TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN


Porciunkulové odpustky a jak je získat

Dnes 2. srpna je možné ve farních a katedrálních kostelech získat úplné odpustky tzv.  "Porciunkule". K získání odpustků je předepsaná návštěva kostela spojená s Modlitbou Páně (Otče náš) a Vyznáním víry (Věřím v Boha). Kromě toho je třeba splnit tři podmínky: sv. zpověď, sv. přijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce (např. Otče náš, Zdrávas a Sláva) (Ench. Indulgentiarum, conc. 35). Tyto odpustky je možné získat i ve františkánských kostelech.

5. neděle v mezidobí - Cyklus C    12. 05. 2019                                                                              Bůh člověka zve. Toto zavolání má rozdílné podoby jak v historii, tak i v průběhu našeho vlastního života. Ale Bůh zve stále znovu a každého člověka bez rozdílu, aby šel za ním. Není vždy tak snadné na Boží výzvu odpovědět. Dnes nás texty čtení vybízejí modlit se o milost odvahy odpovědět Bohu na jeho pozvání.

1.ČTENÍ                                                                                                                                              Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma popisujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Sanctus.

 

Iz 6,1-2a.3-8                                                                                                                                    Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

 

ŽALM 138

Opěvovat Boží slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.

Odpověď: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Budou tě oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budou opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“ Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj! 

2. ČTENÍ

V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1. listu Korintským o charismatech. V 15. kapitole této knihy bude svatý Pavel odpovídat na otázku po vzkříšení. Předchází tomu shrnutí základního poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel učil a ke kterému patří i víra ve vzkříšení!

1 Kor 15,1-11

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili. 

EVANGELIUM

Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Následovat Ježíše může i obyčejný a hříšný člověk. 

Lk 5,1-11

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním. 

K ZAMYŠLENÍ                                                                                                                           

Asi bylo strhující poslouchat Ježíšovo učení. Celé zástupy mu naslouchají. Zřejmě je ale rozdíl mezi posloucháním učení, třeba při kázání či při osobní četbě, a mezi zážitkem s Bohem, kdy se nám stalo něco zcela konkrétního. Kdo není rybář, ani neporozumí, co vlastně Petra tak udivilo, že padá před Ježíšem na kolena. Ale on sám dobře věděl, že jde o zázrak. Dalo by se očekávat, že Petr, obyčejný, hříšný člověk, se nesmí ani přiblížit k Pánu. Ale Ježíš ho naopak zve, aby s ním zůstal! A doprovázel ho. Toto pozvání platí i dnes pro nás. Jsme pozváni vydat se na cestu s Kristem.

10. 08. 2019 - 16. 08. 2020

motto týdne:

„ Ať se ti stane, jak si přeješ.“

 

PONDĚLÍ 10. 08. svátek sv. Vavřince, jáhna

2 Kor 9,6-10  Komentář: Jan 12,24-26

Jáhen, který za svou službu položil život! Kéž nezapomeneme, že právě chudí jsou tím největším pokladem církve a toto dědictví nepromarníme.

ÚTERÝ 11. 08. památka sv. Kláry, panny                                                                                       Ez 2,8 – 3,4   Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14                              

Pokládám-li se za věrnou ovečku, musím mít se svým Pánem trpělivost, když se vydá hledat tu ztracenou. Ano, v tu chvíli se mi zdá vzdálený…

STŘEDA 12. 08. sv. Jany Františky de Chantal, řeholnice                                                              Ez 9,1-7; 10,18-22 Komentář: Mt 18,15-20

Tři fáze bratrského napomínání: nejprve osobně a beze svědků. Kdybychom tento postup dodržovali, Pánova přítomnost v církvi by byla ještě viditelnější.

 

ČTVRTEK 13. 08. sv. Ponciána, papeže, sv. Hippolyta, kněze, mučedníků                                    Ez 12,1-12 Komentář: Mt 18,21 – 19,1

Odpouštění mě unaví. Mého Pána ale nikoli! Boží jméno je totiž Milosrdenství! Snažím se být jeho obrazem?     

PÁTEK 14. 08. památka  sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka                            Ez 16,1-15.60.63   Komentář: Mt 19,3-12

Pán to vystihl přesně: člověk s tvrdým srdcem mívá v manželském vztahu problémy a nešťastnými dělá i druhé. Budu se víc modlit za ty, kdo žijí v manželství, které není harmonické…                                                             

SOBOTA 15. 08. slavnost Nanebevzetí Panny Marie                                                                     Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; Lk 1,39-56 Komentář: 1 Kor 15,20-27a

Motiv na ikonách znázorňuje smrt Panny Marie tak, že je zároveň přivinutím její čisté duše do náručí jejího Syna. Kéž se to stane i obrazem mého odchodu z tohoto světa.

 

20. neděle v mezidobí  - Cyklus A   16. 08. 2020                                                                 

Nedávné připomínky konce druhé světové války znovu ukázaly, jak snadno dokážou lidé nenávidět druhé jen proto, že patří k nějaké skupině, rase, národu… Jak je to u Boha? Podle čeho soudí? Dnes otevřeme diskusi nad „čistým“ a „nečistým“ z Božího pohledu.

 

1. ČTENÍ                                                                                                          

Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z babylonského zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.

Iz 56,1.6-7                                                                  

Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

 

ŽALM 67                                                                                                              

V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.

 

Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!    

Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země! 

2. ČTENÍ                                                                                                          

List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Svatý Pavel uvádí, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy: jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael. 

Řím 11,13-15.29-32

Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

 

EVANGELIUM           

Úryvek je pokračováním sporu Ježíše s farizeji o „čisté“ a „nečisté“. Ti Kristu vyčetly nedodržování tradic otců, když učedníci jedli rituálně nečistýma rukama. Pán se na chvíli jakoby stal farizejem a při setkání s pohanskou ženou (tedy formálně nečistou) ukazuje, jak jejich postoj vypadá v praxi. Pevnou víru této ženy dobře znal, ale šlo mu o učedníky a jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem!

Mt 15,21-28

Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá. 

K ZAMYŠLENÍ                    

Divadelníci či milovníci dramatu by dnes mohli zajásat. Ježíš sehrál roli nemilosrdného farizeje soudícího „nečistou“ ženu podle její příslušnosti tak skvěle, že dodnes rozčiluje čtenáře, kteří procházejí text bez podrobnějšího čtení. Jak někomu vysvětlit, že Boží „sluch“ se především neřídí podle příslušnosti k národu či k náboženství, ale podle víry! Pán navázal na zkušenost apoštolů z rozbouřeného moře, když kráčel po vodě. Tehdy zkoušel jejich odvahu k víře. Nyní pokračuje ve výuce a v této lekci ukazuje, že víra úzce souvisí s pokorou a oddaností Bohu, i když jsme zoufalí. A Bůh se k člověku nesklání především pro příslušnost k nějakému národu, straně či společenství, ale pro víru a naději, kterou do něj vkládá!

 

Comments