Porciunkulové
odpustky a jak je získat
Dnes 2. srpna je možné ve farních a katedrálních
kostelech získat úplné odpustky tzv.
"Porciunkule". K získání odpustků je předepsaná návštěva
kostela spojená s Modlitbou Páně (Otče náš) a Vyznáním víry (Věřím v Boha). Kromě toho je třeba splnit tři
podmínky: sv. zpověď, sv. přijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce (např.
Otče náš, Zdrávas a Sláva) (Ench. Indulgentiarum, conc. 35). Tyto
odpustky je možné získat i ve františkánských kostelech.
5. neděle v mezidobí - Cyklus C 12. 05. 2019 Bůh člověka zve. Toto zavolání má rozdílné podoby jak v historii, tak i
v průběhu našeho vlastního života. Ale Bůh zve stále znovu a každého člověka
bez rozdílu, aby šel za ním. Není vždy tak snadné na Boží výzvu odpovědět. Dnes
nás texty čtení vybízejí modlit se o milost odvahy odpovědět Bohu na jeho
pozvání.
1.ČTENÍ Jsme
v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje
povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma popisujících Boží
vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text
citujeme každou mši svatou ve zpěvu Sanctus.
Iz 6,1-2a.3-8 Toho roku, kdy zemřel král
Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni.
Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je
Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto
voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec!
Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále,
Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů,
v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých
úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj
hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“
Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“
ŽALM 138
Opěvovat Boží
slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do
svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho
vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.
Odpověď: Budu ti
hrát, Hospodine, před anděly.
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes
vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem
k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. –
Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Budou tě
oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. –
Budou opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“
Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá
dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!
2. ČTENÍ
V minulých
nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1. listu Korintským o charismatech. V 15.
kapitole této knihy bude svatý Pavel odpovídat na otázku po vzkříšení.
Předchází tomu shrnutí základního poselství evangelia (kérygma), které svatý
Pavel učil a ke kterému patří i víra ve vzkříšení!
1 Kor
15,1-11
Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem
vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse,
když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili
nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel
ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího
dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil
více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se
zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i
já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani
hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale
Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala
ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně
ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak
jste v to uvěřili.
EVANGELIUM
Lukášovo
evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola
se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním
vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau,
které leží na břehu Galilejského moře. Následovat Ježíše může i obyčejný a
hříšný člověk.
Lk 5,1-11
Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na
něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři
z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila
Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil
zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k
lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme
nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké
množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé
lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.
Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk
hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím
lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli
Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš
lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
K ZAMYŠLENÍ
Asi bylo
strhující poslouchat Ježíšovo učení. Celé zástupy mu naslouchají. Zřejmě je ale
rozdíl mezi posloucháním učení, třeba při kázání či při osobní četbě, a mezi
zážitkem s Bohem, kdy se nám stalo něco zcela konkrétního. Kdo není rybář, ani
neporozumí, co vlastně Petra tak udivilo, že padá před Ježíšem na kolena. Ale
on sám dobře věděl, že jde o zázrak. Dalo by se očekávat, že Petr, obyčejný,
hříšný člověk, se nesmí ani přiblížit k Pánu. Ale Ježíš ho naopak zve, aby s
ním zůstal! A doprovázel
ho. Toto pozvání platí i dnes pro nás. Jsme pozváni vydat se na cestu s
Kristem.
10. 08. 2019 - 16. 08. 2020
motto týdne:
„ Ať se ti stane, jak si přeješ.“
PONDĚLÍ 10. 08. svátek sv. Vavřince, jáhna
2 Kor 9,6-10 Komentář: Jan 12,24-26
Jáhen, který
za svou službu položil život! Kéž nezapomeneme, že právě chudí jsou tím
největším pokladem církve a toto dědictví nepromarníme.
ÚTERÝ 11. 08. památka
sv. Kláry, panny Ez 2,8 – 3,4 Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
Pokládám-li
se za věrnou ovečku, musím mít se svým Pánem trpělivost, když se vydá
hledat tu ztracenou. Ano, v tu chvíli se mi zdá vzdálený…
STŘEDA 12.
08. sv. Jany Františky de Chantal, řeholnice Ez
9,1-7; 10,18-22 Komentář: Mt 18,15-20
Tři fáze
bratrského napomínání: nejprve osobně a beze svědků. Kdybychom tento postup
dodržovali, Pánova přítomnost v církvi by byla ještě viditelnější.
ČTVRTEK 13. 08. sv.
Ponciána, papeže, sv. Hippolyta, kněze, mučedníků Ez 12,1-12 Komentář: Mt 18,21 – 19,1
Odpouštění mě unaví. Mého Pána ale nikoli! Boží jméno je totiž
Milosrdenství! Snažím se být jeho obrazem?
PÁTEK 14.
08. památka
sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka Ez 16,1-15.60.63 Komentář: Mt 19,3-12
Pán to vystihl přesně: člověk s tvrdým srdcem mívá v manželském vztahu
problémy a nešťastnými dělá i druhé. Budu se víc modlit za ty, kdo žijí v
manželství, které není harmonické…
SOBOTA
15. 08. slavnost Nanebevzetí Panny Marie Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; Lk
1,39-56 Komentář: 1 Kor 15,20-27a
Motiv na ikonách znázorňuje smrt Panny Marie tak, že je zároveň
přivinutím její čisté duše do náručí jejího Syna. Kéž se to stane i obrazem
mého odchodu z tohoto světa.
20. neděle v mezidobí - Cyklus A 16. 08. 2020
Nedávné připomínky konce druhé světové války
znovu ukázaly, jak snadno dokážou lidé nenávidět druhé jen proto, že patří k
nějaké skupině, rase, národu… Jak je to u Boha? Podle čeho soudí? Dnes
otevřeme diskusi nad „čistým“ a „nečistým“ z Božího pohledu.
1. ČTENÍ
Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby
po návratu z babylonského zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Úryvek
komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných
národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.
Iz 56,1.6-7
Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle
spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a
milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu
bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim
radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na
oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“
ŽALM 67
V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy
pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto
„jiným“ ve svém okolí.
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou
jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy,
jak zachraňuješ.
Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě
– a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ!
– Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!
2. ČTENÍ
List Římanům
v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře
evangelium. Svatý Pavel uvádí, že odmítnutí Izraelitů je ve
skutečnosti cestou pro ostatní národy: jejich záchrana bude nakonec cestou i
pro Izrael.
Řím 11,13-15.29-32
Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol
pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit
žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli
vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou
znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco
daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k
Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli
přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává
milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni
upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.
EVANGELIUM
Úryvek je pokračováním sporu
Ježíše s farizeji o „čisté“ a „nečisté“. Ti Kristu vyčetly nedodržování tradic
otců, když učedníci jedli rituálně nečistýma rukama. Pán se na chvíli jakoby
stal farizejem a při setkání s pohanskou ženou (tedy formálně nečistou)
ukazuje, jak jejich postoj vypadá v praxi. Pevnou víru této ženy dobře znal,
ale šlo mu o učedníky a jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem!
Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a
sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a
křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě
posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a
prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k
ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila:
„Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a
hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky,
které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je
tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
K ZAMYŠLENÍ
Divadelníci či milovníci dramatu by dnes mohli
zajásat. Ježíš sehrál roli nemilosrdného farizeje soudícího „nečistou“ ženu
podle její příslušnosti tak skvěle, že dodnes rozčiluje čtenáře, kteří
procházejí text bez podrobnějšího čtení. Jak někomu vysvětlit, že Boží „sluch“
se především neřídí podle příslušnosti k národu či k náboženství, ale podle
víry! Pán navázal na zkušenost apoštolů z rozbouřeného moře, když kráčel po
vodě. Tehdy zkoušel jejich odvahu k víře. Nyní pokračuje ve výuce a v této
lekci ukazuje, že víra úzce souvisí s pokorou a oddaností Bohu, i když jsme
zoufalí. A Bůh se k člověku nesklání především pro příslušnost k
nějakému národu, straně či společenství, ale pro víru a naději, kterou do něj
vkládá!