26.Neděle v mezidobí - 30.9.2012

26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 30.9.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy (IB.  str. 328)   Nm  11,25-29:

Při čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy se setkáme s Božskou Spravedlností, která  je připravena  lidem neustále pomáhat, inspirovat, vést , utvářet  a tvarovat je. Lid se nechává Hospodinem vést, podřizuje se mu a přijímá od něj dar Božího ducha.  Tak tomu bylo i v případě, kdy několik mužů vyvoleného národa obdrželo dar ducha prorockého. Mojžíšův služebník Jozue záměr boží spravedlnosti nepochopil a pod vlivem mylné představy, že chrání Boží právo, projevil snahu znevážit dobré  jméno duchem obdarovaných mužů.

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29: Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stránku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (IB.  str. 329)    Jak  5, 1-6:

Z listu apoštola Jakuba prýští nekompromisní odsouzení boháčů, kteří  své bohatství, získané většinou nepoctivě, využívají k životu rozmařilému,                     k nestřídmosti, lenosti a ke smilstvu. Navíc upíráním základního lidského práva na přiměřenou mzdu za odvedenou práci, se dopouští hříchu proti spravedlnosti.

2. ČTENÍ Jak 5, 1-6: Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda,  o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl       k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( IB. str. 329)  Mk  9, 38-43, 45. 47-48:

Apoštol Marek nám v evangeliu předkládá  svědectví o Ježíšově absolutní schopnosti odlišit  v  jednání každého člověka  dobro od zla. Ježíš, jako Syn Boží, jakoby na všechno pohlížel z jiného úhlu - z pohledu božské spravedlnosti. Všechny lidi považuje za své děti a má radost, když někdo z nich- byť způsobem, který „podle církevního práva“ není zcela v pořádku – přijímá jeho dary a žije podle nich. Zármutkem ho naplňuje pohled na jeho děti, které mezi sebou nesdílejí lásku, kterou on sám jim dává, a vzájemně si upírají základní lidská práva. 

EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48: Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."  Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned   o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.

- 991 –

Hříchy proti spravedlnosti  

 

je téma dnešní asketické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 315  s odkazem na znění  2. čtení Jak 5,1—6.                                                         

 

Osnova:

a) právo na život (válka)

b) právo na osobní majetek (mzdy)

c) právo na dobré jméno (pomluvy, nactiutrhání)

Úvod.

Spravedlnost, latinsky iustitia, patří mezi základní principy, které umožňují uspořádání mezilidských vztahů. Katechismus katolické církve spravedlnost  charakterizuje jako mravní ctnost, která se zakládá na trvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližnímu to, co mu patří. Spravedlnost vůči lidem uzpůsobuje člověka, aby respektoval práva každého a vytvářel v lidských vztazích soulad, který podporuje přiměřenost ve vztahu k lidem a společnému dobru (1807).

Spravedlnost klade nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti. Opakem a hříchem proti ctnosti spravedlnosti je nespravedlnost a bezpráví. Bezpráví má mnoho podob a rozměrů, ale jeho důsledky mohou být horší, než následky živelných katastrof.

Církev prostřednictvím sociálních encyklik vybudovala sociální a ekonomickou nauku, přiměřenou potřebám našeho věku. Byla při tom vedena především snahou účinněji využít učení církve na pomoc potřebám doby. Podává doporučení, jak              v takovýchto situacích má jedinec jednat z hlediska katolické sociální nauky           v souladu s jejími principy. Řešení určitých sociálních problémů ze sociálních encyklik se však mají stát pouze jakýmsi návodem nebo doporučením, jak se         v takovýchto situacích zachovat.

S trochou nadsázky můžeme říci, že všechny problémy v pokojném soužití lidí mají svůj kořen v porušení spravedlnosti. Provinění proti spravedlnosti nejsou stejného druhu: jinak je spravedlnost porušena krádeží, jinak vraždou, jinak cizoložstvím a jinak nactiutrháním. Jednotlivá provinění zde nechápeme jako nectnost - nespravedlnost, ale jako jednotlivé úkony (hříchy), které porušují práva druhého.   K tomuto porušení může dojít v řádu ekonomickém nebo sociálním.


Každý hřích je z určitého hlediska osobní. Z jiného hlediska zase platí, že každý hřích je sociální, neboť má sociální důsledky. Sociálním hříchem je: každý hřích, který porušuje spravedlnost ve vztahu mezi osobou a osobou, mezi osobou a komunitou, mezi komunitou a osobou; každý hřích proti právům lidské osoby, počínaje právem na život, což se týká i ještě nenarozeného člověka; každý hřích proti svobodě druhého člověka, zejména proti svobodě věřit v Boha a klanět se mu; každý hřích proti důstojnosti a cti bližního; každý hřích proti společnému dobru a proti jeho nárokům, to se týká zejména vztahů mezi různými lidskými skupinami. Jde o hříchy proti spravedlnosti, svobodě a míru mezi jednotlivci, skupinami i národy. Mezi hříchy proti spravedlnosti řadíme ty, které porušují základní lidská práva.

 

- 992 –

Právo na život (válka).

Lidská práva musí být zaručena nejen jednotlivě,  ale v celém svém souhrnu. Slavnostnímu prohlášení lidských práv se příčí bolestná skutečnost upírání práva na život, včetně nenarozených  lidských plodů, uplatňování násilí, válek a násilností všeho druhu. V první řadě se jedná o genocidu a masové deportace, nové formy otroctví, jako je obchod s lidskými bytostmi, nasazování dětí jako vojáků, vykořisťování pracovníků, ilegální obchod s drogami, prostituce. Dokonce i v zemích s demokratickými formami vlády se vyskytují různé formy bezpráví tohoto typu.

 

Právo na osobní majetek (mzdy).

 

Právu na soukromé vlastnictví mají napomáhat zákony, které umožňují, aby se značná část občanů státu snažila nabýt nějakého majetku správnou cestou. Tímto se docílí spravedlivějšího rozdělení statků. Lidé dostanou naději, že poctivou prací nějakého majetku dosáhnou. Propast mezi bohatými a chudými občany se zmenší   a obě tyto vrstvy se k sobě více přiblíží. K životu ve  svornosti obou stran napomáhá právě křesťanství. Církev má možnost dohlížet a vést obě třídy, aby          k sobě plnily povinnosti, ale především je spřátelit. Ve společnosti není možná naprostá rovnost, protože mezi lidmi jsou velké rozdíly  v tom, jak kdo má velkou sílu, schopnosti.  Pokud lidé vědí, že pracují na svém, pracují mnohem svědomitěji. Nečiní tak jen pro nutnou obživu, ale i pro růst svého majetku i pro svou rodinu. Kvalifikovaná práce je přitom lépe odměňována.  

 

Zásadní otázkou je problém mzdy, kvůli které dochází často ke konfliktům mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Mzda slouží k opatření prostředků pro život. Proto by měla být mzda alespoň taková, aby se z ní mohl poctivý dělník přinejmenším skromně uživit. Když bude mít dělník tak vysokou mzdu, že z ní uživí rodinu, naučí se postupem času i spořit. A pak, po zaplacení nutných výdajů,  se postupně může dopracovat k pořízení a navýšení osobního majetku.

 

Právo na dobré jméno (pomluvy, nactiutrhání).

 

Pomluva je nespravedlivé připisování chyb bližnímu, které ve skutečnosti nemá. Nactiutrhání, jako nespravedlivé vyjevování nebo zveřejňování utajených chyb bližního. Obojí narušuje právo bližního na jeho dobré jméno. Obojí je hříchem nejen proti lásce k bližnímu, ale i proti spravedlnosti; bližní je připraven o důležité sociální dobro - o dobré smýšlení, které o něm mají druzí.

 

Na závěr

 

Téma práv člověka je nerozlučně spjato s tématem povinností člověka. Ti, kdo se dožadují vlastních práv, ale na své povinnosti buď úplně zapomínají, nebo je plní nedostatečně, jsou jako lidé, kteří jednou rukou stavbu budují, zatímco druhou rukou ji boří.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

- 993 –

Comments