29. neděle v mezidobí – cyklus A
22. 10. 2017
Poslední neděle v liturgickém roce mají
společné téma blížícího se konce věků (eschatologie). Můžeme si položit otázku,
jak jsme připraveni na příchod Pána. Evangelium předloží zdánlivě téma
ekonomické, ale nenechme se mýlit, jde o velmi zásadní otázku víry: Komu v
životě sloužíme, komu patří náš život? Dnešní neděli se také církev modlí za
misie, k tomu lze využít i zvláštních čtení.
1. ČTENÍ
Otevíráme
Deuteroizaiáše, tedy text vzniklý v Babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), kdy
je Izrael, stejně jako Jeruzalém, zcela vypleněn. Prorok předpovídá
znovuvybudování města i chrámu. Bůh k tomu použije pohanského perského vládce
Kýra (557–529 př. Kr.)! Jemu jsou přiřčeny tituly, které později budou vztaženy
k mesiáši: pastýř, vyvolený…
Iz 45,1.4-6
Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi: „Vzal jsem
ho za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych
před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena. Pro svého
služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem,
poctil jsem tě, i když jsi mě neznal. Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh
mimo mne. Přepásal jsem tě,
i když jsi mě neznal, aby se poznalo od východu slunce
i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.“
ŽALM 96
Žít v
prostředí pohanů neznamená vždy nepřátelské odmítání Pána. Žalm vyzývá pohany
ke chvále Boha. Zkusme se připojit ke chvále národů a s nimi děkovat za svoji
záchranu.
Odpověď: Vzdejte
Hospodinu slávu a moc.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu,
všechny země! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho
divech! Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, – je třeba se ho bát
více nežli všech bohů. – Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, – Hospodin
však stvořil nebe. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu
a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. – Přineste oběť a vstupte
do jeho nádvoří. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním,
všechny země! – Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, – národy řídí podle
práva.
2. ČTENÍ
List
Soluňanům (též zvaný Tesalonickým) je nejstarší křesťanský dokument, snad z roku 51 po
Kr. Svatý Pavel v něm oslovuje církev, která prošla pronásledováním ze strany
Židů i pohanů.
1 Sol 1,1-5b
Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která
je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých
modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra
účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem
vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to
jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého
a hlubokým přesvědčením.
EVANGELIUM
Krátce před
Ježíšovou smrtí o Velikonocích ho farizeové ostře napadají, ale ani on je nijak
nešetří. Placení daně Římu bylo chápáno jako poručnictví okupaci, nesouhlas by
znamenal vzpouru. Ježíš obrátí hovor zcela jinam. Žádný Izraelita plnící Tóru
(Zákon), nesměl mít u sebe žádné zpodobení člověka či zvířete. Byl to symbol
modloslužby. A farizeové,
pečliví v plnění Tóry, ho u sebe nosí?
Mt 22,15-21 Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho
chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu
řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy.
Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co
myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý
úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí
daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli:
„Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží,
Bohu.“
K ZAMYŠLENÍ
V textech
21.–25. kapitoly Matoušova evangelia jde o všechno. Farizeové a znalci zákona
nepřijímají Ježíšovo poselství, neuvěřili. Ale již nezbývá žádný čas na
vysvětlování. Ježíš tedy velmi ostře usvědčuje tyto „vzorné“ věřící, kteří jím
pohrdají a napadají
ho, jako by byl falešný prorok, z jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté
před Bohem. A právě tito lidé ukazují před zástupem, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a
největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz
člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Proto si Ježíš
vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní
kapsy. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede
ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme!
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
23. 10. 2017 - 29. 10. 2017
motto týdne:
„ Pán zničí smrt navždy.“
PONDĚLÍ 23. 10. sv.Jana Kapistránského, kněze
Řím 4,20-25; Lk 12,13-21
Komentář: Lk 12,13-21
Není celá
naše západní civilizace postavena na spekulaci s majetkem? Chamtivost
a
shromažďování je i dnes nebezpečné pro vztah k Bohu i k druhým.
ÚTERÝ 24. 10. sv.
Antonína Marie Klareta, biskupa
Řím 5,12.15b.17-19.20b-21;
Lk
12,35-38
Komentář: Lk 12,35-38
Nepříčí se mi
v mém aktivismu představa Boha, který „obchází a slouží“? Asi bych měl své
představy o Něm zkorigovat. Moje služba se tím také změní…
STŘEDA 25.
10. sv. Kryšpína
a Krispiniána, mučedníků
Řím
6,12-18; Lk
12,39-48
Komentář: Lk 12,39-48
Když si
uvědomím, co vše od Pána mám, musí to vést k povzbuzení ve službě. Rozhodně ne
pro strach z ran holí, ale právě kvůli tomu, co vše mi ON dává!
ČTVRTEK 26. 10. blah.
Celiny Chludzińske – Borzęcke, vdové
Řím 6,19-23; Lk
12,49-53
Komentář: Lk
12,49-53
Oheň,
rozdělení. Různost a neporozumění mezi lidmi – ovšem právě jen kvůli postojům k
Ježíšovi – jsou zde jím samým ospravedlněné. K Ježíšovu následování nepatří
„pohoda“ za každou cenu.
PÁTEK 27. 10. sv. Evarista,
papeže
Řím
7,18-25a; Lk 12,54-59
Komentář: Lk
12,54-59
Ježíšova
výtka: „jak to, že nedovedete posoudit tuto dobu“ bude určena i mně, pokud se
nezměním a ustrnu ve svém zakonzervovaném pojetí víry. Náš Pán i zde nabádá
k pochopení
procesu dějinnosti a inkulturace evangelia.
SOBOTA
28. 10. svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů
Ef 2,19-22; Lk 6,12-19
Komentář: Lk 6,12-19
Ježíš si
vyvolil svých dvanáct po noci, kterou strávil v modlitbě. Dokážu s ním bdít
a modlit se
za nástupce apoštolů, ustanovené i v mé vlasti?
30.
neděle v mezidobí – cyklus A 29. 10. 2017 Tuto neděli
se na mnoha místech slaví výročí posvěcení kostela. Liturgické texty třicáté
neděle zaměří pozornost na podstatné otázky víry. Co je jádrem křesťanské
praxe, tedy, jak má jednat člověk, který uvěřil a přijal víru?
1.ČTENÍ
Uvedené
pokyny zaznívají jen dvě kapitoly po představení Desatera. Jsou konkretizací
přikázání druhé desky o vztahu k bližním. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace
pro takové jednání: „…sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.
Ex 22,20-26
Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a
neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte
vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich
stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši
synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí
vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si
jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho
jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně
stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“
ŽALM 18
Zpěv o
Zachránci je vyznáním a modlitbou každého, kdo zakusil Boží jednání.
Je ale také
prosbou, aby takto Bůh jednal i dnes.
Odpověď: Miluji tě,
Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo,
mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte,
rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od
svých nepřátel budu vysvobozen. Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, –
sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, –
dáváš přízeň svému pomazanému.
2. ČTENÍ
Vůbec první
Pavlův list je povzbuzením pronásledované církve. Text lze chápat jako součást
uvedení do dopisu či dokonce jako součást úvodního pozdravu. Poslední věta
textu je možná vůbec prvním shrnutím Pavlova vyznání víry, jehož středem je
Ježíš.
1 Sol
1,5c-10
Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli
vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s
radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v
Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po
Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste
uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom
vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu,
abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého
vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího
hněvu.
EVANGELIUM
Jsme blízko
Velikonoc. Farizeové dorážejí na Ježíše. Přesto je Ježíšova odpověď odborným
vyjádřením teologa neuhýbajícího od klasické židovské tradice výkladu Písma.
Pán zde originálně spojil příkazy, takže skvěle vystihne podstatu Tóry.
Mt 22,34-40
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje,
shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a
zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu:
„‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou
myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého
bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i
Proroci.“
K ZAMYŠLENÍ
Otázka znalce
Zákona (Tóry - hebrejsky תורה) na
nejdůležitější z přikázání předpokládá odbornou diskusi. Lze snadno odpovědět?
Představme si, co bychom my odpověděli dnes, když náš zákoník obsahuje
desetitisíce předpisů, které mnohanásobně překračují počet předpisů Tóry. Ale
ani tehdy nebylo jednoznačné, který předpis má přednost a který lze plnit až
druhotně. Proto bylo třeba, podobně jako dnes, znalců – právníků. Ježíš se ale
vyhne zdlouhavé diskusi nad jednotlivými příkazy a zákazy. Vidí s nadhledem
podstatné. I ve víře je třeba rozlišovat detaily od podstatného. Protože lpění
na maličkostech může zcela zatemnit smysl naší víry a její praxe! Nejde tu o
nic méně než o Boha a možnost spojit s ním svůj život. Dnes jistě již známe
Kristovu odpověď a snadno tak automaticky přeskočíme obsah slov s tím, že to
přeci známe.„Miluj Pána,
svého Boha, celým srdcem,“ je první a největší příkaz. Je pravda, že tato slova
se pro nás stala první příčkou na žebříčku hodnot?