Hlavní stránka‎ > ‎

28.Neděle v mezidobí - 14.10.2012

28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 14.10.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti  (IB.  str. 332)   Mdr  7, 7-11:

 

Moudrosti není možno se naučit, ale můžeme jí být Bohem obdarováni. V prvním čtení dnešní bohoslužby slova vyslechneme z Písma modlitbu mladého krále Šalamouna, v níž prosí Boha o dar moudrosti, kterou upřednostňuje  před všemi jinými hodnotami tělesného života. Žádná z nich podle autora není srovnatelná s moudrostí. Teprve Ježíš  nám však ve svém slově dokonale představil její pravou podobu. Neboť on sám je tou nejvyšší Boží moudrostí.

 

 1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11:   Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

Komentář ke 2. čtení z listu Židům.  (IB.  str. 333)    Žid  4, 12-13:

Starozákonní lidé prosili o moudrost, aby se naučili rozlišovat to, co je správné. V Novém zákoně k nám moudrost přichází jako vtělené Boží slovo a proniká námi působivou  mocí, kterou zasahuje až do hlubin naší duše. V listě Židům nám o tom předkládá teologickou úvahu apoštol Pavel. Boží slovo je vlastně sám Bůh, před jehož soudem,  svěřeným Otcem do rukou jeho milovaného Syna, neunikne žádný tvor. 

 

2. ČTENÍ Žid 4, 12-13: Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 334)  Mk  10, 17-30:

    

Mnozí lidé nejsou schopni pochopit, co je pravým bohatstvím člověka. Nerozpoznávají pravou tvář moudrosti. Vzdálíme-li se od Ježíše, vtěleném Slovu, nikdy nebudeme šťastni. Všechno falešné a domnělé bohatství nedokáže utišit náš hlad po jeho Božím slovu. Apoštol Marek v evangeliu tlumočí Ježíšovu jasnou odpověď na otázku, jak dosáhnout šťastného života v Božím království.

 

 EVANGELIUM Mk 10, 17-30:  Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"  Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' " On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."  Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno." Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný."

- 997 –

Boží slovo v liturgii

 

je téma dnešní liturgické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 317  s odkazem na znění  2. čtení Žid 4,12-13.  YOUCAT 168, 182.                                                         

 

Osnova:

a) smysl četby Písma v liturgii

b) lekcionář nedělní – tříletý cyklus A, B, C

c) lekcionář všední, dvouletý cyklus

 

Úvod.

Ve slavení křesťanských svátostí se potkáváme s Ježíšem Kristem. Pán je přítomen ve své církvi až do skonání času. Nejintenzivněji se s ním tady na zemi setkáváme při bohoslužbě (liturgii).

 

YOUCAT otázka 168: Proč liturgie zaujímá první místo v životě církve?

Odpověď: „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (SC).

 

Ježíš oslovoval lidi znameními i slovy. Stejně je tomu i v církvi. Každá mše svatá (eucharistie) se člení na dvě hlavní části, na bohoslužbu slova a na slavení eucharistie v užším smyslu. Bohoslužba kromě toho obsahuje velké množství znamení a symbolů, vyžadující často i vysvětlující slovní doprovod.

 

YOUCAT otázka 182: K čemu potřebují posvátná znamení liturgie ještě i slovo?

Odpověď: Slavit liturgii znamená setkávat se s Bohem: dovolit mu jednat, naslouchat mu, odpovídat mu. Takové dialogy vždycky probíhají gesty i slovy.

Smysl četby Písma v liturgii.

 

Posynodální apoštolská exhortace (povzbuzující papežské kázání) o Božím slově Verbum Domini nazývá konstituci druhého vatikánského koncilu Dei Verbum „milníkem v dějinách církve“. S odvoláním na úvodní slova konstituce definuje církev jako „společenství, které naslouchá Božímu slovu a hlásá je“. Každý křesťan je povolán naslouchat slovu a stát se hlasatelem slova. Církev zvěstuje Písmo a naslouchá Písmu v různých obdobích liturgického roku a „učí se takto žít                z hlubokého významu Božího slova“.

 

Hluboký vztah mezi slovem a svátostí není dostatečně doceňován. Zvláště to platí    o Eucharistii. Dokument hovoří o „svátostném charakteru“ slova: podobně jako je Kristus přítomen ve svátosti Eucharistie, je také přítomen v hlásaném slově. Hluboké porozumění svátostnému charakteru Božího slova může tudíž vést             k jednotnějšímu pochopení tajemství zjevení, které se uskutečňuje „činy a slovy, jež navzájem vnitřně souvisejí“; docenění této skutečnosti může jen „prospět duchovnímu životu věřících i pastorační činnosti církve“. V praxi se klade větší důraz na úlohu lektorů. Tito muži a ženy, povolaní k této službě, by měli získat přípravu „biblickou, liturgickou i technickou“. Lektor by si měl uvědomovat smysl úryvku a přednášet jej „nikoli silou svého hlasu nebo pomocí technických prostředků“.

 

- 998 –

Častá nesrozumitelnost čtení předčítaných při liturgii slova je vážný problém, který často zabraňuje zbožnému a chápavému vnímání Božího slova v kontextu liturgie.

Svěcení kazatelé Božího slova by měli  vést lid k hlubšímu porozumění Božímu slovu, aby neslo ovoce v životě věřících.

Synod vyzývá k používání Písma i při slavení jiných svátostí, zvláště svátosti smíření a pomazání nemocných. Celý den může být posvěcován nasloucháním slovu a modlitbou žalmů a denní modlitbou církve. Jsou to i bohoslužby slova, při nichž se neuděluje žádná svátost, které se konají, když nemůže být slavena Eucharistie        z důvodu nepřítomnosti kněze. Ty jsou zvláště doporučeny o poutích, misiích a při duchovních obnovách.

Lekcionář nedělní – tříletý cyklus A, B, C.

Liturgická reforma II. vatikánského koncilu usilovala o to, poskytnout lidu bohatší biblickou stravu. Pravidelně je v lekcionářích k tomu vydaných uváděn, zpravidla     v 1. čtení, nějaký text ze Starého zákona do vztahu k textu evangelijnímu, případně též i do vzájemné spojitosti ke 2. čtení. Homilie-kázání pak Boži slovo aktualizuje.

Lekcionář Římskokatolické církve byl vydaný v roce 1969 z řádu čtení rozvrženého na tři roky. Při nedělní a sváteční bohoslužbě zaznívají tři čtení – starozákonní, epištolní a evangelijní. Dominantní perikopou je evangelijní čtení. Řada A je soustředěna na Matoušovo evangelium, řada B na Markovo evangelium a řada C na Lukášovo evangelium. Čtení z Janova evangelia je zařazeno zejména v době Velikonoc.

Lekcionář jako praktická liturgická kniha slouží k přímému čtení biblických textů při bohoslužbě nebo se předčítá přímo z Bible – Českého ekumenického překladu Písma. Již samo předčítání biblického textu je zvěstováním. Přesto pravidelné kázání o nedělích a svátcích jako živé slovo kazatele činí věčné Slovo v moci Ducha aktuálním, přítomným, oslovujícím, působícím.

Lekcionář všední, dvouletý cyklus.

Nedělní tříletý cyklus doplňuje jednoletý feriální (pro všední dny roku) cyklus evangelijních čtení s dvouletým cyklem "prvních" čtení (SZ nebo NZ).

Na závěr

To nejpravější místo, kde se Písmo předčítá, je liturgie, zvláště při nedělním slavení eucharistie. Bůh zde mluví k svému lidu jako k celku, jako k živému společenství - a mluví tedy i ke každému z nás. Při liturgii se stává Písmo znovu živým slovem. Písmo svaté čteme a vykládáme do středu společenství věřících, kteří se shromažďují kolem Krista, aby se přiblížili k Bohu. Kristus je tedy „přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté“( 2.vat.koncil). Tři cykly nedělních mešních čtení vyhrazují přední místo evangeliím, aby tak daly plně zazářit Kristovu tajemství jako principu naší spásy. Jsou doplněny dvouletým cyklem pro všední dny.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

Comments