29. neděle v mezidobí – cyklus B 21. 10. 2018 Dnešní neděle je tradičně zaměřena na misie,
za které se budeme modlit. Texty liturgických čtení přebíráme z
liturgického mezidobí. Nejen v politice, ale i mnoha dalších situacích života narážíme
na potřebu některých lidí ovládat druhé, ať silou či psychicky. V textech Písma
se zastavíme nad otázkou: Co je to pokušení „zneužít moc“?
1.ČTENÍ
Dnešní
text je část tzv. čtvrté písně o trpícím Služebníku. Liturgie přebírá jen ty
verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá
ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem) ani s izraelským národem,
ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.
Iz 53,10-11
Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka
utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít
dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo,
nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám
ponese jejich viny.
ŽALM 33
Bůh jedná
někdy podivuhodným způsobem jak v Písmu či dějinách, tak i v našich vlastních
životech. Můžeme se připojit k žalmistovu obdivu Božích cest, které vedou k
naší záchraně.
Odpověď: Ať
spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé
jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad
těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim
život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a
štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2. ČTENÍ
Čteme jeden z
klíčových textů Nového zákona. Autor listu vysvětluje Ježíšovo velekněžství.
Podle Starého zákona jen velekněz mohl vstoupit v chrámě do velesvatyně před
Boha a prosit za lid. Ježíš je velekněz, který vstoupil do jiného chrámu – do
samého nebe, aby se za nás přimlouval. Jeho kněžství je podstatně jiné, než
měli starozákonní levité. A díky němu můžeme vstoupit i my!
Žid 4,14-16
Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až
do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání.
Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými.
Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se
nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli
milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.
EVANGELIUM
Ježíš jde do
Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci to však zatím stále nechápou,
jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Kristu nezbývá, než je znovu
poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze
sebedarování.
Mk 10,35-45 K Ježíšovi
přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom,
kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé
pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít
kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“
Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a
v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici
nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na
Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za
panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však
tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším
služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani
Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život
jako výkupné za všechny.“
K ZAMYŠLENÍ
Jedno z
velkých pokušení vedle pýchy, požitku a závislosti na bohatství je pokušení
moci. Být tím, kdo ovládá jiné, rozhoduje o dějinách, určuje běh světa. Tato
nemoc je snadno vidět na politicích, ale i čelních představitelích businessu,
možná někdy i církve. U
obyčejných lidí nemusí být hned zjevná. Přesto hraje velkou roli. Mít moc nad
blízkými, podřízenými, ovládat v rodině… Je třeba vědět, že jde o nemoc,
závislost, která spoutá, zaslepí a ochromí. Nejde o šťastné lidi! Ježíš proto
stanovuje pro křesťany nové pravidlo pro ty, kdo řídí nebo vládnou: být
služebníkem. Nenechat se obsluhovat, ale sloužit. Jak to udělat v praxi?
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
22. 10. 2018 - 28. 10. 2018
motto týdne:
„ Pokoj tomuto domu!“
PONDĚLÍ 22. 10. sv. Jana Pavla II., papeže
Ef 2,1-10; Lk 12,13-21
Komentář: Lk 12,13-21
Sebejistota a
„nepotřebnost“ Boha, případně i zabydlenost ve vztahu k Němu. Bohatství před
Bohem je touha po jeho blízkosti a z ní vyvěrající ochota dělit se. Dělit se i
o něj.
ÚTERÝ 23. 10. sv.
Jana Kapistránského,
kněze Ef 2,12-22; Lk 12,35-38
Komentář: Lk 12,35-38
Toužebné čekání
a „vyhlížení“ Boha je zárukou, že nebudu zklamán. Až přijde čas, i On mě bude
u svého stolu obsluhovat.
STŘEDA 24.
10. sv. Antonína
Marie Klareta, biskupa
Ef 3,2-12; Lk
12,39-48
Komentář: Lk
12,39-48
Program pro
mé žité křesťanství: věrnost službě a zastupování Pána i když se zdá, že je
daleko…
ČTVRTEK 25. 10. sv. Kryšpína a Krispiniána, mučedníků Ef 3,14-21 ; Lk 12,49-53
Komentář: Lk
12,49-53
Ježíš nás
připravuje na to, že postoj n němu může způsobit rozdělení. Je třeba se nebát a
připustit, že konflikt je možný. Ale chci se snažit, aby nebylo porušeno
pravidlo lásky!
PÁTEK 26. 10. blah. Celiny Chludzińske – Borzęcke, vdové Ef 4,1-6;
Lk 12,54-59
Komentář: Lk 12,54-59
Současné
civilizaci, stavící na vysokém stupni vzdělanosti a technického rozvoje, chybí
podstatné: rozeznání toho, co je správné. A kajícnost. Okamžitě nabízím ochotu
ke smíření. Dokud je čas…
SOBOTA 27. 10. sv. Evarista, papeže Ef 4,7-16 ; Lk 13,1-9
Komentář: Lk 13,1-9
Kolikrát už Pán osvědčil svoji trpělivost se mnou! Kéž
se tato zkušenost promítne do mého vztahu k bližním. Chci být velkorysejší k
druhým.
30. neděle v mezidobí – cyklus B 28. 10. 2018 Naše plány se nejednou nepodařilo naplnit.
Někdy naší vinou, jindy chybou jiných lidí a někdy okolnostmi. S jakým plánem
přicházíme za Ježíšem? Možná s vůbec žádným, možná s vizí vyslyšené prosby…
Zkusme se ale ptát, jaký plán má pro náš život on! (Dnešní neděle je v
některých kostelích slavena jako výročí posvěcení chrámu. Níže uvádíme texty
30. neděle v mezidobí.)
1.ČTENÍ Text
spadá přibližně do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém
obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvedena a Jeremiáš,
který zůstal, prorokuje: „…přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich
otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text. Příchod
těhotných žen a žen v šestinedělí
má dokládat, že jde o pokojný a bezpečný návrat.
Jer 31,7-9
Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad
prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky
Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země;
slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký
zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím;
přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se
totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“
ŽALM 126
Žalm navazuje
na zaslíbení návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit
nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou
složitou situaci v našem životě.
Odpověď: Velkou
věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme
jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano,
velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš
osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s
jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s
jásotem – a přinesou své snopy.
2. ČTENÍ
Pokračujeme
ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který
přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí
velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na
Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.
Žid 5,1-6
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid
v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je
stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto
musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však
nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám,
ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“,
jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
EVANGELIUM
Tento text je
velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – jakýsi výsledek, ke kterému by
měl dojít každý, kdo se s Ježíšem setkal. Na slepci lze ukázat, co znamená
„setkat se s Kristem“ Nejen být uzdraven, ale poté jako učedník následovat Pána
a vstoupit s ním do Jeruzaléma, abychom naplno zakusili sílu Velikonoc.
Mk 10,46-52
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové
Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě
požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať
v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte,
co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve
který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich,
který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit
po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to
připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana.
Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a
velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by
chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi
první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit,
ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
K ZAMYŠLENÍ
Žebrák je
někdo, kdo stojí na kraji společnosti, života, zájmu. Měl výsadu, směl žebrat.
Bartimaios zde zastupuje nemalou skupinu, totiž úplně každého, komu není
lhostejné, že kolem prochází Bůh. A Ježíš jeho nouzi vidí. Jde o vzorové
setkání člověka s Bohem. Tento muž bez perspektivy dostává příležitost žít.
Jeho Stvořitel ho oslovuje a mění jeho prázdnotu v naplněný život. Okolí
Bartimaia zrazovalo, jen překáží,
je navíc, ruší… Bůh vidí nouzi člověka, ale očekává náš zájem, odvahu chtít se
Bohu přiblížit. A nejen to, je naší motivací pouhé vyřešení našeho problému,
nebo jde o setkání s Bohem? Podstatná je poslední věta evangelia. Uzdravený
žebrák neodchází za svými zájmy, ale jde za Kristem, doslova stoupá vstříc
Jeruzalému (zde je i geografický výškový rozdíl 1000 m!). Kdo se ke Kristu
nepřipojí, nepozná sílu přicházejících Velikonoc.
Františkův vzor mne
musí motivovat k lásce a rozdávání. Každý den je určen k
lásce a k rozdávání radosti. K františkánskému
duchu patří i předsevzetí od včerejší památky Uta. Připomenu si ho a k němu si
budu pamatovat, že můj život se má vyznačovat radostí, stejně jako Františkův,
i přes všechna trápení.
,