TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
22. 04. 2019 - 28. 04. 2019
motto týdne:
„ Jeden z vás mě zradí.“
PONDĚLÍ 22. 04. Oktáv Velikonoční
Sk 2,14.22b-33 Komentář: Mt 28,8-15
Běžícím
ženám, plným „strachu i radosti“, jde naproti sám Ježíš. I dnes jde vstříc těm,
kdo se snaží radostnou zprávu šířit dál…
ÚTERÝ 23. 04. Oktáv
Velikonoční Sk 2,36-41 Komentář: Jan 20,11-18
Čím víc kdo s
Ježíšem prožívá své úzkosti, tím větší radost má z jeho oslavení. Pláč Marie
Magdaleny se mění i dnes v radost!
STŘEDA 24.
04. Oktáv Velikonoční
Sk 3,1-10 Komentář: Lk 24,13-35
Ježíš
odhaluje Písmo tak, že jim hoří srdce. Pane, zůstávej se svou církví i dnes, aby podobně
odpovídala na současné palčivé problémy, a tak Tě zpřítomňovala ve světě!
ČTVRTEK 25. 04. Oktáv
Velikonoční
Sk 3,11-26 Komentář: Lk
24,35-48
Ježíš s
odkazem na „vyzbrojení mocí z výsosti“ zjevuje společenství Trojice, která je sama
komunikací, kdy každá „osoba“ odkazuje na druhou!
PÁTEK 26. 04. Oktáv
Velikonoční
Sk 4,1-12 Komentář:
Jan 21,1-14
Noci, které následovaly po Poslední večeři,
vyústily ve snídani na břehu jezera. Pane, kéž se s Tebou jedno
ráno probudím z mých nejistot!
SOBOTA
27. 04. Oktáv Velikonoční
Sk 4,13-21 Komentář: Mk 16,9-15 Pokárání za nevěru vyústí v poslání. Při
plnění tohoto úkolu se i naše víra posílí, podobně
jako víra Petrova.
2. neděle velikonoční (Božího
milosrdenství) - Cyklus C 28. 04. 2018 Dnešní nedělí končí velikonoční oktáv, tedy
osm dní, které všechny připomínaly den Kristova vítězství nad zlem a smrtí.
Zároveň však již zahlédneme, že vzkříšením Boží dějiny nekončí. Události
vzkříšení dostanou novou dynamiku! Jsme tedy na úplném počátku nových dějin,
které pokračují po staletí až k nám. Jakou roli v nich hrajeme my? Jsme i my
jejich součástí? Tato neděle je také nazývána nedělí Božího milosrdenství.
1.ČTENÍ Shrnující
zpráva následuje po dlouhém vyprávění o prvním zázraku apoštolů, následném
vyšetřování před radou a příběhu o Ananiášovi a Safiře, kteří chtěli první komunitu
církve ošidit. Následovat bude opět zázrak a vyšetřování. Naše shrnující zpráva tedy ukazuje, že evangelium
nelze zastavit a povědomí o něm bude stále růst.
Sk 5,12-16 Apoštolové
konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v
Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé
o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali
víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde
Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se
sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy;
a ti všichni byli uzdravováni.
ŽALM 118 Tento „žalm
vzkříšení“ opakujeme po celé Velikonoce, jeho text se stává zásadním výkladem
velikonočních událostí. My se ale máme také připojit svým děkováním za
vykoupení.
Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na
věky. Nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá
navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť
řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním.
– Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto
je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! –
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu.
– Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
2. ČTENÍ
Knihu Zjevení
nelze číst jako běžný popis událostí. Jan zvláštním jazykem, plným barvitých
obrazů a přirovnání, vykládá skutečnost Božího vítězství a lidského
zápasu o spásu. Hned na začátku po úvodním pozdravu popisuje již tímto
jazykem své povolání k sepsání této knihy a především toho, který ho
povolal.
Zj 1,9-11a.12-13.17-19 Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení,
Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a
pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den
Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice:
„Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se,
abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil,
uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu
člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho
uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl
jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí.
Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“
EVANGELIUM
Vyprávění Janova evangelia
dostalo v posledních kapitolách velký spád: Ježíš byl ukřižován, na
začátku dvacáté kapitoly však přijdou ženy ke hrobu… Nyní Vzkříšený poprvé
potkává učedníky. V takto vypjatém okamžiku zaznívá nejzásadnější poselství
Vzkříšeného. Následný týden a přítomný Tomáš otevírají otázku, jak mají uvěřit
ti, kdo „nebyli u toho“.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli
učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl:
„Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána,
zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám
vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu
hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny
nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš
přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl:
„Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo
hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci
zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a
řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce,
vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu
odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil
jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“
K ZAMYŠLENÍ
„Pokoj vám!“
říká Ježíš při prvním setkání s učedníky. Jde o běžný židovský pozdrav, který
se dodnes užívá: „Šalom…“, pokoj.
Pán se nepotřebuje postavit do povýšeného postoje, pohrdat, pošlapávat či
ponižovat ubožáky. S čím tedy Pán dějin a vítěz nad smrtí přichází? Co mu nyní
leží na srdci? Posílá učedníky, aby zprostředkovávali odpuštění! Nejzásadnější
poselství Vzkříšeného Krista. Odpuštění znamená otevření přístupu člověka k
Bohu. Znovu smíme být Božími dětmi a máme připravenou cestu, jak se s Bohem
setkat. Bůh přináší pokoj!