Poselství papeže Benedikta XVI.k XVII. Světovému dni nemocných
11. února 2009
Drazí bratři a sestry,
Světový den nemocných, který připadne na 11. února,
liturgickou památku Panny Marie Lurdské, je pro diecézní komunity
příležitostí spojit se spolu se svými biskupy v modlitbě, přistoupit k
iniciativám probouzejícím vnímavost k utrpení a zamýšlet se nad ním.
Rok sv. Pavla, který oslavujeme, nabízí také vhodnou příležitost
pozastavit se spolu s apoštolem Pavlem v rozjímaní nad tím, že "jako se
na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze
Krista dostává všestranné útěchy" (2 Kor 1,5). Duchovní spojení s Lurdy
přivádí na mysl také mateřské povzbuzení Ježíšovy Matky bratřím jejího
Syna "kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a
nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti."
Naše pozornost se letos obrací zejména k dětem, k
nejslabším a nejbezbrannějším stvořením, zejména k těm, které jsou
nemocné a trpí. Některé tyto malé lidské bytosti nesou na těle důsledky
ochromujících nemocí a jiné děti bojují s chorobami, navzdory pokroku
lékařské vědy a práci významných vědců a odborníků, stále ještě
nevyléčitelnými. Některé děti jsou zraněné na těle i na duchu v
důsledku konfliktů a válek a jiné jsou nevinnými oběťmi nesmyslné
nenávisti dospělých. Pak tu jsou "děti ulice", zbavené tepla rodiny a
ponechané napospas, dále nezletilí zneužití zlými lidmi, kteří
znásilňují jejich nevinnost a působí v nich psychické zranění, které je
poznamená po zbytek života. Nesmíme také zapomínat na bezpočet
mladistvých, kteří umírají žízní, hladem nebo kvůli nedostatečné
zdravotní pomoci, ani na malé emigranty a uprchlíky, kteří odešli z
vlastní země s rodiči za lepšími životními podmínkami. Z úst všech
těchto dětí se zvedá tichý křik bolesti, dotazující se našeho svědomí
jakožto lidí a věřících.
Křesťanské společenství, které nemůže zůstat
lhostejné tváří v tvář takto dramatické situaci, pociťuje naléhavou
povinnost zasáhnout. Církev totiž, jak jsem napsal v encyklice Deus caritas est, "je Boží rodinou ve světě. V této rodině nesmí být nikdo, kdo by trpět kvůli nedostatku toho, co je pro život nezbytné."[2]
Proto je mým přáním, aby se také Světový den nemocných stal
příležitostí k tomu, aby si farní a diecézní společenství více
uvědomila, že jsou "Boží rodinou", a povzbudilo je to k tomu, aby na
vesnicích, ve svých čtvrtích a městech bylo možné zakusit lásku Pána,
která požaduje "aby v církvi samotné jako v rodině žádný její
příslušník netrpěl z důvodů nouze."[3]
Svědectví lásky je součástí života každé křesťanské komunity. Od
počátku církev proměňovala evangelijní principy v konkrétní gesta, jak
o tom čteme ve Skutcích apoštolů. Dnes, vzhledem ke změněné
situaci v lékařské péči, je třeba užší spolupráce mezi zaměstnanci
různých zdravotních zařízení a církevními komunitami přítomnými na
stejném území. V tomto smyslu se ukazuje nesporný význam instituce
spojené s Apoštolským stolcem, totiž Pediatrická nemocnice Bambino
Gesù, která letos slaví 140 let od svého založení.
Nejde ale jen o to. Vzhledem k tomu, že nemocné dítě
patří k rodině, která s ním nese utrpení doprovázené často těžkými
nesnázemi a obtížemi, křesťanská společenství musí pomáhat také celé
rodině, která je stižená nemocí syna nebo dcery. Po vzoru "Milosrdného
Samaritána" je třeba sklánět se před lidmi takto těžce zkoušenými a
nabízet jim podporu v podobě konkrétní solidarity. Přijetí a sdílení
bolesti se tak promění v užitečnou podporu rodin nemocných dětí,
vytváří v nich atmosféru poklidu a naděje a dává jim pocítit, že jsou
uprostřed širší rodiny bratří a sester v Kristu. Ježíšův soucit s
pláčem naimské vdovy (srov. Lk 7,12-17) a s Jairovou úpěnlivou
modlitbou (srov. Lk 8,41-56) poskytují mimo jiné užitečné orientační
body k tomu, abychom se naučili sdílet okamžiky fyzické a morální
bolesti s tolika zkoušenými rodinami. To vše předpokládá nezištnou a
velkorysou lásku, která je odrazem a znamením Boží milosrdné lásky,
která nikdy neopouští své zkoušené děti, ale vždy je podivuhodně
posiluje na srdci i rozumu, aby byly s to čelit odpovídajícím způsobem
obtížím života.
Každodenní nasazení a neúnavné úsilí vynaložené ve
službě nemocným dětem je výmluvným svědectvím lásky k lidskému životu,
zejména k životu těch, kdo jsou slabí a ve všem závislí na druhých.
Důrazně je nutné potvrzovat naprostou a svrchovanou důstojnost každého lidského života.
Běh času nemění učení, které církev neustále hlásá: lidský život je
krásný a má být prožíván v plnosti také tehdy, je-li slabý a zahalený
tajemstvím utrpení. Svůj zrak musíme obracet k Ježíši Ukřižovanému. Ve
své smrti na kříži chtěl sdílet bolest celého lidstva. V jeho utrpení z
lásky můžeme spatřit svrchovanou spoluúčast na bolestech nemocných dětí
a jejich rodičů. Můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II., který svým
trpělivým přijetím utrpení nabídl zářný příklad zejména na sklonku
svého života, napsal zejména těm, kteří trpí: "Na kříži je ‚Vykupitel
člověka‘, muž bolesti, který na sebe vzal muka tělesná i duševní všech
časů, aby mohli v lásce porozumět spásnému smyslu svých bolestí i
odpovědím na otázky, které kladou."[4]
Chtěl bych na tomto místě vyjádřit své uznání a
povzbuzení mezinárodním a národním organizacím, které se starají o
nemocné děti, zejména v chudých zemích, a velkoryse a obětavě jim
zajišťují odpovídající a láskyplnou péči. Zároveň se obracím na
zodpovědné představitele národů s upřímným apelem, aby byly posíleny
zákony a opatření ve prospěch nemocných dětí a jejich rodin. Vždy a tím
spíše je-li ve hře život dětí je církev připravena nabídnout upřímnou
spolupráci s úmyslem proměňovat celou lidskou civilizaci v "civilizaci
lásky".[5]
Na závěr bych chtěl vyjádřit svou duchovní blízkost
všem vám, drazí bratři a sestry, kteří trpíte nějakou chorobou. S
láskou zdravím ty, kdo vám pomáhají: biskupy, kněze, zasvěcené osoby,
zdravotní pracovníky, dobrovolníky a všechny ty, kdo se s láskou věnují
péči a tišení bolesti těch, kdo jsou stiženi nemocí. Můj zvláštní
pozdrav patří vám, milé nemocné a trpící děti. Papež vás objímá s
otcovskou láskou spolu s vašimi rodiči a příbuznými, a bude na vás
vzpomínat v modlitbě. Svěřte se mateřské pomoci Neposkvrněné Panny
Marie, o níž jsme během nedávno uplynulých vánoc rozjímali, maje před
sebou obraz Matky s radostí svírající v náručí Božího Syna, který se
stal dítětem. Vyprošuji vám všem a každému nemocnému mateřskou ochranu
Svaté Panny, Uzdravení nemocných, a všem ze srdce uděluji apoštolské
požehnání.
Vatikán 2. února 2009
Benedikt XVI.
[1] II. vatikánský koncil. Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium (21. listopadu 1964), č. 62. Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha: Zvon, 1995, s. 94.
[2] Benedikt XVI. Encyklika o křesťanské lásce Deus caritas est (25. prosince 2005), 25,b. Praha: Paulínky-ČBK, 2006.
[4] Jan Pavel II. Apoštolský list o křesťanském smyslu lidského utrpení Salvifici doloris (11. února 1984), č. 31. Praha: Zvon, 1995.
[5] Srov. ibid., č. 30, s. 47.