TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

                 

01. 06. 2019 - 07. 06. 2020

motto týdne:

„ Váš zármutek se obrátí v radost.“

PONDĚLÍ 01. 06. památka Panny Marie, Matky církve

Jan 19,25-34  Komentář: Gn 3,9-15.20

Narušení vztahů, zničení přátelství mezi člověkem a Bohem. Ale dík souhlasu Panny Marie, nové Evy, je vše napraveno. Kéž nás jako Matka shromažďuje a tmelí v jedno společenství!

ÚTERÝ 02. 06. sv. Marcelina a Petra, mučedníků                                                                           2 Petr 3,12-15A.17-18  Komentář: Mk 12,13-17                                

Ježíš se nedal nachytat. Prohlédl jejich pokrytectví. Ve chvílích, kdy budu zkoušen, kéž dá i mně výmluvnost – dar schopnosti odpovědět…

STŘEDA 03. 06. památka sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků                                                  2 Tim 1,1-3.6-12 Komentář: Mk 12,18-27

Bůh přesahuje podobně vykonstruované případy. Nevejde se do představ, které si mnozí vytvořili. Pravou podobu Boha nám zvěstoval Ježíš!

 ČTVRTEK 04. 06. svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze                                             Gn 22, 9-18  Komentář: Mt 26,36-42

I naši kněží mají s Ježíšovou osamoceností své zkušenosti… Dokážu jim podat pomocnou ruku a povzbudit je, třeba jen slovem?      

PÁTEK 05. 06. památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka                                                        2 Tim 3,10-17    Komentář: Mk 12,35-37

Ježíšovu výkladu Starého zákona lidé rádi a ve velkém počtu naslouchali. Jeho otevřenost má být pro nás vzorem. Budu prosit za ty, kdo nám Boží slovo v církvi přibližují.                                                             

SOBOTA 06. 06. sv. Norberta, biskupa, sv. Pavlíny, panny a mučednice                                       2 Tim 4,1-8   Komentář: Mk 12,38-44

Přísný soud pro ty, kdo zneužívají náboženství pro zvýšení svého společenského postavení. Jaký kontrast s příspěvkem „chudé vdovy“, která dovede dát víc, než ostatní!

 

Nejsvětější Trojice - Cyklus A   07. 06. 2020                                                                 

Po skončení velikonoční doby v liturgii připomínáme několik klíčových témat víry. Prvním z nich je tajemství Nejsvětější Trojice. Jakkoli je pro nás vnitřní život Boží opravdu skrytý, mnohé nám Ježíš odhalil, abychom mohli zakusit princip Božího života! Tak stojíme s úžasem a radostí před Bohem a chválíme ho.

 

1. ČTENÍ                                                                                                             

Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př. Kr. Abrahámovi potomci rychle porušili smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel. Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj. Tentokrát desky Zákona připravil sám. Bůh přichází a uzavírá novou smlouvu. Zde máme zachyceno, jak Bůh sám sebe prezentuje.

 

Ex 34,4b-6.8-9                                                                       

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

 

ŽALM Dan 3,52-56                                                                                                              

Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení. Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.

Odpověď: Chvályhodný a svrchovaně velebený navěky         

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,

O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.

Požehnané je tvé slavné svaté jméno

O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.

Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě

O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.

Požehnaný jsi ty na svém královském trůně

O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.

Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,

O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.

Požehnaný jsi ty na klenbě nebes

O: a velebený a plný slávy navěky.

 

2. ČTENÍ                                                                                                          

Závěrečný pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak o sporech v Korintě, tak i o konci liturgické doby. Zařazen však je především pro zmínku celé Nejsvětější Trojice v závěrečném pozdravu. Tento text dnes užíváme v liturgii mše jako jeden z úvodních pozdravů. 

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

 

EVANGELIUM           

Rozhovor Ježíše s Nikodémem patří ke katechezím objasňujícím význam křtu. Objevuje se tu typické janovské vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává text dramatický náboj. Naše perikopa obsahuje asi nejslavnější větu Nového zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ 

K ZAMYŠLENÍ                    

Bůh není osamělá bytost plující bez času prázdnotou nekonečna. Ve skutečnosti je společenstvím tří osob, které se vzájemně pronikají takovou láskou, že z nich tento vztah činí jediné bytí. Takto intenzivní společenství je gejzírem života, který Boha ve skutečnosti obklopuje. Do tohoto tepu pravého života je pozván člověk. I když se může k němu připojit jen nepatrnou měrou svých sil, Bůh tuto možnost otevřel svojí nezměrnou láskou. Přiblížil se k člověku až neuvěřitelně blízko, vydal se za něj na smrt. A to vše jen proto, aby bylo možné s Bohem být. Jak velikou lásku Bůh má!

Comments