20. neděle v mezidobí - Cyklus C 18. 08. 2019
Dnešní neděle jako by vnesla do poklidné
prázdninové pohody pořádný neklid. Jak mohou lidé stejné víry zradit vlastního
proroka? Jak může dojít v rodině k rozdělení? Nemusíme jen teoretizovat nad
těžkými otázkami, ale budeme se především modlit za odvahu přimknout se k
Bohu, ale také za jednotu uvnitř našich rodin.
1.ČTENÍ Jeruzalém je po dvacet let sužován Babyloňany.
Vždy se ale z jejich nadvlády vysmekne. Proto přitáhne obrovská armáda krále
Nabuchodonosora a rok obléhá Jeruzalém (587 př. Kr.). Jde o bytí a nebytí.
Prorok Jeremiáš ví, že jediná záchrana je vzdát se, a veřejně to hlásá. To
ale vládní úředníci nechtějí slyšet!
Jer
38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť
oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho
lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto
lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh řekl: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť
král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny
královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše
po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš
zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl
králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali
proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť
v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou
odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.“
ŽALM 40
Příběh prvního čtení
pokračuje a Jeremiáše ze studny zachrání pohan Ebedmelech. Bůh se o svého
proroka postaral
Odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil
a vyslyšel mé volání.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, – na
skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, –
chvalozpěv našemu Bohu. – Mnozí to uvidí a nabudou úcty, – budou doufat v
Hospodina.
Já jsem jen chudák a ubožák, – ale Pán se o mě stará.
– Tys můj pomocník, můj zachránce: – neprodlévej, můj Bože!
2. ČTENÍ
Akcent
závěrečných kapitol listu Židům se zaměřuje na povzbuzení. Ježíš jako pravý
velekněz stojí přímo před Otcem a přimlouvá se za nás, jak autor vysvětloval v
několika předchozích kapitolách. To odstraňuje všechny překážky v cestě za
Bohem.
Žid 12,1-4
Bratři! Víra Nesmírné je množství těch, kteří se na nás
dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se
člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči
upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo
radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní
sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní
lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
EVANGELIUM
Ježíš začal 12. kapitolu
slovem o odvaze k následování, kritizoval ulpění na majetku a připojil výzvu k
bdělosti. Jeho posláním není uhladit stávající poměry, ale přináší něco
radikálně nového, co i v jediné rodině někdo přijme a jiný nikoli.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby
už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude
vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám
vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě:
tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti
otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti
tchyni.“
K ZAMYŠLENÍ
Ježíšovo
slovo v Lk 12,49-53 je nečekaně tvrdé. Proč říká takto drsná slova?
Nepřehlédněme úvod do této perikopy. Pán mluví o ohni a křtu, které se mají na
něm naplnit. Jde o vášeň, zapálení se pro Boží věc. Spása je ve skutečnosti cíl
celého stvoření. Vše, co Bůh v dějinách učinil, směřuje k tomu, aby člověk mohl
stanout před samotným Bohem. Hřích a selhání zakalily tyto skutečnosti. Proto
se Ježíš nedočkavě těší, až toto pouto zla bude zlomeno a člověk bude moci
svobodně předstoupit před Boha. Ale už v té chvíli ví, že bude řada lidí, kteří
z opatrnosti, strachu, lhostejnosti či kvůli honbě za aktuálním prospěchem
vůbec nepřijmou tak zásadní dar milosti.
Svatý Maxmilián Maria Kolbe (občanským jménem Rajmund Kolbe;
7. leden 1894
– 14. srpen 1941) byl polský římskokatolický kněz, řádu minoritů, filosof,
teolog, misionář a mučedník. Byl propagátorem používání moderních prostředků
při pastoraci a evangelizaci. Založil klášter Niepokalanów, v němž vydával
katolické časopisy (zejména Rytíř Neposkvrněné, Malý deník a Serafínská
pochodeň), jakož i další tiskoviny. Podle polského vzoru chtěl založit podobné
Niepokalanowy po celém světě. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné. V roce 1941
byl Kolbe zatčen a poslán do koncentračního tábora. Skončil v koncentračním
táboře Auschwitz-Birkenau (Auschwitz I), kde zemřel v hladové komoře, když
nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, Franciszka Gajowniczka.
Dne 17. října
1971 papež Pavel VI. osobně blahořečil Mučedníka z Osvětimi za účasti
desetitisíců věřících z celého světa. A dne 10. října 1982 Svatý otec Jan Pavel
II. slavnostně prohlásil o. Maxmiliana Maria Kolbeho za svatého.
Obou událostí
se osobně účastnil zachráněný Franciszek Gajowniczek.
TEXTY K
ROZJÍMÁNÍ NA TÝDEN
19. 08. 2019 - 25. 08. 2019
motto týdne:
„ On vedl svůj národ na poušti.“
PONDĚLÍ 19. 08. sv. Jana Eudese, kněze
Sd 2,11-19 Komentář: Mt 19,16-22
U málo lidí
je touha následovat Pána tak veliká, aby se zřekli pro ně nejcennějšího. Ale
velký majetek může sám od sebe vést k zármutku!
ÚTERÝ 20. 08. památka
sv. Bernarda, opata a učitele církve Sd 6,11-24a Komentář: Mt 19,23-30
Bohatý, který
lpí na svém majetku, do Jeho království neprojde. Nejprve musí náklad složit a
protáhnout se. Možná jako velbloud v uzoučké brance…
STŘEDA 21.
08. památka sv. Pia X., papeže
Sd 9,6-15 Komentář: Mt 20,1-16
Bůh chce
štěstí pro všechny a nezávisle na výkonu! To může působit úlevně ve
společnosti, která staví vše jen na ekonomickém růstu a na výkonu jednotlivce.
ČTVRTEK 22. 08. památka
Panny Marie Královny Sd 11,29-39a Komentář: Mt 22,1-14
Ano, je nám sympatická otevřenost, přijetí i těch na okraji. Ale oni i já
se musíme přizpůsobit „svatebním šatem“ a přijmout Otcovu vůli.
PÁTEK 23. 08. sv. Růženy z Limy Rt 1,1.3-6.14b-16.22 Komentář: Mt 22,34-40
Pádná odpověď i pro mě, když chci svými
problémy uvést své svědomí do úzkých: milovat
Jej celým srdcem a druhé jako sám sebe. Ne míň, ale ani ne víc.
SOBOTA
24. 08. svátek sv. Bartoloměje, apoštola
Zj 21,9b-14 Komentář: Jan 1,45-5 Mohu si položit otázku, zda dokážu někomu
přiblížit Ježíše… Najdu někoho poctivého, „ve kterém není lsti“ a zkusím jej – třeba v
modlitbě – Pánu představit?
21. neděle v mezidobí - Cyklus C 25. 08. 2019
Jistota, slovo, které mnozí hledáme, abychom
našli pokojný život. Jistota bydlení, příjmů, zajištění... Lze mít jistotu v
otázce spásy? Jak jisté je, že jednou přijdeme do Boží blízkosti, tedy do nebe? Koho přesně
se spása týká? Anebo snad jde jen o teorii, ale ve skutečnosti se do nebe téměř
nikdo nedostane? Otázky dnešní neděle jsou závažné. Budeme nejen uvažovat o
odpovědi, ale také se modlit za dar spásy pro nás a pro naše blízké.
1.ČTENÍ Závěr knihy proroka Izaiáše (6. stol. př. Kr.)
je zaslíbením Hospodinovy spásy nejen pro Izrael, ale pro všechny národy! To je
do té doby v Izraeli nezvyklé téma! Předchází mu však trest pro všechny, kteří
jednají nečistě. Náš text na tuto výtku přímo navazuje.
Iz 66,18-21
Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich
myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou
slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k
národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům,
k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům
mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na
koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu
do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých
nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity“ –
praví Hospodin.
ŽALM 117
Nejkratší žalm patří mezi
centrální texty knihy žalmů. Oslovení
„všichni lidé“ označuje také
nás. Zareagujeme na vyřčenou výzvu?
Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho,
všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
– a Hospodinova věrnost trvá navěky.
2. ČTENÍ
List v první
části vysvětluje význam Ježíšova kněžství a ve druhé (od 11.
kapitoly) se zřejmě obrací na ty, kteří nějak rezignují na víru. Z kontextu
listu je zřejmé, jak moc autorovi leží na srdci posluchači a jak je
burcuje, aby jim víra nezevšedněla.
Žid
12,5-7.11-13
Bratři! Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: „Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou
váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má
rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.“ V té kázni vytrvejte! Bůh
s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem
taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to
nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost.
Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé
stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.
EVANGELIUM
Od verše 9,51 sledujeme
Ježíše na poslední cestě do Jeruzaléma, kde ho čekají události Velikonoc. Pán v
našem textu neodpoví na otázku přímo, ale motivuje posluchače k jednání. Čtenář
se snadno zastaví u prvních slov úryvku, je však důležité zaslechnout důraz na
závěrečná slova o záchraně pohanů.
Lk 13,22-30
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k
vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo
těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými
dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci.
Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci
na dveře a volat: ‘Pane, otevři nám!’, odpoví vám: ‘Neznám vás, odkud jste.’ Tu
začnete říkat: ‘Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!’ Ale
on vám odpoví: ‘Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali
nepravosti!’ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci
jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od
západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první,
kteří budou posledními.“
K ZAMYŠLENÍ
Samozřejmost
nás v mnoha situacích života provází a mnohdy je to dobře, když nemusíme denně
řešit např. starosti s jízdou do práce. Jak moc je ale samozřejmé, že budeme
spaseni? Jistě, jde o otázku vzdálenou, když máme před sebou mnoho šťastných
let života. Ovšem právě tyto „šťastné roky“ jsou časem, který určuje vstup do
království. Ježíš na otázku: „Je málo těch, kdo budou spaseni?“
sv. Bartoloměj Bartholom, Apostolus
Narodil se v
Káni Galilejské a Ježíšem byl označen jako pravý a bezelstný Izraelita. Stal se
apoštolem a po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech.
Posledním byla Arménie, kde mu byla z těla stažena kůže, načež byl popraven
Patron: sedláků,
krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, vazačů knih, řezníků, horníků, pekařů,
obuvníků, obchodníků s olejem, sýrem a solí; Maastrichtu, Frankfurtu i Plzně;
vzýván proti kožním a nervovým chorobám