13. Neděle v mezidobí - 1.7.2012

13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 1.7.2012


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z Knihy Moudrosti. (I)   Mdr 1, 13-15; 2, 23-24:

Ze čtení knihy Moudrosti plyne poznání, že člověk byl  Bohem  stvořen  k nesmrtelnosti. I když darem věčného života člověk pohrdl a upadl do hříchu a smrti, zůstává v naději. Bůh totiž může i hříšníkům dát nový život jejich duším a zesnulým při vzkříšení oživit jejich těla. Tedy učiní „nové stvoření“. Moudrý je ten, kdo nezapomíná, že je tvorem, který vzešel z Hospodinových rukou a neustále Boží pomoc potřebuje.

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24: Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům. (I)    2 Kor 8, 7. 9, 13-15:

V listě Korinťanům se apoštol Pavel zabývá otázkou sbírky pro potřebné spolubratry v jeruzalémské církevní obci. Vytrvale je povzbuzuje k uskutečnění tohoto dobrého díla a svou výzvu vysvětluje poukazem na bohatství života v Ježíši Kristu. Křesťané v Korintu si tedy mohou osobně ověřit, jak hojná milost nového života může vzejít z jejich projevů upřímné lásky k chudobným bližním.

 

2. ČTENÍ 2 Kor 8, 7. 9, 13-15: Bratři ! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu:'Kdo ( nasbíral ) mnoho, nepřebývalo mu, a kdo málo, neměl nedostatek.'  

 

Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( I)  Mk  5, 21-43:

Markovo evangelium doplní dvě předcházející čtení o další doklady stvořitelské životadárné moci Boha, který je Pánem, Dárcem života a Bohem živých. On stvořil svět z ničeho. Všechno co je,  přetrvává jen díky tomu, že si Bůh přeje, aby veškeré bytí světa mělo účast na jeho lásce, pravdě, dobrotě a kráse.

EVANGELIUM Mk 5, 21-43: Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" . Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo, padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!"Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel ( do světnice ), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

- 938 –

Bůh Stvořitel

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 298  s odkazem na znění  1. čtení Mdr 1,13-15 a Katechismus katolické církve (KKC) 279-301.   YOUCAT 43; 44; 48.                                                         

 

Osnova:

a) katecheze o stvoření

b) dílo Nejsvětější Trojice

c) svět byl stvořen k Boží slávě

d) tajemství stvoření

Úvod.

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi (Gn1,1). Vyznání víry tyto první verše Písma svatého z Genesis  přejímá, když říká, že Bůh, všemohoucí Otec, je                „ Stvořitelem nebe i země“, „všeho viditelného i neviditelného“. (279). První kapitoly Bible jsou výslovným uznáním Boha jako Stvořitele světa a Pána jeho dějin, vrcholící v Kristu (280; 281).  

 

„Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalm 90,1-2). 

 

Katecheze o stvoření.

 

Věrouka o stvoření má zásadní význam pro lidstvo. Týká se samých základů lidského a křesťanského života. Odpovídá na základní otázky, které si kladli lidé všech dob: “Odkud pocházíme?“; „Jaký je náš původ?“ „Kam jdeme?“; (282).

 

Problém původu světa a člověka je předmětem  četných vědeckých bádání. Objevy nejen obohacují naše vědomosti, ale vybízejí nás tím více k obdivu všemohoucnosti Stvořitele a k projevům díků  za všechna jeho díla (283).

 

Pro věřícího křesťana sdělení, napsané v Genesis, ani není zapotřebí dokládat archeologickými a vědeckými důkazy. Rozhodující je vlastní zacílení této výpovědi. Vše, co Bůh tvoří, je ohodnoceno jako „velmi dobré“ (Gn 1,31), „dokonalé“ (Dt 32,4) a má krásné určení. Při katechezi o stvoření se proto nebojme ukázat rozdílnou polohu biblické výpovědi a vě­decké interpretace. Nejde jen o to, vědět  kdy a jak hmotně vznikl vesmír, ani kdy se objevil člověk, jako spíše poznat smysl jeho původu. Svatý otec Benedikt XVI. píše: Není snad pravdou, že na začátku toho, co  v kosmickém smyslu nazýváme "přírodou", je "záměr lásky a pravdy"?  Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě.“ (284).  

Křesťanská víra je od počátku konfrontována s různými odpověďmi na otázku původu světa. Ty často vycházejí z mýtů starobylých náboženství a kultur, různých filozofických směrů, nebo nepřipouštějí žádný duchovní původ světa, ale vidí v něm čirou hru hmoty, která prý existuje odvždycky (materialismus); (285).

 

- 939 –

Lidský rozum je však jistě schopen najít odpověď na otázku původu všeho (286) zejména, když Bůh ve své laskavosti člověku postupně zjevuje tajemství stvoření, aby se lidstvo dozvědělo všechno, co je nutno vědět z hlediska spásy (287).

 „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.“ (Řím 1,19-25).

Pravda o stvoření  je také vyjádřena v poselství proroků,v modlitbě žalmů, v liturgii (288). Mezi všemi slovy Písma svatého o stvoření zaujímají ovšem jedinečné místo první tři kapitoly knihy Genesis. Tato slova, čtená ve světle Krista, v jednotě Písma svatého a tradice církve, zůstávají hlavním pramenem katecheze o tajemství počátku, o stvoření, o pádu a o příslibu spásy (289).

Dílo Nejsvětější Trojice.

YOUCAT otázka 44: Kdo stvořil svět?

Odpověď: Sám Bůh, který je mimo čas a prostor, stvořil svět z ničeho a povolal všechny věci k bytí. Všechno co je, závisí na Bohu a trvá ve svém bytí jen díky tomu, že si Bůh přeje, aby to bylo (290).

Stvoření světa je do určité míry „společným dílem“ Nejsvětější Trojice. Otec je Stvořitel, Všemohoucí. „Na počátku bylo Slovo … to Slovo byl Bůh … Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic“ (Jan 1,1-3) Syn je Smysl a Srdce světa: „Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho“ (Kol 1,16). Duch svatý všecko udržuje a spojuje, je to on kdo dává život“ (Jan 6,63); (291; 292).                     

Svět byl stvořen k Boží slávě.

Bůh tvořil a stvořil vesmír a nás. Oslavujme Ho za to! Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných /slavných / činech.“ (Iz 43,21). Bůh ustanovil Spasitele, pro sebe, pro své jméno, pro svou chválu.             Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky! Amen.“ (Řím 11,36)  A Jeho nejvyšší sláva spočívá ve stvoření nového člověka (293). Je jen Jeden kdo zasluhuje slávu, Ten, kdo stvořil všechno, včetně těch, kteří Jej oslavují (294).

Tajemství stvoření.

Věříme, že Bůh stvořil svět s láskou a podle své moudrosti.  „Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil…“ (Žalm 104,24). S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání.  (Mdr 9,9) (295).

- 940 –

YOUCAT otázka 43: Je svět dílem náhody?

 

Odpověď: Nikoliv. Příčinou světa je Bůh, a tedy v žádném případě náhoda. Nejen původ světa, ale ani jeho vnitřní řád a účelnost není výsledkem „beze smyslu“ působících faktorů.

Věříme, že ke stvoření Bůh nepotřebuje nic předem existujícího ani žádné pomoci, tvoří svobodně „z ničeho“ (I. vat. koncil); (296). Naše víra je dosvědčena v Písmu a je plná příslibů a naděje  - srov. 2 Mak 7,22-23 a 7,28;  (297). Proto může Bůh i hříšníkům dát nový život duše a zesnulým při vzkříšení život těla, tedy učiní „nové stvoření“, neboť On „oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není“ (Řím 4,17); (298). To je Bůh tvoří svět uspořádaný a dobrý a dává svému stvoření  řád. Stvoření je učiněno skrze Boží věčné Slovo. Je určeno a zaměřeno na člověka, který je povolán k osobnímu vztahu s Bohem (299).

„Nejsme jen nahodilým a nesmyslným produktem evoluce. Každý z nás je plodem konkrétní Boží myšlenky. Každý z nás je tu žádoucí, je milován a má tu své místo.“ (Benedikt XVI. 28.4.2005).

„ My víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“ (1 K 8,6).

Stvořitel je přítomen v nejhlubším nitru svých tvorů: V něm žijeme, hýbáme se a jsme…“ (Sk 17,28); (300). Dává nám schopnost svobodně jednat a vede nás k cíli do blaženosti království nebeského (301).

Na závěr

Stvořením světa a člověka vydal Bůh svědectví o své všemohoucí lásce a moudrosti a první zvěst o svém plánu, který vrcholí v novém stvoření v Kristu.     I když dílo stvoření je přičítáno zvláště Otci, je stejně pravdou víry, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jediným a nerozdílným principem stvoření.  Bůh stvořil svět svobodně svým slovem přímo a bez jakékoliv pomoci, aby člověk měl účast na jeho lásce, pravdě, dobrotě a kráse. My lidé jsme cílem a vrcholem Božího stvoření (Gn 1,27-28). My lidé jsme cílem Božího plánu vykoupení, cílem seslání Božího Syna a Božího dědictví věčného života. My lidé máme nebe jako předem daný cíl.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

- 941 –

Comments