonoční – cyklus B  15. 04. 2018                                                                                 Uplynuly již dva týdny od události Vzkříšení. Nastává čas na otázky spojené se smrtí a vzkříšením. Byla to náhoda? Neselhal Bůh? Je Ježíš Bůh, člověk, nebo se v něm tyto přirozenosti spojují? Jaký význam tyto události mají? Jaké důsledky pro obyčejného člověka?

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Třetí kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí mnoha lidí. To je okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium. 

Sk 3,13-15.17-19                                                                                                                    

Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“

 

ŽALM 4

Žalm odpovídá na první čtení, je prosbou o vyslyšení, ale i modlitbou naděje a důvěry.

Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí! 

2. ČTENÍ

Tento de facto úvodní text Prvního listu Janova navazuje na samotný začátek této epištoly, kde se mluví o Bohu, který je světlo, a že my máme s ním i mezi sebou společenství. Zřejmě jde o otázku nesvárů v komunitě křesťanů. Náš text je skvělou ilustrací toho, jak se v křesťanské praxi snoubí zápas o dokonalost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí. 

1 Jan 2,1-5a                                                                                                                                                              Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

EVANGELIUM                                                                                                            

Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejkratším prostoru co nejvíce vystihovat proběhlé události. Lukáš věnuje prostor vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Všimněme si, že jde o téměř závěrečné verše Lukášova evangelia. 

Lk 24,35-48                                                                                                                               

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, po- čínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Znovu čteme zprávu o Kristově příchodu mezi apoštoly. Může nás zarazit, že evangelista podtrhuje překvapení učedníků. Ježíš je živý! Ukazuje své ruce a bok, rány na těle zůstaly a nepůsobí již bolest. Musí tedy jít o tělo fyzické a nikoli jen zdánlivé, jaké by vykouzlil nějaký přelud. Ježíšovo vzkříšené tělo není zatíženo bolestí a smrtí, ale zároveň je fyzické, nese podobu, kterou mělo před smrtí. Je zjevné, že jde o tělo vzkříšené, nesené jak přirozeností božskou, tak ale současně i lidskou. Máme před očima veliké Boží tajemství!

Milí farníci,

zveme Vás na poutní zájezd do Bratislavy, a to  v sobotu 12. května 2018.

Odjezd v 7.00 hodin, dle farností bude upřesněn.

Program: mše svatá v Katedrále svatého Martina v Bratislavě, prohlídla Katedrály, oběd, prohlídka  hradu a  města.

Cena zájezdu je 350 Kč na osobu. Přes hranice stačí občanský průkaz.

Vezměte si nějaká EURA    na oběd a toaletu.

Zapisujte se do 27. 04. 2018 na přiložený seznam na stolečku u vstupu do kostela.

Informace:

                 v Brodku –   Baslíková Marie

                 v Otaslavicích – Prucková Jana

                 v Želči -  Kordzik  Angel Slawomir

 

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

16. 04. 2018 - 22. 04. 2018

motto týdne:

„Pojď za mnou!“

                                                                             

        

PONDĚLÍ 16. 04. sv. Bernadety Soubirous, vizionářky, řeholnice

Sk 6,8-15; Jan 6,22-29

Komentář: Jan 6,22-29

Kristus nabádá, abychom jej nehledali jen pro pohodu a duševní klid, natož pak jen ke splnění materiálních tužeb. Možná je to i dnes aktuální. Dovolím Pánu poopravit své falešné představy o Bohu?

ÚTERÝ 17. 04. sv. Kateřiny Tekakwitha, panny, laičky

Sk 7,51 – 8,1a; Jan 6,30-35                               

Komentář: Jan 6,30-35  

Kristova nabídka nikdy nekončí. Jeho poselství, jeho chleba se nikdy nikdo „nepřejí“.

STŘEDA 18. 04. sv. Atanasie, řeholnice                                               

Sk 8,1b-8; Jan 6,35-40

Komentář: Jan 6,35-40

K těmto slovům se chci vracet, když přistupuji k Jeho stolu. Uvědomím si, že jsou příslibem radosti, která nikdy nekončí. I zaslíbením, že se u jednoho stolu setkáme…

 ČTVRTEK 19. 04. sv. Lva IX, papeže    

Sk 8,26-40; Jan 6,44-51

Komentář: Jan 6,44-51

Kristus chce vytvořit (a tvoří s naší spoluprací) životní a živé společenství! Nechci se nikdy stavět do role moudrého, který by z tohoto společenství někoho vylučoval…

PÁTEK 20. 04. sv. Marcelína, biskupa, misionáře                           

Sk 9,1-20; Jan 6,52-59                          

Komentář: Jan 6,52-59

Na realistické a rozumářské námitky odpovídá Kristus konkrétně. Ale i přímo básnicky… Prolínání mého života s životem Božím je tak přirozené!  

SOBOTA 21. 04. sv. Konráda de Parzham, řeholníka OFCap

Sk 9,31-42; Jan 6,60-69                                                         

Komentář: Jan 6,60-69                                                                                                                  Poznání To, že i dnes mnozí odcházejí, nemusí být naší vinou. Vždyť tenkrát odešli i po slovech našeho Pána. Svobodné rozhodnutí! Ze svobody, kterou Bůh poskytuje člověku, až zamrazí… 

4. neděle velikonoční – cyklus B   22. 04. 2018                                                                               

Této neděli se říká neděle Dobrého Pastýře, protože se čte evangelium o dobrém pastýři. Je to den modliteb za duchovní povolání. Velký význam samozřejmě hraje slovo pastýř, vztažené na vzkříšeného Krista.

 

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Dnešní text navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili chromého v chrámě. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.

 

Sk 4,8-12                                                                                                                  

Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

 

ŽALM 118

Tento žalm zní ve velikonoční době často. Jde o text velmi jasně předpovídající události Velikonoc. Právě slova tohoto žalmu Petr v předchozím úryvku cituje. Proměňme tato slova v modlitbu vyznání Boží moci.

Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.

                  Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ

Janovská komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím křtu již dosáhla cíle. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro zasvěcené a ti už všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: Ano, máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme. 

1 Jan 3,1-2                                                                                                                        

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

EVANGELIUM                                                                                                            

První část desáté kapitoly Janova evangelia je vyprávěním o pastýři. Text navazuje na příběh o uzdravení slepého od narození. Farizeové slepce vyhnali jako hříšníka a prosťáčka, ale Ježíš se ho ujal jako mesiáš. V našem textu je řada významných konstatování, která mají dopad na pochopení Kristovy lásky k Otci i k lidem. 

Jan 10,11-18                                                                                                                         

Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“ 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Dnes již naše společnost nežije z pastevectví. V Ježíšově době však šlo o běžnou práci. Pán využívá každodenní zkušenost, aby vysvětlil vztah Boha k člověku. Dnes slovo ovce má možná negativní význam bezhlavého stáda. Zkusme se však vrátit k pohledu tehdejších Izraelitů a všimnout si, co se Ježíš snaží vysvětlit! I bezbranné a nevinné Bůh bere vážně, pečuje o ně, záleží mu na nich, zná je jménem. Řeč je o každém z nás bez rozdílu. Takový je náš Bůh!

 

 



Comments