TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

    

1.    neděle postní – cyklus B 18. 02. 2018 

Tato neděle je slavnostním vstupem do postní doby. Někde se na začátku bohoslužby udílí popelec. Liturgie směřuje k připomenutí základních pravd víry, znovuobjevení Boží lásky, obnovení našeho křtu a rozhodnutí se pro Boha. Obě čtení i žalm budou podtrhávat některé důležité skutečnosti víry. Dnešní 1. čtení nekoresponduje tolik s evangeliem, jako spíše s 2. čtením.                                               

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení nevolí! Naopak hledá šanci, jak mu pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek.

 

Gn 9,8-15                                                                                                                   

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

 

ŽALM 25

Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji budoucnost.

Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

 

2. ČTENÍ

Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení – voda – se nyní stává znamením života. 

1 Petr 3,18-22                                                                                                                           

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v No- emově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

 

EVANGELIUM                                                                                                            

Čteme krátké uvedení do Ježíšova veřejného působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostnou zvěst o Boží blízkosti.

 

Mk 1,12-15                                                                                                                            

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Markovo evangelium je nejkratší a podle některých odborníků také nejstarší z evangelií. Mnohé popisy událostí jsou v něm velice stručné. Ale díky tomu lze nahlédnout, co asi bylo pro autora to nejpodstatnější. Shrnuje Ježíšovo kázání do dvou vět. Pojmem „Boží království“ zřejmě neoznačuje nějakou formu uspořádání vlády, ale přítomnost samotného Boha: Bůh je blízko. A připojuje radu, co dělat: Zastavit se a ohlédnout, zda jdeme dobře. A za druhé přijmout vírou Boha. To je vynikající plán na celou postní dobu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN

19. 02. 2018 - 25. 02. 2018

motto týdne:

„Pojď za mnou!“

                                                                                     

PONDĚLÍ 19. 02. sv. Miloslava, biskupa

Lv 19,1-2.11-18; Mt 25,31-46

Komentář: Mt 25,31-46

Každý je během studia zvědavý, jaké si „vytáhne“ před zkouškou otázky.

Ježíš nám je dopředu oznamuje. Využiji toho, abych obstál?      

ÚTERÝ 20. 02. blah. Hyacinty Marto, dítěte

Iz 55,10-11; Mt 6,7-15                                   

Komentář: Mt 6,7-15  

Můj vztah k blízkým je odrazem mého vztahu k Bohu. Jsem připraven k odpouštění, jako ON?

      

STŘEDA 21. 02. sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele církve                                               

Jon 3,1-10; Lk 11,29-32

Komentář: Lk 11,29-32

Znamení shůry, které by odstranilo možná i naše pochybnosti, se nedočkáme.

Tím silnější ať je naše víra – a hlavně láska k samotnému Ježíšovi!

 

ČTVRTEK 22. 02. svátek Stolce sv. Petra

1 Petr 5,1-4; Mt 16,13-19

Komentář: Mt 16,13-19

Pokud i já budu upřímně a s odhodláním následovat Ježíše, ani dnes Jeho církev nebude přemožena. A útěchou může být: nestojí a nepadá to jenom se mnou, je nás víc…

PÁTEK 23. 02. památka sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka                           

Ez 18,21-28; Mt 5,20-26                             

Komentář: Mt 5,20-26

Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůstaneme doma?    

SOBOTA 24. 02. blah. Josefy Naval Girbés, panny

Dt 26,16-19; Mt 5,43-48                                                             

Komentář: Mt 5,43-48                                                                                                                   Snaha o dokonalost, překračování hranic. To je nabídka přiblížení se k Bohu. Vždyť mám být jeho obrazem!

2. neděle postní – cyklus B   25.02.2018                                                                               

Postní doba připomíná nejzávažnější okamžiky z dějin naší záchrany. Do určité míry může být dnešním tématem „hora“. V 1. čtení nahlédneme do události, která předznamenala řadu postojů nejen Starého zákona, ale i Ježíšovy oběti. Na hoře také dostane Izrael zákon a na hoře zjeví Ježíš svoji slávu učedníkům. Položme si otázku, proč to Bůh dělá?

 

1.ČTENÍ                                                                                                                               

Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh odehrávající se v 19. stol př. Kr., situovaný do života prostých kočovníků na polopoušti. Domníváme se, že původní význam vyprávění směřoval k vysvětlení Božího nároku na plné odevzdání se člověka, ale zároveň odmítnutí lidských obětí. V kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou víru a oddanost. Totéž ovšem udělá v Kristu Bůh pro člověka!

 

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18                                                                                                                   

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

 

ŽALM 116

Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch podobně, jako to zakusil Abrahám. To je důvod k upřímné vděčnosti.

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme! 

2. ČTENÍ

Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám. Ale Bůh – Kristus – se daruje až do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce!

 

Řím 8,31b-34                                                                                                                         

Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! 

EVANGELIUM                                                                                                            

Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď vlastní smrti. Učedníci to však nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na horu Sinaj, kde dostal Izrael Smlouvu. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).

 

Mk 9,2-10                                                                                                                          

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

 

Comments